Ocitla jsem se ve vybledlém světě před velkým táborem. Byla jsem oblečená do černých šatů ve které mi byla neskutečná zima. Přišla ke mě dívka a já hned poznala kdo to je. Byla to vždy krásná a hubená Ana.
,,Kde to jsem'' zeptala jsem se jí. Byla jsem zmatená.
A ještě víc když jsem uviděla že se začíná smát.
,,Proč se směješ'' zakřičela jsem na ní a přeběhl mi mráz po zádech.
Někdo mě chytil,někdo se mnou hodil o zem,někdo do mě kope. Cítím bolest,neskutečnou bolest. Bolí to! Tohle se mi zdá,nemůže to být doopravdy,proč mě to bolí. Proč mi ubližujou?! Ležela jsem na zemi a nemohla se pohnout,podívala jsem se na Anu a čekala že mi pomůže,ale ona se jen smála a tleskala. ,,Pomoz mi,prosím'' šeptala jsem a brečela.
Naklonila se ke mě a řekla něco co mě ranilo a zároven zaskočilo ,,Já nejsem tvoje kamarádka,já tě zničím,donutím tě zhubnout ale tobě to nebude dost. Já nejsem ta dobrá,já tě vedu ke smrti'' Jen to dořekla podívala se na toho kdo mě zbil a přikývla,potom pomalu odešla a nechala mě tam samotnou. Ona mě vede ke smrti,proč? Přemýšlela jsem o tom co mi řekla ale vyrušil mě z toho někdo,začal do mě kopat a opakovat ,,Chcípni ty bečko'' a ,,Zhubni špeku''
Omdlela jsem.
Probudila jsem se celá zpocená a udýchaná ve své posteli.
Co to sakra mělo znamenat. proč se mi to zdálo?
Chtěla jsem vstát ale podlomili se mi kolena a já skončila na podlaze,kde jsem se svíjela bolestí.
Příšerně mě bolelo břicho a bok. Vyhrnula jsem si pomalu košili a do očí se mi vehnali slzy. Měla jsem tam velké modřiny,byli čerstvé.
To musel být sen,to není možný! A co když je?' Ozval se vnitřní hlas.
Vstala jsem z podlahy a šla se osprchovat a vzít si prášek proti bolesti.
Oblékla jsem se do černobílých krátkých šatů a šla do kuchyně.
,,Ty tu ještě seš??'' podivila se Andrea,která zrovna dávala nádobí do myčky.
Nechápala jsem. ,,Nemáš mít školu?'' zeptala se mě.
Vykulila jsem oči a zděšeně jsem se podívala na hodiny kde bylo 9:47.
Běžela jsem si pro tašku,rychle jsem se oblékla a obula si boty. Během minuty jsem vyběhla z domu. Doběhla jsem na autobus a podívala se na mobil kolik je.
,,Bože,9:51'' řekla jsem si sama pro sebe a přešlapovala na místě.
Konečně přijel autobus a mě až teď napadlo si vyndat sluchátka a pustit si moje hity. Sedla jsem si k oknu a uviděla jsem něco jiného..divného..
Zavřela jsem oči a zavrtěla hlavou to není možně nevěřila jsem tomu.
Zaposlouchala jsem se do hudby a zavřela oči,užívala jsem si klid.
Někdo se mnou zatřásl a já se probudila. Sundala jsem si sluchátka a podívala se kdo to je. ,,Konečná madam,jste hluchá?!'' zakřičel na mě řidič.
Celá rozespala jsem vykoktala omluvu typu ,,Promiňte já usnula.'' a vyšla ven kde jsem musela čekat 22 minut na další autobus. Bylo příšerných 10:28 a autobus měl jet v 10:50. Do prdele zanadávala jsem si.
Celou dobu jsem měla pocit že mě někdo sleduje,cítila jsem jak na mě někdo dýchá jak za mnou někdo je. Prudce jsem se otočila když jsem ucítila dotek. Nikdo tam nebyl,něco mě donutilo jít směrek k lesu. I když jsem nechtěla,táhlo mě to tam. Šla jsem lesem asi 5 minut a vylezla jsem na poli. Nikde nikdo.
Bezva ujede mi autobus jen mojí blbostí. Chtěla jsem se otočit ale něco se stalo.
Stál tam Cameron a on měl..to není možný!
---
Ne všechno co vidíš je skutečné.
