Seznámení se sázkou.

10.

Už je to měsíc, měsíc co spolu s Petrem bydlíme. Musím podotknout že bydlet s Petrem je opravdu zajímavé, už 3x za tenhle měsíc mě vzbudilo jeho hlasité nadávaní nad nějakou hrou, teď se tomu sice směju ale když vás někdo vzbudí uprostřed noci, moc nadšení z toho nejste.

Kromě občasného řvaní Petra při hrách je tu klid, ale dnes tomu tak nebude. Dnes máme "kolaudaci bytu" nebo jak řekl Petr "kalbu jak prase", takže z našeho uklizeného bytu bude zítra pěkná skládka.

Jako těším se to ne že ne, jen když si pak uvědomím co mě zítra čeká, tak už jen nad tou myšlenkou se chci zastřelit. Ale na co se opravdu těším jsou holky, ano sice je vídám ve škole ale přece jenom už s nima nesdílím jeden pokoj, a taky jsem zvědavá koho si dnes Viki přivede, prej si někoho našla a já jsem zvědavá koho, ani jedna mi nechce říct kdo to, je a prej si mám počkat.

Nic méně právě s Petrem dopřipravujeme byt, tolik chlastu jsem snad na jednom místě ještě neviděla.

,,tak máme vše?" optám se Petra když dám mísu s brambůrkami na stůl.

,,snad jo" zašklebí se a obejme mě.

,,ty vole že by už" řeknu a rozejdu se ke dveřím když slyším jak na ně někdo klepe.

,,ahoj" pozdravím tu nejvíc falešnou osobu stojící ve dveřích.

Je to Karolína, podle jejích slov Petrovo "nejlepší kamarádka". Petr jí má rád ale prej jí nebere tolik jako si ona myslí, říkal mi, že už se s ní baví spíš jen už se zvyku. Poznali se spolu na střední s od té doby se spolu baví.

,,no ahoj" pozdraví mě s falešným úsměvem na tváři. ,,ahoj Péťo" hned se jí vykouzlí opravdoví úsměv na tváři když zamnou vidí Petra, hned na to se rozejde dovnitř a od dveří mě odstrčí.

Kráva jedna. Pomyslím si a zavřu dveře.

,,ahoj" usměje se na ní Petr a ona ho vtáhne do obětí. Bože já jí fakt tak nemám ráda.

Nemám jí ráda už od první chvíle co jsem jí poprvé viděla. Bylo to tenkrát na té party kam mě vzaly holky, a kromě toho že jsem tam poznala jí tak jsem tam poznala i Petra.

,,jdu si zakouřit, jdeš taky?" ptá se mě Petr.

,,nene, běž" usměju se na něj a on hned odchází na balkón.

,,tak co Kajo, jak se máš?" prolomím ticho.

,,ale jo dobrý jde to co ty?"

,,já se teď mám skvěle" pousměju se.

,,a co tady vůbec děláš já myslela že tady nebudeš že budeš s Victorii a Emmou" dělá si teď ze mě prdel?

,,tak přece budu na Party kam jsme vás MY DVA s Petrem pozvali no ne"

,,jo to jo" škodolibě se na mě usměje. ,, stejně nemůžu uvěřit tomu že to s tebou Petr dotáhl až sem"

,,teď nechápu"

,,no ví" přeruší jí Petr který vlítl do obýváku.

,,holky už jsou tady" řekne.

,,jee! Fakt?" řeknu nadšeně a jdu otevřít.

Kdyby mi teď řekl někdo to co mi řekla Karolína tak si asi pak počkám na odpověď, ale tím, že mi to chtěla říct zrovna ona, tak předpokládám že to měla být jen jedna z mnoha jedovatých poznámek co mi kdy řekla.

,,čau kočky" pozdravím nadšeně holky když jim otevřu dveře.

,,ahojj" pozdraví mě nazpátek a obejmou mě.

Pak se jen podívám za holky a vidím Jakuba a.k.a Yza. Chvilku na něj koukám zmateně ale pak mi to dojde.

,,no ty pičo" řekne směrem k Viki.

,,je tomu tak" zasměje se, a já je pak pustím dál.

,,jak? Kdy? Prostě povídej" vychrlím hned na Viki když Jakub zmizí za Petrem.

,,už je to možná tak 3 týdny? Asi jo, no jako takhle samo sebou už jsme spolu měli něco i dřív jako mnohem mnohem dřív, a ono se to dostalo až do tohodle"

,,počkej, počkej jak mnohem dřív?"

,,no prostě už to trvá tak 2 roky, ale vždy to bylo jen na jednu noc a pak jsme si šli každej po svých ale naposled tomu tak nebylo a prostě to dopadlo tak jak to dopadlo" usměje se na mě.

,,bože já mám za vás takovou radost. Moc vám to přeju" usměju se na ní hned jí obejmu.

,,děkuju"

...

Už je něco okolo půl jedenácté, je tu lidí jak nasráno, některé z nich ani neznám ale sem tam vidím jak se s nima Petr baví, takže předpokládám že je zná.

Abych pravdu řekla, tyhle párty mě začali hodně bavit, možná to bude tím, že od té doby co se znám s holkama, a co jsem s Petrem tak nikam jinam nechodíme. Né že by mi to vadilo, to vůbec, jen prostě jak jsem tohle dřív neznala, tak si to teď užívám naplno a přijde mi, že konečně žiju.
__________________________________
.
.
.
790 slov
.
.
.