,,To nemyslíš vážně!'' Smála jsem se. On je vážně vtipný,milý,krásný,chytrý prostě vše! Cítím se jak v sedmém nebi.
Najednou Cameron vstal a řekl s krásným úsměvem ,,Mám ti dojít pro něco?''
Jelikož jsme v kavárně asi by bylo ideální kafe,ale mě kafe nikdy nechutnalo.
,,horkou čokoládu,bez cukru'' odpověděla jsem a Justin odešel objednat.
,,Až příjdeš domů tak uvidíš! Tu čokoládu ti nedaruju!''Povzdechla jsem si a zkusila Anu zahnat jinou myšlenkou.
,,Pamatuj si,teď patříš mě!'' oznámil mi mizející hlásek.
,,Tak,tady to je'' Podal mi čokoládu a já poděkovala a usmála jsem se.
Oba jsme seděli v křesle a spokojeně srkali čokoládu.
,,Tak'' Zakašlal ''Tak co tvoji rodiče?'' Zeptal se. Sklopila jsem pohled a přemýšlela jak to říct. ,,No. můj otec vlastní firmu Vans a moje máma umřela když mi bylo 10'' těžce jsem zadržovala slzy. Pořád to bolí. Nesnášela jsem když o tom musím mluvit. ,,To je mi líto..'' Chytl mi ruku a podíval se mi do očí.
Bylo vidět že mu je to líto. Nakonec zaplatil a šli jsme ruku v ruce do parku. Celou dobu jsme si povídali a smáli se. Konečně jsem se cítila šťastná.
Cameron zastavil a podíval se na mě a vyslovil mé jméno.
,,Musím se tě na něco zeptat'' skousl si rty.
,,Na co?'' Byla jsem nervozní,nevěděla jsem co se bude dít dál. Bála jsem se.
,,Víš,no. tak mě napadlo nechtěla by jsi jít v sobotu na večeři?'' Zeptal se mě.
Vypadal ještě víc nervozní než já. ,,Ráda'' Usmála jsem se. Vypadal že se mu ulevilo. Rozloučili jsme se polibkem na tvář a já šla radostně domů.
Dnes je čtvrtek,zítra pátek a potom sobota! Byla jsem tak šťastná.
Přišla jsem domů a pozdravila Andreu (Nevlastní matka) a usmála jsem se na ní.
Ona byla tak překvapená že neřekla ani slovo a radši šla do kuchyně.
Otevřela jsem dveře do pokoje a lehla si na postel.
Těšila jsem se a moc..
-------
Jedna dvě.. Ana jde. Ana si jde pro tebe.
Dva a tři.. už tě má. Ana tě už dostala.
