Otevřela jsem oči, všechno bylo rozmazaný a bílý. Začla jsem rozpoznávat světla na stropě a okno na levé straně. Nad hlavu se mi někdo naklonil, ale nedokázala jsem poznat kdo. Koukla jsem se na svoje ruce, v pravé ruce jsem měla zabodnutou kanylu a nademnou byly kapačky. Zrak se mi začal vracet do normálu a zjistila jsem že ta osoba nademnou byla moje máma a vedle ní Isabella. Ruku jsem měla celou obvázanou obvazama který byly nasáknutý krví.
"probudila se" zařvala moje máma ven na chodbu a hned mě popadla do objetí.
"co tě to popadlo Vanessko" měla slzy v očích
situaci jsem nedokázala vysvětlit, sama si to moc nepamatuju, ale vím že jsem něco hodně asi posrala. Máma mi řekla že jsem ležela týden v kómatu a že za mnou chodili dva kluci, Sofian a Petr.
Když doktorka přišla řekla mi můj stav a domluvila mi sezení s psycholožkou. Věděla jsem jak dopadnu.
/
Mamka a Bella mi pomohly zabalit věci a já šla k sanitce, ale někdo mě chytil za ruku. Otočila jsem se a stál tam Petr. Okamžitě mě pevně obejmul a podíval se na mě.
"jedu do bohnic" úplně se zamrazil. Ruku mi stisknul ještě víc a přitáhl mě ještě blíž.
"dostanu tě od tamtud přísahám, já vím že je to moje chyba a strašně se omlouvám jak jsem se zachoval. Nepatříš do blázince" dal mi pusu do vlasů
I přesto že jsem ho fakt nechtěla pustit tak mě sanitkář začal odtahávat. Lehla jsem si na připravené léhátko a santika se rozjela. Přes to malé okýnko jsem Petra viděla jak tam stojí a kouká. Vypadal zničeně, hůř než kdykoliv předtím.
Cesta trvala několik hodin, nedokážu určit kolik, ale jedu z Brna až do Prahy, protože moje máma pro mě chce to nejlepší.
Areál Bohnic jsem poznala hned, jednou jsem na ně dělala prezentaci. Ironický že tu teď budu ležet. Vzali mě do jednoho z několika Pavilonu. V chodbě si mě převzala vrchní sestra. Ukázala mi to tam a já věděla už teď že to nezvládnu.
Na pokoji jsme byly 4, ale já jsem vypadala úplně jinak než všichni tam. Vím že sem nezapadnu a že sem nepatřím. Seděla jsem na posteli a koukala jsem do zdi. Na oknech byli mříže a v rohu místnosti kamera.
Celej den mi utekl fakt pomalu, jediný co jsem mohla dělat byly korálkové náramky, ale asi po 7 mě to přestalo bavit. Ani jsem tu s nikým nepromluvila. A obědy tu jsou fakt nechutný, měli jsme nějakou omáčku s rýží a hodně mi to připomnělo školní jídelnu na střední.
Večer jsem dostala prášky na spaní a usla jsem hned. Během noci mě asi 3x vzbudila moje spolupacientka, furt brečela a mlátila sebe i věci okolo. Často za ní běhaly sestry a dávaly jí prášky na uklidnění. Nezvládnu to tady psychicky, ničí mě to snad ještě víc než předtím.
Ráno jsem dostala telefon a hned jsem zavolala mamce. Řekla mi že mi schválí revers protože sem nepatřím ale ten mi bohužel musí schválit i psychiatr. Dostala jsem nějakýho chlapa, zdál se mi docela sympatický ale i tak se mu tady nedokážu otvírat o svých problémech.
Chtěl ať mu ukážu tu ruku, sundala jsem
si obvaz a viděla jsem v jeho obličeji že asi ještě nějakou dobu domu nepůjdu, ale řekl mi že mám povolené návštevy. Celý zbytek dne se opět nic nedělo, jedna holka mi půjčila nějakou knížku kterou jsem tam četla./
Mamka si mě vyzvedla na návštevu, silně jsem
ji objala a ona mě vyvedla ven. Řekla mi ať zavřu oči a nechám se vést. Posadila mě na lavičku a já na její pokyn oči otevřela.Stál tam Petr i Sofian. Zvedla jsem se a obejmula jsem je oba silněji než kdy předtím. Oba měli ještě trošku šrámy od tý jejich rvačky, ale na tom teď nezáleželo.
