Ztracena v emocích

Bus

Momentálně čekám na zastávce na Toma, má ještě 2 minuty. Já vždy chodím moc brzo, nenávidím chodit pozdě, proto radši přijdu o pět minut dříve. Dnes to bude ve škole náročný, učitelka psala e-mail, ve kterém stálo, že se mám domluvit na dopisování testů a zeptat se spolužáků. Jenomže koho? Neli šla zase k doktorovi a do školy prý nepřijde, Filip má fotbalový zápas, tak jedině Tom. ,, Ahoj!" zavolal na mě někdo, prudce jsem se otočila a spatřila Toma. ,, Ahoj." odpovědala jsem nejistě. ,, Docela jsi mi to zkazila." řekl Tom. ,, A co jsem zkazila? zeptala jsem se. ,, No kluci mají přece chodit první, na místo srazu." odvětil s šibalským úsměvem. Normálně bych se začala smát, ale teď jsem nějak na dně. ,, Copak Leyli? Nevypadáš úplně vpohodě?" zeptal se s podezřením. ,, Ale nic jen si musíme být upřímní." odpověděla jsem. ,, Upřímní?" zeptal se. Já hrozně potichu řekla: ,, Jo, jde totiž o to, že j- j- j-... já chodím s- ....." aniž bych dokončila větu, Tom mi skočil do řeči a řekl: ,, Filipem, já vím. Řekl mi to. Jako kdyby se vychloubal. Myslí si, že budu žárlit, ale nemám proč. Nemám žádný důvod. Jinak já chodím s jednou holkou. Sofie se jmenuje, je jí 16." ,, Aha" Tak Toma se rozhodně o úkoly ptát nebudu. No ale koho? Asi to udělám tak, že ten kdo na mě promluví, toho se zeptám. Vtom okamžiku přijel autobus a já si sedla k oknu, Tom vedle mě a já se otočila k oknu, abych se koukala ven, hned poté jsem si dala sluchátka, přičemž mi začala hrát písnička 'love is embarrassing' což mi vyhrklo do ucha, že to musel i Tom slyšet, protože se na mě podíval. Už jsme spolu moc nemluvili, jako kdybychom byli dva cizí lidé, kteří o sobě vědí hodně, ale pak Tom prolomil ticho: ,, Leyli, vždyť nemůžeme dělat jako bychom si nikdy nic neřekli, jsme nejlepší kamarádi, ty máš Filipa a já Sofku." ,, Máš pravdu, asi přehnaně reaguju." odvětila jsem, a pak jsem viděla, jak mi kouká na rty a ne do očí. Nic jsem na to neřekla, protože mi došlo, co to je za člověka. Jak může? Vždyť má holku. Navíc, kdo by svojí holce říkal Sofka, když se jmenuje Sofie nebo alespoň Sofča? No nic musím vystoupit. I on by měl, všechno mi postupně dochází, on je hodně dobrý kamarád, ale na vztah, to fakt nikdy nepůjde, nebere to vážně. Nechápu to.
Jak vyjdu z autobusu, spatřím Filipa. Nejradši bych to udělala jako v těch romantických filmech a rozběhla se mu do náruče, ale nemám na to sílu ani náladu. ,, Ahoj Leyli a čau Tomáši!" zavolal na nás Filip. Tom kolem něj prošel bez pozdravu. ,, Nazdar, co chceš?" odpověděla jsem Filipovi. ,, Uhh nic, jen nezapomněla jsi, že spolu chodíme?" zeptal se. ,, Nezapomněla?" řekla jsem tázavým tónem. ,, Tak mi dej pusu." přímo mi to nakázal. ,, Ne!" vykřikla jsem na něj a běžela do školy. Musela jsem, nedokázala jsem se ohlídnout a zvlášť jsem prostě nechtěla vidět ten jeho pohled. Rozhodla jsem se, že dnes půjdu po škole na bazén. Sama. Ano, to bylo to, co jsem potřebovala. Být sama. Celý dnešní den bude hrozný, budu se muset někoho zeptat, ale koho- ,, Ahoj Leylo" zavolal na mě někdo, otočila jsem se a viděla černovlasého kluka, o trochu nižšího než je Tom. Leylo sakra vzpamatuj se, nemůžeš všechny lidi přirovnávat k němu. ,, Ehmm, ahoj." odvětila jsem mu. ,, Jmenuju se Chris, jsem kamarád Filipa." odpověděl mi, musel tušit, že je to docela trapné. Už se měl k odchodu až jsem se odhodlala: ,, Ehm Chrisi? Myslíš, že bys mi mohl říct, z čeho všeho jste psali, když jsem tu nebyla? moc prosím..." ,, No jasně, že mohl." podíval se na mě s úšklebem.
