Ztracena v emocích

Koupačka

Dnes jsem si musela nastavit budík na půl osmé, chtěla jsem to všechno stihnout, venkovní koupák se nám otevřel před týdnem, tak se moc těším! Neli mi psala jestli to platí a řekla, že bude před mým domem čekat o tři čtvrtě na devět, protože to mám k bazénu asi jen 100 m. No nic musím se připravovat....
  Už s Nelčou čekáme před bazénem a z dálky vidíme Toma s Honzou. Neli se na Honzu začala usmívat a on jí usměv oplácel, byla hrozně moc ráda. Já jsem zase Tomovi zamávala a on mi na oplátku taky. Přišlo mi to u kluka divné, ještě nikdo mi tak nezamával, ale zase jsem byla ráda. Deky jsme si dali každý zvlášť, tedy až do té doby než se Neli zeptala Honzy jestli je nechce spojit a jít trochu dál ode mě a Toma. Honza souhlasil a řekl jí, že je fajn neboli super holka. Úplně jsem viděla, jak se začala červenat, vypadala jako rajče... Mezitím jsem řekla Tomovi, že se jdu převlíknout do plavek a on řekl, že ok. Shit, já si nevzala jednodílný plavky, ale dvojdílný, jsou v barvě baby blue... No nic budu to muset přežít. Mezitím do šatny vběhla Neli a podívala se na mě a řekla: ,, Oooh, vypadáš velmi dobře, Honza mi řekl, že jsem fajn holka!" ,,Gratuluju." odvětila jsem. Byla jsem pro ni docela ráda, že je šťastná.
Hned, jak se dopřevlekla Neli, tak jsme šly ven a viděly, jak na nás kluci čekají. Nelča mě poprosila ať jdu s Tomem trochu dál od nich, hned mi to bylo jasné, ale souhlasila jsem, nu co bych pro ni neudělala, i když mi to vůbec nevadilo... ,, Woah, nikdy jsem tě neviděl v takových plavkách, sluší ti." řekl Tom s úsměvem. Lehce jsem zrudla a oplatila mu úsměv s poděkováním, bylo mi docela trapné děkovat, ale nevěděla jsem, co jiného říct. Tak jsem skočila do vody šipku s čím Tom hned za mnou bombu. Rozhodli jsme se, že si dáme rozplavbu, měli jsme ji hotovou ani ne za 6 minut. V tom okamžiku jsem na koupáku uviděla mého bratra s tajemnou dívkou! Musí to být jeho přítelkyně, kdo jiný. Vylezla jsem z vody a Tomovi řekla, že za chvíli přijdu. Šla jsem bráchovi říct ahoj a obejmula ho. Docela byl překvapen, ale ihned nás představil. ,, Emmi, tohle je moje sestra Leyla, Leylo moje přítelkyně Emma." řekl bratr. S Emmou jsme si potřásly rukou, pozdravily se a ona se na mě začala usmívat. Měla krátké hnědé vlasy a smaragdově zelené oči, byla hezká. Poprosila mě jestli jí nezavedu do šatny, že bychom se tak více poznaly. Spuhlasila jsem. ,, Děkuji, že jsi mě sem zavedla, asi ti řeknu něco více o sobě, jmenuji se Emma je mi 18 let a mám bratra Filipa, který začne chodit nově do tvojí třídy na gymplu. Ráda kreslím a poslouchám hudbu." řekla mi Emma. ,, Hmm, takže já jsem Leyla, je mi 14 let, ráda plavu a poslouchám hudbu, nejradši Oliviu Rodrigo a také ráda čtu." Emma mi dále řekla, že taky zbožňuje Oliviu Rodrigo, ale že radši má Sabrinu Carpenter. Společně jsme si povídaly hrozně dlouho asi další hodinu potom, co jsme se převlekly. Byl s námi i brácha a stále se mě snažil dostat pod vodu, což se mi nelíbilo... Úplně jsem zapomněla na kamarády, s kterýma jsem tam byla, a pak jsem došla na deku, kde na mě čekala Neli a dívala se na mě hrozně, vypadala hodně naštvaně.
,, Ale někdo se nám rozhodl přijít..." řekla podrážděně. ,, Neli, omlouvám se." řekla jsem jí. ,, Hmm to nevadí, akorát mě kvůli tobě nemohl doprovodit Honza domů, protože jsem na tebe chtěla čekat." ,, Jsi kamarádka, počkej, oni už odešli?" řekla jsem s překvapením. ,, Jo a Tom od té doby, co jsi šla za bráchou, se tvářil a choval docela podrážděně ..." řekla Neli. Nechtělo se mi moc nic na to říkat, ale zeptala jsem se Neli, jestli by mi odpustila, kdybych ji pozvala na zmrzlinu. Souhlasila. Hodně jsme si popovídaly, vyklopila mi vše, co se stalo s Honzou. Říkala mi, jak s ní docela flirtoval, smál se jejím vtipům a hlavně poslouchal, co říkala. Připomínalo mi to Toma. Neli mi lehce vyčetla, že chyběl jen kousek, aby ji doprovodil domů a mohli spolu začít chodit.... Cítila jsem se provinile, že jsem jí to vše skazila. Tak jsme se rozhodly, že půjdeme domů.
Jakmile jsem ale došla domů, nějak to vše na mě dopadlo, ano rozbrečela jsem se. Vše mi bylo strašně líto, to že jsem Neli zničila rande, že jsem zase myslela jen na sebe, to že jsem podrazila svoje kamarády, to že se se mnou nebudou chtít kamarádit, to že jsem to prostě já.... a nejhorší bylo to, že jsem úplně zapomněla na Toma, je mi docela jasné, že se se mnou nebude chtít bavit, to bylo to nejhorší, co mě kdy mrzelo. Napadlo mě, že mu napíšu, nakonec zpráva zněla takhle: Ahoj Tome, omlouvám se za dnešek, že jsem se Vám moc nevěnovala, nevěděla jsem, že přijdou, mrzí mě to, promiň.
Jak jsem čekala na odpověď, tak jsem mezitím celá unavená usla. Odpověď mi přišla až ráno: Ahoj Leyli, já bych se měl omluvit, moc se omlouvám, myslíš že mi odpustíš?  Já mu zas napsala, že mu nemám, co odpouštět a že budem vpohodě. On odpověděl: Vpohodě ❤️ .
Vpohodě, to slovo. Začala jsem se červenat.