shnilé třešně

proč?

proč bolí mě hlava, když zůstávám vzhůru?
proč, když zavřu oči, mám hned noční můru?

proč, když dáváš mi květy, tak černé růže?
proč na slunci vždycky zrudne mi kůže?

proč je tady ticho, já z plných plic křičím?
proč v listnatém lese padám do jehličí?

a proč láska tak hrozně moc bolí?

proč jetel neroste na polích?
proč zase sami ležíme v postelích?

proč zase pláču a ty se mi směješ?
proč sakra stále svým smíchem mě hřeješ?

proč jenom na nebi vznáší se ptáci?
proč se svět rychleji neotáčí?

proč jsem zas sám a nevím jak dál?
proč jsem se malý všech příšer bál?

proč tu zas sedím zabalen v dece?
proč pád zpět na dno působí měkce?

proč z krvavé ruky mi nekouká nůž?
proč nikdy jsem nebyl ten správný muž?

proč na tvém rameni neroste tráva?
proč všichni říkají: "to se tak stává"?

proč bolest necítím, jen znechucení?
proč už mi vlastně do pláče není?

proč jsem se narodil a proč jsem tu žil?
proč o lásce věčné jsem nikdy nesnil?

proč se mi na rukách vytváří modřiny?
proč jejich oči jsou plné neviny?

proč koukám okolo a vidím jen tmu?
proč všechno vypadá jako ze snu?

proč zas a znova bolí mě ta hlava?
zas další hlas, co mě namotává.

proč koukám do zdi a ne do krajiny?
proč jsem zase člověk docela jiný?

proč zavřen jsem v místnosti, co bílé má zdi?
proč všichni mi říkají, že jsou to jen sny?

proč zítra budu stále zde zavřený?
proč můj život je čím dál víc neměnný?

proč stále čteš, není to únavné?
číst tato slova, nejsou už otravné?

nepíšu pro tebe, to je snad jasné.
to že to čteš, to je to krásné.

čteš slova blázna, co spoustu má otázek.
nepouštěj se s ním radši nikdy do sázek.
hrozně rád prohrává a rád se ptá proč.
na zemi sedí, křičí: "víc se toč!!"

proč stále čteš dál, už víc tady není
ne, moc se omlouvám, nezískáš mění
nejsou tu odměny, oba jsme chudí
no jo, vždyť víš, tak už to chodí

tak už jdi pryč, než zeptám se znova
proč při výbuchu deště nevzniká supernova?