Ztracena v emocích

Venek

Už je skoro za 5 minut jedna hodina a já s Neli čekáme u brány parku. Neli je skrytá za mnou z té strany, odkud mají kluci přijít, aby ji neviděli. ,, Leyli a nemáš nějaký tip, co bych mu měla říct, abych na něj zapůsobila?" zeptala se Neli. ,, Ehmm, nevím jestli ses zeptala toho správného člověka." ,, Jak to? Vždyť máš Filipa?" řekla. ,, Je to složitější."odpovím jí, dnes nemám vůbec náladu zabývat se Filipem. Neli vypadala, že si chystá monolog, co řekne. ,, Už to mám!" vykřikla. ,,Už vím co řeknu!" ,, Tak to dáš, Neli!" řekla jsem jí s úsměvem. Docela jsme se teď sblížily, teda myslím. Vtom už z dálky vidím, jak se přibližují kluci. Zamávala jsem jim a doufala, že za mnou nevidí Neli. Nesmějí. ,, Ahoj!" zavolám na ně. ,, Ahoj." odpoví Tom. ,, Co tu sakra dělá ona?" Honza se nezmohl ani na pozdrav a všiml si Neli. Už chtěl odejít, ale vtom ho Tom chytil za bundu a otočil zpátky. ,, No tak co?!" řekl Honza uraženě a podíval se na Neli, která zrovna vyšla z mého stínu. ,, J- Já.....O-O-o-" Neli se nezmohla se na ani jedno slovo, v očích jí byla vidět nejistota a strach smísený se smutkem. ,, Bude to ještě dnes?" řekl Tom. Strčila jsem mu ruku před pusu, ať ji nechá mluvit. ,, M-mohli bychom 5 minut soukromí?" zeptá se mě Neli s nadějí v očích. ,, No jasně." řeknu jí, chytnu Toma za loket a odtáhnu ho pryč za roh. ,, Heeej" vykřikne. Já jen povytáhnu obočí a pokračovala jsem v chůzi po pěšince. ,, Jaktože jsi chtěl jít taky?" zeptám se ho po chvíli. ,, Tušil jsem co chystáš a vím, že by Honza vycouval. On ji má rád." odpoví Tom. ,, A co Filip?" zeptá se. Já hen protočím oči a řeknu: ,, Ještě ty s ním začinej." dál už se nevyptával, což mě překvapilo. ,, Mám otázku." ,, Ano?" odpověděla jsem. ,, Proč jsi tohle vše pro Neli udělala?" ,,Co? Jak to myslíš?" zeptala jsem se ho. ,, No jestli by tohle samé udělala pro tebe." ,, Ehmm asi, nevím, jo?" nemohla jsem najít slova. Ani nevím proč, ale začala jsem křičet: ,, JÁ NEVÍM, NELI JE JEDINÝ ČLOVĚK, CO MĚ MÁ RÁD A POMÁHÁ MI!" Byla jsem naštvaná. Tom na mě začal mluvit trochu vyčítavě: ,, Leylo já té nechápu, ty jsi hezká, chytrá a fajn holka. Ty se reálně líbíš každému klukovi. Chrisovi, Honzovi ses dříve líbila, klukům ze třídy, skoro všem!" Nechtěla jsem ho poslouchat a rozešla jsem se kupředu. Pak jsem se prudce zastavila, protože to co jsem viděla mě zníčí. Filip a Patricie. ,, O-o oni s-se l-l-l-l-l-" třesl se mi hlas. ,, Líbají..." doplnil mě Tom. ,, Pojď jdeme pryč." řekl. ,, Ne!" řekla jsem a namířila si to k Filipovi. ,, Ahoj Filipe." snažila jsem se to říct s co největším klidem v hlase. On se na mě podíval a vykulil oči. ,, Leylo- já" nemohl nabrat slova a já řekla: ,, Je konec." ,, Neee!" zakřičel jako malé dítě. ,, Prosím, vyslechni mě." Já se otočila a odcházela jsem směrem k Tomovi, se kterým jsme šli společně zpátky za Neli. Tom mi podal kapesník a já si ním utřela slzy. ,, Děkuju." řekla jsem. On jen přikývnul. ,,Ahhh, Leyli už jsme spolu." vykřikla na mě Neli. ,,To je dobře." řekla jsem a pokusila jsem se o úsměv. ,, Jsi vpohodě?" zeptala se. Tom se na mě podíval a já přikývla, že to může říct. ,, Viděli jsme, jak Filip líbá Patricii a Leyla se s ním rozešla.." řekl Tom. Nelča vykulila oči a řekla: ,, To mě mrzí, chceš si udělat holčičí den?" Usmála jsem se a řekla: ,, Ne ne, to je vpohodě." ,, Já to, ale myslím vážně." řekla Neli. ,, Mě to taky mrzí, ale máš na někoho lepšího než na Filipa." řekl Honza. ,, Děkuju Vám všem." odpověděla jsem. Všichni kromě Toma se usmáli, ten jen koukal na jedno jediné místo do země. ,, Tak jdem k tobě na holčičí den." řekla. ,,Ne, Neli. Ty se půjdeš projít někam s Honzou a já půjdu domů." odvětila jsem jít. ,, Ale, nemůžeš jít sama!" řekla. ,, Já nepůjdu sama, Tom mě určitě zkontroluje a doprovodí." pokusila jsem se o úsměv. ,, Hmm jo." řekl. Vyšli jsme a já ještě zamávala Neli na rozloučenou. Ta se za mnou ještě rozběhla a obejmula mě. ,, Děkuju." zašeptala. Vymanila jsem se z objetí a naznačila jí ať jde. Vyšli jsme. ,, Promiň." řekl znenadání Tom. ,, Proč?" tázavě jsem se ho zeptala. ,, Protože jsem na tebe, tak křičel a za Neli, zmýlil jsem se v ní a za Filipa." odpověděl. ,, Nemáš se za co omlouvat." řekla jsem a obejmula ho. ,, Promiň..." řekl znovu. ,, Už se neomlouvej." řekla jsem a rozcuchala mu vlasy. ,, Heeej!" řekl ze smíchem. Mě se ale smát nešlo. Nejradši bych teď brečela, ale nešlo to. Tom mě doprovodil domů a rozloučili jsme se. ,, Děkuju." řekla jsem. Jakmile jsem zavřela dveře, vstoupily mi do očí slzy.