Ztracena v emocích

Rekonvalescence s návštěvou

Už zítra budu mohla do školy, nebudu lhát moc se mi tam nechce. Budu muset dopisovat všechny testy, ze kterých se asi nevymluvím, bohužel. Nejhorší je to, že všichni ví o tom, co se stalo. Doufám, že se bráchovi nebudou posmívat za to, že se vyboural. Je to blbý no. Od té doby, co jsme s bráchou odešli z nemocnice domů, tak jen odpočíváme a já ani jednou nezapla telefon, mám strach, co na mě vyskočí...Většinou se koukám na tabletu na Netflix a shlédla jsem seriály, které už jsem chtěla vidět dlouho jako například 'Můj život s Walterovic kluky' je to mega super seriál a má být i druhá série, hned se na ni budu muset podívat! Dále poslouchám písničky hlavně teda samozřejmě od Olivii Rodrigo, a pak tak různě a dopisuju školu, vůbec mě to nebaví, samozřejmě jen škola mě nebaví, kvůli dopisování. ,, Leylo!!! Něco jsem ti poslal do mobilu, otevři si to!" řval na mě brácha. ,, Co jsi poslal?" zeptala jsem se. ,, Uvidíš." odpověděl brácha. No to snad ne. Musím otevřít ten zatracený telefon. Tři, dva, jedna a půl, jedna, nula celá pět, nula celá dvacet pět a..... Teď. Už se to zapíná. Ach neee! Tolik zpráv. 5 zpráv od Neli, 2 od Toma, 1 od Filipa, 2 od bráchy a nakonec 156 ze třídní skupiny. Neli mi psala jestli jsem v pořádku, že slyšela, co se stalo a že ji to mrzí... Tom tase psal, že se musíme vidět, že mi potřebuje něco říct a doufá, že už mi je lépe, Filip mi napsal 'Ahoj' asi chtěl vědět moji odpověď a třídní skupina, to jsou jen blbosti. A můj postižený bratr mi poslal dvě meme. To si dělá srandu. Kvůli němu budu muset všem odepisovat. To zvládnu. Takže s Tomem jsem domluvená na zítra před busem 15 minut dříve, vůbec netuším proč, ale pak ve škole se budu muset vyjádřit Filipovi, asi vím, co už řeknu. Zvládnu to, co špatného se může stát? Já myslím, že nic. A za půl hodiny za mnou příjde Neli. Chtěla mě hned vidět, jelikož jsem ji ale dlouho neviděla, tak jsem souhlasila. ,, Leyli, v kolik přijde ta Nela?" zakřičela na mě mamka z kuchyně. ,, Za půl hodiny." odpověděla jsem. A už bez odpovědi, mamka popadla hadr a šla uklízet, chce totiž aby bylo vše úplně perfektní na sto procent. Mamka sice Nelču nemá ráda, prý mě jen využívá, nedá se jí věřit a chodí jen když něco potřebuje. Já to zase beru takhle, je to jediný člověk, který se se mnou vpohodě baví, skoro nikdo jiný... Sakra, musím se převléct, nebudu  přece před Neli v pyžamu. To by byl trapas a ona by to pak všem určitě řekla. Asi si obleču kraťasy modré denimové a tank top bílý. Je to můj basic outfit, na kterém není co pokazit.
Zvonek už zazvonil a Neli hned přišla. Mamka ji přivítala s úsměvem. Vůbec nechápu, jak mění své emoce, tak rychle. ,, Ahoj Leylooooo!" řekla Neli, tak prodlouženě 'falešně' jak by řekla mamka. ,, Ahoj, tak asi jdeme ke mně do pokoje." odpověděla jsem. Nelča mě následovala. Obě dvě jsme si sedly na postel a Neli začala: ,, Takže je tu jedna věc, co ti musím říct!" podívala jsem se jakože co a ona řekla tajůplně: ,, Já.....chodím....s Honzou!!" ,, Asi gratuluji." odpověděla jsem. Neměla jsem opravdu náladu řešit vztahy. ,, No nic, evidentně tě to nezaujalo, tak třeba ti předám nějaké drby, i když jak tě znám je neřekneš zase nikomu, ale to je jedno." odvětila Neli. ,, Takže prvně tě pomlouvá Patricie a Tom jí řekl, že je kráva. Docela se tě zastal, dále jsem si s ním povídala a říkal, že se kamarádí už s Filipem a jak se bavili, také jsem viděla, že Filip něco řekl a Tomovi úplně spadl úsměv a slyšela jsem něco jako dobře pro tebe. Asi se vychloubal ig. A pak mi ještě řekl, že ti chtěl říct něco, ale že se to změnilo, však ti nemůžu říct co-" nedokončila ani větu a hned jsem jí skočila do řeči ,, Co mi chce říct, prosím prosím prosím." ,, Fajn fajn přemluvila jsi mě.." řekla Patricie a pokračovala. ,, Jde o to, že Tom má.....holku." vypadlo z ní. Úplně jsem vytřeštila oči a došlo mi, že jsem mega překvalená a malilinko smutná. Proč? To nevím. ,, Tak mu gratuluji asi ." ,, Jmenuje se Sofie, říkal." dodala Neli. Dále Neli mluvila o škole, o plavání, ale já už ji moc neposlouchala. Potom jsme se najedly a ona odešla domů. Já zase šla k mobilu a vyhledala Filipa a začala psát: Ahoj Filipe. Promiň, že jsem neodpověděla, neměla jsem zapnutý mobil. Jinak odpověď je ano. Došlo mi, že tě mám ráda. Snad tvá nabídla platí. S pozdravem Leyla.  Problém je v tom, že to je ta zpráva trochu bez emocí. Ano, mám ho ráda, ale teď bych potřebovala spát. Hned po chvíli mi přišla odpověď: No jasně, že platí, zlato. Oficiálně pár. Mám tě rád. Filip  ❤️ Přišlo mi to trochu přehnaný, vždyť jsme teprve spolu začali chodit.
Vtom zaklepal bratr. ,, Ahoj, jsi vpoho?" ,, Ale jo." jakmile, co jsem to dořekla, spustily se mi slzy. Bratr mě obejmul a já se mu to rozhodla říct. ,, Já odteď chodím s....Filipem." ,, Neměla bys být z toho šťastná? Já když začal chodit s Emmou jsem byl veselý celé dny." odpověděl. ,, Když já nevím jestli to tak chci, jestli s ním chci být, jestli to nebyl jen zoufalý krok a vůbec jestli mám vůbec ráda jeho a ne někoho jiného." já mám prostě tolik otázek a bez odpovědi. ,, To bude dobrý." dál utěšoval brácha. Dále řekl, že mi dá čas a ať jdu spát. Bude to pro mě nejlepší. V tom s ním souhlasím. Možná si nedokážu připustit, že mám Filipa opravdu ráda. Vždyť mám ještě Toma, mého nejlepšího kamaráda. Jediný člověk, komu teď věřím z kamarádů je asi Filip a Tom. Nejradši bych teď šla plavat a promyslet to. A nebo křičet do vody, to je nejlepší. Doufám, že vše bude zítra tisíckrát lepší. Musím si to nechat proležet v hlavě.