Padám tmou. Padám nekonečnou tmou. Jsem ztracená v mrazu. Jsem ztracená. Jsem..jsem.. nedokážu to vyslovit. Já nejsem mrtvá! Nejsem! Co to se mnou je. Já chci aby to přestalo. Ať to přestane! Co se to se mnou děje?..
,,Krásný sluneční ráno vám přeji. Aktuálně se teplota pohybuje v rozmezí 12 - 14°C a je 12:10 takže jsou na řadě písničky.'' V rádiu začne hrát písnička Bad Kids od Black Lips.
Co se děje,já jsem usnula?Otevřela jsem pomalu unavené oči a můj pohled směřoval na popraskaný a špinavý bílý strop.
Kde to jsem?Trochu jsem se nadzvedla abych viděla kde to jsem ale šlo o velmi těžce. Když se mi podařilo se aspoň malinko posadit,došlo mi že jsem v bílém pokoji. Bude to asi nemocniční pokoj.
Najednou zapípal krátce přístroj a po chvíli se otevřeli dveře a v nich stála sestra.
,,Tak co,jak ti je?'' zeptala se s milým úsměvem. Dlouze jsem se na ní podívala a pokrčila jsem rameny.
Přikývla a odešla. To se mě nezaptá na nic jiného? To mi ani neřekne kde to jsem? Proč tu jsem?
Sakra to tu jsou tak neschopní?!
Lehla jsem si a civěla do stropu. ,,Ahoj Amy'' ozvalo se ode dveří a já se podívala kdo to je. Stál tam starý doktor a držel v ruce mojí složku..asi. ,,Dobrý den'' snažila jsem se slušně pozdravit,přece si nemůžu svojí naštvaností odehnat doktora. Nastalo ticho a já po chvíli ucítila jak si sedá na postel.
,,Jak dlouho si myslíš že tu jsi?'' zeptal se mě.
Počkat,ale já tu nejsem dlouho..nebo snad ano?Pokrčila jsem rameny ,,týden?'' zavrtěl hlavou ,,Vím že to bude asi šok ale..jsi tu přes 3 měsíce''
Vykulila jsem na něj oči a nezmohla se na jediné slovo.
Potom začal vykládat něco o tom že mě moje nevlastní matka našla v pokoji a další kraviny.
Začal mě bolet hlava a přestala jsem vnímat..
—-
Tak po skoro 4 měsících další kapitola.
Krásné Velikonoce přeji :)
Také jsem začala psát nový příběh. Doufám že vám bude stát za přečtení :)
http://www.wattpad.com/story/36276678-tak-sbohem
Přátelství je jako láska.. naprosto zbytečná.
