The teacher?

39. Co tu dělá Luison?

Ve středu jsme měli o tělocviku zkoušku kde bude jaké stanoviště. Takže žádný tělocvik, žádný sportovní zpocený oblečení, žádný běhání a vůbec žádný zdlouhavý rozcvičky, možná pro něco to dobré je. Všichni jsme se seběhli do skupin a začali připravovat tělocvičnu na páteční odpoledne. Naše stanoviště bylo docela jednoduché, takže jsme byly rychle hotový. Všimla jsem si potulujícího Michaela po hřišti, rychle jsem k němu doběhla. „Co tu děláš? Nemáš pracovat s týmem?" směšně si odfrkl „Miriam tam chce mít pořádek, řekla mi ať se tam nemotám." „Aha, takže je furt naštvaná?" „Jo, pořád. Včera jsem ji napsal omluvnou zprávu" „No a?" „Nic, chvíli jsme si psali ale myslím že to nemá cenu, Abbyyy, já to asi celý pokazil." „Ne, v klidu, nic si nepokazil, jen na to musíš asi jinak, ne každá holka má ráda doprošování, co to tvoje kouření? Jak seš na tom?" „Já se fakt snažím, ale včera večer-" „Michaeliiiiiii!! Takhle se ale nic nezmění" „Promin, šli všichni, neměl jsem náladu tak jsem myslel že se mi zlepší díky tomu" „A nezlepšila?" „Ne, cítil jsem se ještě hůř, já to zkusim ještě jednou, slibuju" „Spíš se snaž pro Miriam, ne pro mě. Já ti jen pomáhám."
Poklepal jsem mu na rameno a on se ohlédl za ní. Roztomile se usmál a tak jsem ho radši nechala a rozešla se zpátky k týmu. V tu chvíli přišel do tělocvičny Williams s Luisonem. Nevěděla jsem, že se furt baví, co tu vůbec dělaj? Najednou Carterová zatleskala aby nás svolala k sobě. „Takže, doufám že tak, jak jste takhle rozestavění budete/jste spokojeni. Taky doufám, že všechny pomůcky co potřebujete, jste už dostali a tím končí má práce. V pátek se dozvíte víc, zatím předávám pro dnešek velení panu učitelovy Williamsovy, protože je to váš třídní, kdyby cokoliv, můžete se obrátit na něj." usmála se a vydala se směrem ke dveřím a za ní se pověsil i Luison. Tak ten tu byl dost zbytečný, řekla jsem si v duchu.
„Takže, děcka, vím že vypadám formálně a všichni víte že na tyhle pozdravy nejsem, ale v pátek musíme pracovat jako tým, bude to důležitá reprezentace školy, žádný třídní hádky a bitky, jasný?" jako jeden hlas jsme odpověděli jasný a pak pokračoval.
„Jestli vše proběhne jak má, budu velice spokojen a možná se za vás i přimluvím a dostanete malou pochvalu za práci, tak se snažte!" řekl to spíš proto aby všichni byly spokojeni. Pak nám rukou naznačil že můžeme jít do šaten. Konečně. A pak hurá na intr.
„Abigail Summerová tu ale ještě zůstane. Parlament.“ Udiveně jsem se zastavila a nechala dav proudit okolo mě než všichni zalezli do šaten. Holky se na mě ještě otočili, jestli mají čekat a já tiše zašeptala, že za nima na oběd dojdu sama, ať nečekají. Pak jsem se otočila zpátky na něj. Nahodilá jsem otrávený výraz ale on se mi jen uštěpačně zasmal a vydal se do kabinetu. „Vy zamnou" ukázal na mě a rozešel se.
Skoro jsem ho nestíhala, nehleděl moc na to že je o dost vyšší a tedy rychlejší, že by mohl zpomalit. Hnali jsme se zkrz spletité chodby až před dveře jeho kabinetu. Naštěstí hledal dobu klíč, takže jsem ho stihla doběhnout. Otevřel mi dveře a nechal mě první vejít. V jediný v co jsem doufala bylo to, že se budeme bavit o parlamentu. Uvnitř jsem ale věděla že ne. Taky jsem věděla že se nic nestane, protože on u mě skončil.
Zavřel dveře a položil si věci pod stůl. Stala jsem uprostřed místnosti a čekala kdo začne. Začal kupodivu on náhlou otázkou.
„Ty chodíš s Benjaminem?"
„To je moje věc." „Ptám se tě a věř mi že mě to bolí se tě ptát, TY chodíš s Benjaminem Kingem?" „A ty chodíš s Jasmin?" „Je neslušný odpovědět na otázku otázkou“ stáli jsme na proti sobě, já se zkříženýma rukama a on s rukama v kapse. „Je neslušný slibovat a pak nic nesplnit!" „Taky je neslušný zvyšovat hlas na učitele." „Myslím že ne víc jak zvát studenty do kabinetu kvůli parlamentu který se ani pak neřeší." nastalo ticho, nenechal ho ale dlouho trvat.

Příště pokračování, konečně zase bude něco s Davidsonem a Laurou a Jackem, jen jsem vás nechtěla nechat čekat tak dlouho