2. Kapitola

842 62 15
                                    

Konečně doma z toho místa plné bolesti. Chtěla jsem jít do pokoje bez toho aby jsi mě všimla že už jsem přišla. Ale moje přání aby si mě nevšimla selhalo.

Z kuchyně se ozval rachot a ostré zakřičení mého jména.

Bože,proč já?! a jako poslušná holčička jsem šla do kuchyně. S nervózním hlasem jsem špitla ,,Ano?..'' Prudce se otočila a uchechtla se. Servala mi tašku ze zad a vytáhla žákovskou. Zamyšleně si v ní čte až jí sklopila a podívala se na mě ,,3 z matematiky'' hned jak to dořekla mi vrazila facku. Ostrá bolest se mi nahrnula do tváře. Chytla jsem si tvář která mi úplně hořela.

Hodila po mě žákovskou a tašku a já šla co nejrychleji do svého pokoje.

Ona si vždy najde záminku jak mě uhodit. Dívala jsem se na sebe do zrcadla a přemýšlela co dělám špatně. Nakonec jsem zapnula notebook a šla na facebook. Psala jsem si s Annou když se mi objevil na hl. stránce obrázek s žiletkou a citátem: ''Jedna žiletka,jedna žíla,jeden tah,jeden konec...''

Vypadalo to zajímavě tak jsem klikla na tu stránku.

Bylo to o řezání. ,,Hm..'' zamyslela jsem se a hledala jsem dál.

Po hodině jsem se zvedla a šla do koupelny. Stála jsem tam a hledala žiletku.

Když jsem jí našla sedla jsem si na roh vany a dívala se na svou ruku.

Stiskla jsem si rty k sobě a začala brečet.

Nedokázala jsem to.

Nedokážu si ublížit.

Odložila jsem žiletku a šla na internet hledat něco jak zhubnout.

Vyskočilo mi několik odkazu a mezi nimi bylo Pro Ana. Se zájmem sem rozklikla stránku a viděla jsem holky kterým byli vidět žebra. Byly hrozně vyhublé až se mi to líbilo. Byla tam i bulimie která se mi zalíbila ještě víc - Jíst a potom to vyzvracet. Jednoduché! Šla jsem do kuchyně a nalila si vodu a pořádně se najedla jak tam psali. Poté jsem šla k záchodu a čekala. Po pravdě jsem ani nevěděla na co,ale věděla jsem že jsem se bála. Strčila jsem si prsty do krku a začala kašlat a dávit se.

Nic.

Znova.

Znova nic.

Podívala jsem se ještě na nějaký rady které by mi mohli pomoct.

Mohl by mi prý pomoct olej.

Stála jsem nad mísou a vedle ní byla položená flaška s olejem.

Zkusila jsem se napít a rychle prsty do krku. Povedlo se.

Bylo to nechutný a přitom úžasný. Udělala jsem to znova a znova,dokud jsem se necítila prázdná..

A tak to začalo.

-------------------------------------------

Být jako porcelánová panenka. Křehká a krásná.

Fall Of Life - PozastavenoKde žijí příběhy. Začni objevovat