Po týdnu mě pustili na svobodu.. prý jsem v pořádku i když to tak není. Andrea je ke mně den ode dne milejší což je velmi divné a otec? O tom nevím nic. Prý byl jednou za mnou v nemocnici když jsem byla v kómatu,ale byl tam jen pár minut. Doma je jen Andrea která se o mně stará a chová se ke mně jako k vlastní dceři. Teď sedím venku na vysokém a starém dubu kde přemýšlím a užívám si volnost. Je teplo,sluneční paprsky mě hřejí do ramene a já se cítím po dlouhé době příjemně. Zvláštní pocit..
Často myslím na Camerona a na to všechno co mi ukázal..co se stalo. Mám ho opravdu ráda ale já se prostě bojím. Bojím se že se můj život změní. Počkat,ale můj život se vlastně změnil. Občas slyším slabý hlásek Any,která mne přemlouvá k tomu,abych přestala jíst. Chce abych byla dokonalá. Dokonalost,zvláštní slovo. Dokonalost je něco co neexistuje nikdo nikdy nebude dokonalý,nic na světě není dokonalého,tak proč mám být já? Snažím se na ní nemyslet vždyť mne málem zabila. Věřím, že boj s ní není ještě u konce určitě se znovu objeví a já jen čekám kdy to bude.
Zafoukal slabý větřík a já se otřásla ze změny tepla. Na rameni se mi objevila husí kůže a já zavřela oči. Přemýšlím nad vším co se za poslední rok stalo,komu jsem ublížila,koho jsem potkala a co se s mým životem stalo. Přemýšlím nad tím,co mi Cameron řekl když jsme se naposledy viděli a hlavně o jeho křídlech či co to je. Pořád nemůžu uvěřit že to je pravda.
Chtěla bych ho ještě jednou vidět a zeptat se na vše co mi neřekl. Co mi chybí. Přeci se nemůže zničehonic objevit v mém životě a vše mi převrátit naruby.
**
Sledoval jsem tu nejkrásnější dívku zpoza plotu a díval jsem se na její dlouhé vlasy co jí při větru vlály okolo hlavy. Byla opravdu krásná. Zachytil jsem trošku z toho na co myslí. Přemýšlí o mně. Neboj maličká,jednou Ti vše vysvětlím..
Všechno bude v pořádku hlavní je aby se Ti nic nestalo.
Kéž bys jen věděla co tě za pár týdnů čeká..
Každý chce to, co nemůže mít a všichni čekají na něco,co se nikdy nestane
