Týdny ubíhaly a já ztrácela hlavu. Nenáviděla jsem pozici tak které jsem se ocitla. Nenáviděla jsem jenom číst o tom co mají, nenáviděla jsem jak se na sebe usmívají. Pokaždé se mi chtělo nekontrovatelně brečet a tak když jsem se viděla se políbit u klavíru, tak jsem uviděla černo. Prudce jsem vstala a utekla na záchod, vyzvracela jsem se. Poté jsem dala výpověď a na několik let jsem se tam neukázala. Protože jsem nesnesla pohled na tu obrovskou budovu, plnou velkých oken. A tak jsem se, prostě, odstěhovala.
ČTEŠ
Píseň (o) nás dvou
RomantizmKrátký příběh o knihovnici, která se zamiluje na první pohled. O přetrvávající lásce a vztahu, který nikdy nezačal.
