Ty mi neutečeš bečko! Opakovalo se mi v hlavě to poslední slovo bečko.
Běžela jsem v temném lese a nemohla zastavit. Podlomily se mi nohy a já se svalila na zem. Začalo mi pískat v uších ,,prosím už dost!'' křičela jsem.
Dostala jsem záchvat vzteku a mlátila kolem sebe,křičela,řvala a brečela.
,,Nech mě být Ano,prosím už mě nech!'' prosila jsem se slzami v očích.
Já tě nikdy nenechám,jsi moje zlatíčko a ty jsi má,jsi můj majetek můžu si s tebou dělat co chci! ,,Nenávidím tě'' špitla jsem.
Najednou ticho,žádné pištěné v uších a žádný hluk. Pomalu jsem otevřela oči a málem jsem dostala infarkt. Seděla jsem v lavici a spolužáci na mě vystrašeně koukali a ani nedýchali. Nezmohla jsem se na jediné slovo popadla jsem tašku a vyběhla ze třídy. Proboha co to bylo.. co se to kurva se mnou děje?!
Najednou se za mnou ozvalo zakašlání ,,Amy jsi v pořádku?'' prudce jsem se otočila. Stála tam moje spolužačka Lucy a kousala si ret. Musela jsem okamžitě najít dobrou lež ,,Ano,jsem jen se mi něco zdálo'' Vyšlo to! Lucy přikývla a radši rychle odešla. To asi znamená že se už nemám vracet,tím lépe pro mě.
Zabouchla jsem dveře od baráku a šla do pokoje kde jsem odhodila tašku.
Šla jsem na chodbu ,,je někdo doma?'' nikdo se naštěstí neozval a já se svalila na postel. Přemýšlela jsem co se stalo a vzala si notebook abych si něco o tom vyhledala. Asi po hodině jsem uslyšela zaklepání na dveře. ,,Co je?'' zavolala jsem. Nikdo se neozval ale já věděla že někdo stojí za dveřmi. Myslela jsem že se mi to jen zdálo a ignorovala to. Zase někdo zaklepal a já to už nevydržela a prudce jsem otevřela dveře a zakřičela ,,co je?!'' nikdo tam nebyl.
Začala se mi motat hlava a omdlela jsem ještě než jsem spadla na zem uviděla jsem před sebou Lydii.
-
Ana není nemoc,ale životní styl.