Měla jsem 2 hodiny a celý dvě hodiny jsem s nima promluvila. Říkala jsem jim jak strašnej systém tam je a že chci pryč, ale s tím mi oni pomoct nedokážou. Teď tu stojím s nima v objetí, každej z nich mi dal malou pusu na čelo a já šla ještě obejmout mamku.
Po zbytek týdne jsem návštevy neměla, takže to všechno utíkalo strašně pomalu. Den mi přišel jako nekonečná smyčka. Každý den začínal snídaní ke který byl většinou rohlík se šunkou a máslem, pak byla terapie a pokec s psychiatrem. Odpoledne jsme chodili buď na zahradu a nebo zase náramky, a pak byl večer, nic zajímavýho. Moje jizvy se začaly pomalu hojit, už na nich nebyly strupy.
/
Ležím na posteli a otevřely se dveře, v nich stál primář. Zavolal si mě k sobě do kanceláře. Šli jsme přes areál až k hlavním dveřím. Otevřel dveře a na jedné ze dvou židlí seděla moje máma i s mým otcem. Sedla jsem si na židli vedle nich a primář vytáhl ze stolu revers. Vykulila jsem oči a koukla jsem se na rodiče. Máma se na mě usmívala a vzala propisku kterou revers podepsala, otec ho také podepsal.
Odvedli mě zpět na pokoj abych si zabalila všechny svoje věci. Rozloučila jsem se s pár lidma a vyšla jsem pro jednou a navždy z těch dveří. Venku stál pro mé překvapení Péťa. Rodiče mi řekli že můžu jet s ním jestli chci. Skočila jsem mu do objetí a nastoupili jsme do auta.
"doufám že tohle bylo naposled co jsem tě musel vidět takhle a v takovým stavu" vzal mojí ruku a dal mi pusu na moje jizvy které vznikly tím incidentem.
"slibuju"
chytil mojí tvář a vtáhl si mě do polibku. Chyběl mi ten pocit strašně moc, ale nevím co mám dělat se Sofim, zase. Pohladil mě po stehně a nastartoval jeho auto.
Po celou cestu se mě snažil hladit po stehně co to jen šlo. Do Brna jsme dojeli asi až za 3 hodiny.
"chceš abych přespal nebo chceš být sama?" díval se mi do očí
"mohl bys přespat?" kývnul hlavou na souhlas a vystoupili jsme. Mamka přijela domu o něco dřív. Nevím jestli jsem to zmiňovala, ale mám rodiče rozvedený už pár let, takže bydlím jen s mamkou, která má přítele a není věčně doma.
Mamka nám k večeři udělala chleba ve vajíčku. Šla jsem se vysprchovat, poprvé v mojí vlastní sprše skoro po 2 týdnech bylo něco uplně skvělýho. Horké kapičky vody padaly na mou kůži a já si nic neužívala víc za poslední dobu. Vylezla jsem asi po půl hodině, usušila jsem si vlasy a vzala jsem si na sebe dlouhý černý tričko a šedý kraťasy.
S péťou jsme si celej večer povídali a pak jsem ho nutila koukat na disney pohádky. Usla jsem mnohem dřív než on. Strašně mi to chybělo spát u mě doma a ještě s někym v objetí.
..
hodně si píšete o další části a já fakt nevím jak mám poděkovat za tu podporu.. děkuju vám moc, vážím si toho moc
ČTEŠ
Růže /Stein27, Sofian Medjmedj
Fanfictionzkousl si ret když přejel rukama po mojí postavě. Zastavil se na mých bocích a podíval se mi do očí. Moc dobře jsem věděla co teď chce udělat ale svědomí mi to nedovolilo. "jsi strašně opilý, zítra toho budeš litovat" rychle jsem ze sebe jeho ruce s...