Chris mi to postupně vyjmenovával a ja si to pečlivě zapisovala. Až vše dokončil, tak se na mě podíval a zeptal se: ,, Mohl bych si tu sednout? Potřebuju někoho chytrého v lavici." chvilku jsem se zamyslela, a pak odpověděla: ,, Ale jo, vlastě proč ne? Vždyť ti to stejně dlužím." dále celý zbytek školy už se mnou seděl. Celý zbytek školy k naší lavici o přestávkách stále dokola chodili ti 'třídní frajírci'. Když se to tak řekne, Chris byl taky jeden z nich.
Zazvonilo a já už konečně mohla domů. Hrozně se těším až si zaplavu. Uvolním se, to teď potřebuji jako sůl. No obleču si své plavky, které nosím na trénink, upletu si cop a jdu. Hrozně moc se těším. Vyjdu z domku a co? Zapomněla jsem hřeben, tak musím zpátky. Už se v klidu můžu dostat do bazénu. Asi si koupím hodinu a půl, hodinu budu plavat a zbytek relaxovat. ,, Tak 50 kč" řekla paní pokladní a já ji je podala na pult a slušně poděkovala, jako vždycky. Pak jak budu odcházet, tak mi vrátí 20 kč nebo prostě mám smůlu. Tak tři, dva, jedna a hop, skočila jsem šipku do vody. Však vtom okamžiku mi někdo zavolá, utřu si ruce a vidím, že mi volá Filip. ,, Ano?" řeknu. ,, Ahoj Leylo, kde jsi?" zeptá se. ,, Na bazéně." ,, Tak já přijdu za tebou za hodinu." řekl a stihl telefon ukončit, než jsem mohla cokoliv namítnout. Tak jdu na to. *Hop* skočila jsem do vody a začala kraulem.
Uff, teď už mám za sebou tři kilometry, tak si trochu zaposiluju o skokánek. Jak posiluju, tak mě zezadu chytnou a obejmou nějaké silné ruce a nepouštějí, po chvíli slyším: ,, Jak se má moje nejlepší kamarádka?"  otočím se a vidím Toma. ,, Dobře, ale nemáš holku?" namítnu a podívám se tomu bruneťákovi do očí. ,, Mám, ale ty jsi moje nejlepší kamarádka a navíc jsi se nebránila a nebráníš." odpověděl. ,, Za chvíli přijde Filip, tak mě pusť." řekla jsem mu. On se usmál a nic nedělal. ,, Moc prosím." řekla jsem znovu. ,, Fajn." řekl a  podíval se na mě zase tím úsměvem. Dochází mi, že se teď hodně mění, předtím byl hodně takový milý, ale teď jakoby se 24/7 nebyl spokojený. Podstatně musím dodat já taky asi nejsem. Ale nevím, jestli se mi to jeho nové já líbí nebo nelíbí, protože se mě teď hrozně moc zastává a snaží se mě pochopit. Tak jsem se rozhodla vylézt z bazénu. Hele Filip, tak jsem kolem sebe hodila ručník a rozhodla se mu jít naproti. ,, Ahoj." zavolala jsem. ,, Čau!" řekl Filip a obejmul mě. Já nijak nezareagovala. ,, Co ten tady dělá?" ukázal prstem na Toma. ,, Já ani nevím, asi plave..." rozhodla jsem se, že pomlčím o zbytku. ,, Filipe já se za 15 minut budu muset převlíct." řekla jsem nervózně. ,, OK." odpověděl a ani se na mě nepodíval. A stále dokola se koukal na Toma, a pak pohledem na mě na Toma a furt dokola. ,, No nic, tak já jdu." řekla jsem a namířila si to do šatny.
Už v oblečení jsem došla k lavečce, abych se rozloučila a Filip řekl: ,, Ja tady ještě zůstanu, ahoj zlato." Už zase, já tak nenávidím, když mi tak někdo řekne, ale docela mě znervózňuje, že ti dva tu budou společně. No nic, nechám to na nich. ,, Tak ahoj!" jsem odpověděla po trochu delším zamyšlením.  Odešla jsem z bazénu a šla domů.
Teď už si udělám jen skincare a jdu spát. Docela mě bolí břicho, ale to je jedno. ,, Tak dobrou!" zakřičela jsem na rodiče a po chvilce jsem usla.