Ztracena v emocích

Otřes

A teď jsem se probudila asi v nemocnici, začala jsem panikařit, kde to jsem, v tom okamžiku přiběhla zdravotní sestřička a začala mě utěšovat a vše mi vysvětlila: ,, Leyli neboj se tady jsi v bezpečí." ,, Co se stalo?" zeptala jsem se. ,,S tvým bratrem jste nabourali do stromu, a pak tvůj bratr začal volat záchranku a ostatní lidi policii. Záchranka tebe s bratrem odvezla do nemocnice a tady jsme se o Vás postarali, máš lehký otřes mozku a tvůj bratr také." Mamka za mnou v tom momentu přiběhla a začala mě hladit a utěšovat. Mezitím přiběhla i Emma s Filipem a máma se ptala kdo to je, neodpověděla jsem. Usmála jsem se na Emmu a ta mě objala, poté Filip, který se mi ještě omluvil, že se choval jako debil. Všichni na mě něco stále dokola mluvili, ale já nevnímala, jediné, co jsem teď potřebovala je můj mobil... Zeptala jsem se sestřičky a ta mi ho ochotně donesla a ještě vyhnala rodiče a Emmu s Filipem z pokoje. Nebudu lhát, byla jsem jí vděčná. Podívala jsem se do mobilu a hned na mě vyhrkly 3 zprávy a 2 zmeškané hovory, Tom, kdo jiný. Psal mi jestli jsem vpohodě, že prej se poblíž bazénu vybouralo auto, dále že jsem mu neodpověděla na story. Moc mě to začalo mrzet. Tak jsem mu odepsala: Přijď do nemocnice v 15:00. Pokoj 3, 2.patro. Hned mi odepsal ok. Byla jsem ráda, že jsem nemusela moc vysvětlovat.  Dále za mnou přišla doktorka na kontrolu. ,, Ahoj Leylo Rodriguez, jak se cítíš, bolí tě hlava?" odpověděla jsem jí, že to jde a usnula. Hlava mě totiž bolela strašně moc, úplně hrozně... bylo to nesnesitelný.
,, Leylo, máš tu návštěvu! někdo na mě zakřičel. Rozhlédla jsem se a uviděla Toma. To už je tolik hodin? To jsem spala, tak dlouho? promítala jsem si v hlavě tyhle otázky, Tom na mě začal mluvit a říkal mi, co se stalo ve škole. Řekl, že dostal za 4 z fyziky. A říkal mi, že ho strašně mrzí, co se mi stalo, že je ve škole beze mě nuda. Začala jsem se smát a řekla: ,, Vždyť já skoro ani nemluvím!" Pak už jsme se smáli oba dva ani nevím čemu. Nikdo dlouho nic neříkal a já jsem se mu koukala do očí a on mě taky. Přitáhla jsem ho k sobě a dala mu pusu...
,, Kontrola!!!!" úplně jsem se leknutím vzbudila a viděla jsem doktorku, došlo mi, že to všechno byl jenom sen, ale mě když se něco zdá, tak se to stane pravdou. Naposled se mi zdálo, že jsme s Neli byly na skateparku a ona spadla a měla podřenou nohu a vyplnilo se to... ,, Tak ahoj Leylo, předtím jsi mi toho mic nepověděla" řekla najednou doktorka. Podívala se na mě, změřila mi tep, šáhla na čelo a dodala " no už vypadáš líp, odhaduju tři dny a můžeš domů." Docela mi to zlepšilo náladu. Nakonec jsem se zeptala: ,, Můžu se ještě zeptat kolik je hodin?" doktorka ze dveří řekla, že je půl druhé a ve tři za mnou měla přijít návštěva. Rozhodla jsem se, že se vydám za bráchou, docela se mi od bolesti ulevilo, tak proč ne. Bratr ležel v posteli a vypadal příšerně, doktoři říkali, že má taky otřes mozku, ale on byl narozdíl ode mě celý podrápaný, podřený a měl samé modřiny. Vytřeštila jsem na něj překvapením oči a on povídal: ,, Není to tak hrozný jak to vypadá..." Asi tušil, co jsem si myslela. Chvilku jsme si urovnali, co si pamatujeme, a pak jsme se bavili o normálních věcech.
Teď už jsou tři hodiny, tak jsem šla zpátky do pokoje a lehla si na lůžko. Prvně za mnou přišli rodiče, kteří se mnou pobyli půl hodiny, aby mohli ještě na další půl hodinu za bráchou. Hned, jak zabouchli rodiče dveře přišel za mnou Tom a říkal, že se omlouvá za spoždění, byl po škole. A říkal, že si sedl do lavice s Filipem a povídali jsme si asi tak patnáct minut o všem možném. Tom nakonec řekl: ,, Leylo, vím že to bude znít divně, ale...." chvíli se zadrhl, a pak pokračoval ,, ...nechtěla bys abychom my dva byli nejlepší kamarádi?" ,, Jasně moc ráda." řekla jsem s nejlepším úsměvem, jaký jsem v té situaci mohla vykouzlit na tváři. On říkal, že to bude prima, a že jak budu zdravá tak si musíme spolu zajít do baru, který je od patnácti, protože je tam jen discotéka. Myslím, že to bude hodně super. ,, Tak zatím, musím na bazén na trénink." řekl Tom. ,, Ahoj!" odpověděla jsem a zamávala. Tou otázkou mě hodně dostal, ale čekala jsem úplně něco jiného. Nad tím zase budu muset moc přemýšlet. O pár minut později za mnou přišli Emma s Filipem. Nikdo nevěděl, jak začít konverzaci/rozhovor nebo jednoduše co říct, tak Emma se mě začala ptát na otázky, jak se mám, jak se cítím, jestli mě ještě bolí hlava, jestli mě vůbec něco bolí a takové. Nakonec odešla na záchod, a pak se vrátila a Filipovi říkala jestli půjde s ní, že teď půjde za bráchou Martinem. Filip odpověděl podrážděně ne, že za chvíli přijde. Emma se na něj podívala a dále na mě. Chvilku tak na nás čuměla a nakonec odešla. Nevím jestli si něco myslela, že mezi námi něco je, ale asi je to jedno. V tom okamžiku, jak zabouchly za Emmou dveře Filip spustil a říkal, že nemá od koho opisovat, dále nemá koho prosit o zápisky a takové věci. Začala jsem se nahlas smát, on později taky. Najednou se mi díval přímo do očí, popadl mě a políbil mě. Odtrhla jsem ho od sebe a řekla: ,, Co to děláš? Proč?" on odpověděl: ,, Leylo, už to dál nevydržím, hrozně moc se mi líbíš, protože jsi hrozně fajn, vtipná a úplný opak mě, já vím, že jsem debil, a že mě  určitě odmítneš, ale prosím nech si to projít hlavou a vyslechni mě. Hrozně tě chci a už nevydržím se na tebe jen koukat, jak po tobě koukají ostatní kluci, prosím." řekl a odešel, podívala jsem se na hodiny a asi odešel proto, že končily návštěvy nemocnice, můj sen ze spaní se trochu vyplnil...