Ztracena v emocích

Můj život

Celý můj život se momentálně točí v jednom kruhu plavání, škola, plavání, škola a tak stále dokola...už jsem z toho úplně na nervy.
,,Crrr...." zazvonil mi zas každodenně budík s popiskem 'Leylo, jsi dobrá a všechno dnes zvládneš', který jsem si samozřejmě nastavila sama, nějaká podpora musí být. Teď je pět hodin a já musím na můj ranní plavecký trénink, dnes se mi vůbec nechce, protože tam zas budou holky, které mě pomlouvají a nenávidí, hlavní z nich je Patricie, krásná, nafoukaná blondýna s modrýma očima, prostě barbie, ale už za měsíc jsou prázdniny, to jediné mě teď povzbuzuje. ,,Leylo, za 15 minut jedeme!" zavolal můj dokonalý starší bratr Martin, je mu 18 a taky plave, tak mě vozí s sebou. No nic jdu si na sebe hodit plavky a oblečení, do tašky make-up a skincare a jedeme. Hodně často přemýšlím jestli s tím neseknu, ale to bych mému mladšímu já neudělala. V plavání se mi teď blíží závody, kde musím překonat svůj nejlepší čas 28,25 sekund...snažím se, dnes toho naplaveme určitě hodně a už jsme tu! Mám jen 10 minut, budu si muset pohnout ať mě neseřvou a neposmívají se mi. ,,Ahoj!" zavolala moje kamarádka Nelča ,, Podívej Leylo, tady přišel nový kluk, snad nám ho trenér představí, ale můj typ to není." Vypadá docela hezky, má hnědé vlasy a oči, je vysoký tak 1,80 a má docela dobrou postavu. Ale jak jinak, hned se na něj začala culit Patricie...
,, Tak ten se s námi rozhodně nebude bavit." úplně jsem se prořekla, ale naštěstí přišel trenér, tak Nelča neměla, co říct. ,, Dobré brzké ráno, plavci, chtěl bych Vám představit Tomáše Partridge, nového plavce a byl bych rád kdyby ho dnes někdo provedl potom po bazéně. A teď šup do vody, ty Tome mi bylo řečeno, že máš rychlejší čas než všichni tady, tak půjdeš do téhle lajny, kde půjde i Leyla a ostatní, co plavou před ní, zbytek sem." řekl trenér. Plavání uběhlo kupodivu rychle a já furt přemýšlela nad Tomem. Vycházela jsem z bazénu a před vchodem mě zastavil Tom, úplně jsem se vyděsila. ,, Ahoj, ty jsi asi Leyla, že? Já jsem Tom a mohla by jsi mě prosím provézt po bazéně ?" úplně jsem se zamyslela a řekla ,, Jo jasně, ráda." ,,Fajn, děkuji." řekl Tom a já jsem slyšela, jak mě Patricie pomlouvá, ale nečekaně ke mě přišla a řekla ,, Jestli si myslíš, že se mu líbíš, tak jsi na omylu a v plavání jsem stejně lepší, čau nulo." Neměla jsem sílu ji něco říct, ale přišla Nelča a ta jí to vrátila ,, To říká ta pravá, pokud vím Leyla je o 4 sekundy rychlejší než ty a podle mého názoru, se ten kluk na tebe ani nepodíval..." měla chuť jsem se smát, ale radši jsem běžela do šatny, ať nepřijdu pozdě do školy, protože můj bratr mě nemůže vzít, má závody...snad mi neujede autobus. Stále ale musím přemýšlet nad Tomem, mám tolik otázek, proč se zeptal mě? Proč ne kluků? Má Patricie pravdu? Co když mě využije?...

Super, ujel mi autobus, co mám dělat, nemám peníze ani na taxi. V tom za mnou někdo volá ,, Leylo, my tě svezem, kam chceš?" no hádejte, kdo to byl? Tom. ,,Fakt a vážně to nebude vadit? Potřebuju na gymnázium." řekla jsem, co nejrychleji, přišlo mi to docela blbý, ale co už. ,,Tam potřebuju taky, tak nás tam alespoň zavedeš." řekl s úsměvem. Já jsem úplně zčervenala, až jsem vypadala jako rajče. ,, Dojeli jsme do školy a učitelka nám přivítala a představila Toma, že je mu 15 let a takový věci. Tom si vzápětí sedl za mě, byla jsem ráda. Po skončení školy jsme se začali docela dost bavit a pozval mě na zmrzlinu! Ihned mu musím peníze vrátit, byl hrozně milý, líbily se mu moje hnědé oči, říkal, že jsou strašně hezké. Dále jsme se domluvili, že společně půjdeme na bazén, kde ho provedu a já radostně souhlasila. Připadá mi, že co se tu objevil, mám jednoho kamaráda, na kterého se můžu spolehnout. Začali jsme se čím dál víc vídat a dokonce Patricie se se mnou začala bavit, vím že jen kvůli Tomovi. Můj život konečně dává alespoň trochu smysl, moje emoce, pocity, vše do sebe docela zapadá, ale zdá se mi, že puzzle není ještě plně složené...