Růže /Stein27, Sofian Medjmedj

největší terapie - 10

žádná odpovědět, nepřekvapuje mě, že spí přece jen je noc. Sešla jsem schody do dolního patra a začla jsem se přehrabovat v mámině kabelce. Věděla jsem co v tenhle moment potřebuju, byly to její cigarety a zapalovač. Nekouřím už několik měsíců, dřív jsem na tom byla těžce závislá a byla jsem fakt ráda že jsem se toho zbavila, ale bohužel je to jediná věc co mi momentálně pomůže.

Dala jsem si cigaretu do úst a zapalovačem ji zapálila. Cítila jsem mírný tlak na plicích při potahu kouře. Naprosto jsem se vypla a užívala jsem si pocit nikotinu. Byla jsem vyplá do doby než mi došlo že mám v sobě čtvrtou cigaretu.

Vrátila jsem se do pokoje a můj telefon byl zaspamovaný zprávama a hovorama od Sofiana. Nechci mu dělat situaci težší.

"promin nic se neděje neřeš to prosím :)"

telefon jsem vypla a ze šuplíku jsem vytáhla prášky na spaní. Dala jsem si dva a lehla jsem si. Během pár minut strávených v mých myšlenkách jsem usla.

.

Ráno jsem se vzbudila a zapla jsem telefon. Měla jsem milion oznámení od Sofiana, nedivím se asi jsem ho vyděsila.

"promin neřeš to co jsem psala, byla jsem trošku vykolejená"

Zvedla jsem se z postele a uvědomila jsem si že jsem usla v džínech a najednou to začlo být dosz nepříjemný. Vzala jsem si na sebe černý kraťasy a šla jsem dolu.

Sešla jsem schody a viděla jsem, že matka je doma a to znamená i to, že tu je ten jeji krypl.

Nezarazilo mě, že tu je a bála jsem se tam vejít ale spíš mě mnohem víc zarazilo že sedí se Sofianem v obýváku a směje se s nim.

"Vanesska se ti už vzbudila" poukázal matky přítel - Erik, nechci ho nazývat jako matčiného přítele.

když to dořekl a Sofian se otočil na mě, nasadil agresivní výraz a v hlavě se mi přehrála věta "jednoho po druhým si najdu a zabiju je"

Běžel mě obejmout a já mu objetí opětovala, největší terapie ze všech. Naklonila jsem se k jeho uchu a zašeptala mu že musíme okamžitě odejít. Vyšli jsme ven z baráku na zahradu.

"musíme pryč, nemůžeš tady zůstat ani jednu další minutu" jeho výraz byl zmatený

"Co? Proč? Stalo se něco?"

"Není čas na to, to vysvětlovat prosím musíš pryč" bylo vidět že absolutně nechápal situaci

"Jestli je to tak vážný, tak jedeš semnou"

přikývla jsem, protože tady s ním nechci být, ale bojím se. Co když to tak bude ještě horší?

Šli jsme ke mně do pokoje a já si zabalila pár potřebných věcí k němu. Byly to věci cca na týden, chtěla bych tam být co nejdýl, ale on nemá vždy čas.

Než jsem odešla, všimla jsem si výrazu Erika. Byl znechuceně naštvanej, ale slizkej úšklebek si neodpustil. Vím že tohle bude špatný.

Nasedli jsme do auta a čekala nás dlouhá cesta do Prahy. Pustil jeho písničky a zpívali jsme si je, všechno bylo fajn do té doby dokud mi nepřišla zpráva od neznámého čísla.

"tobě moje varování nestačilo ty děvko? Fakt chceš ať tomu vyfetlýmu buzerantovi podříznu hrdlo? Najdu si vás"

Jsem vyděšená, nemůžu mu to říct, nechci aby se bál kvůli mně ale nemůžu to takhle nechat být. Zpráva po pár sekundách zmizela, opět. Bojím se čeho všeho je schopnej a co všechno udělá mně, natož jim.