The teacher?

15. Pravda o Lauře

Chvíly po třetí hodině odpolední jsem zaťukala na jeho kabinet. Otevřela mi Laura, která byla zrovna na odchodu. Co tu jako dělala?? Abby, ty žárlíš. Už to musím taky vědět. Kývla jsem hlavou na pozdrav a zavřela jsem za sebou dveře. Rozhlédla jsem se po místnosti jestli tu opravdu nikdo kromě Williamse není. Nebyl. Nahodila jsem naštvaný pohled a došla až k jeho pracovnímu stolu za kterým seděl.
„Můžeš mi sakra vysvětlit co se tu děje?? Už mě nebaví to, že ty mi tu říkáš jenom o svých intimních chvilkách s učitelem, ale neřekneš mi nic o tom, co se děje v mé vlastní třídě! A proč ses vůbec tak sblížil s Laurou?!?" bouchla jsem rukama do stolu a vyčítavě jsem se na něj koukla.
„Klid, promiň, asi jsem ti to měl říct dřív, pojď si ke mě sednout, vysvětlím ti to celý, ale musíš mi slíbit, že to nikomu neřekneš, vy nemáte nic vědět. A vysvětlím ti i tu Lauru, ty žárlivko..." koukla jsem se na něj naštvaně a on se rozesmál nad jeho vtípkem.
„Nejsem žárlivka ale děkuju že mi to konečně vysvětlíš, sem fakt zmatená abys věděl." sedla jsem si k němu na klín protože evidentně nehodlal vstávat na gauč a jiná možnost, kde si u něj sednout nebyla. Nebudu lhát, ani mi to nevadilo. Zřejmě ani jemu.
„Už mluv, jsem zvědavá jak mi to vysvětlíš?"zakroužil očima a začal mluvit.
„Ani nevím kde začít, dnes zamnou ráno přišla ředitelka s Michaelem a Jackem, že na tom výletě mezi ním a Stevem vypukl konflikt. Poprali se, protože prý měl Steve uhodit Jacka jako první ale to jsem mu už od začátku nevěřil. Totiž, tu noc na tom adapťáku, jak jsem ti řekl ať jdeš spát a pak tam přišla Laura. Tak Laura tam tu noc brečela, snažil jsem se jí uklidnit ale když vidím kohokoliv brečet jakoby všechny moje city zmizely a nedokážu tě prostě uklidnit. Musel jsem jí ale uklidnit abych zjistil co se stalo a tak jsem ji položil ruku na rameno. Když po chvíli dýchala klidněji, řekla mi, že se jí zdá, že ji poslední dobou Steve ignoruje. Veškerou svoji pozornost věnuje někomu jinému a zároveň ji teď dost otravuje Jack. A Steve se jí ani nezastane. Normálně mu prý něco řekne, ale ten den se rovnou poprali. Když to skončilo, Steve šel spát k Oliverovy na pokoj, aby nemusel být s Jackem a ona odtamtud s brekem odešla. A Steve za ní ani nedošel, jestli je v pořádku, cítila se tak samotná. A pak potkala venku mě. Když jsem to z ní dostal byla už víc v klidu, tak jsme se domluvily, že by nebylo ani pro jednoho z nás výhodné to více řešit. Řekl jsem jí, že kdyby se to stalo ještě někdy, tak se to už řesit půjde, ale teď by akorát měla průšvih ona, co ve dvě ráno dělala v klučičí chatce a já průšvih, že jsem vás nezkontroloval.
Zato jsem jí slíbil, že kdyby cokoliv, cítila by se samotná nebo smutná atd., teď když už o tom všem vím, může jít zamnou."
Takhle hodný je teda i k ostatním studentům a ne jen ke mě?
„Jenže celou situaci zkomplikovalo to, že si dneska ráno šel Michael s Jackem stěžovat co se stalo.Chápeš to? Po týdnu? Pěkně mě to naštvalo.
Že prý ho Steve napadl, ale Stevova výpověď byla dostačující na to, aby ho nevyhodili a oba dostali jen ředitelskou dutku. Zato já mám průser. Že to vím a nenahlásil jsem to, což je mojí povinností jako dozor na výletě. Kdyby ti ještě náhodou přišlo podezřel,ý proč u mě ráno stála Laura, bylo to protože se ráno stavila u mě vypovídat ohledně chování Steva. Proto, když zamnou přilítla ředitelka s ostatními, byla zrovna u mě.
Zatím se to vyřešilo tedy těmi dutkami ředitele a pro mě varováním, že musím tyhle věci nahlašovat. Ještě že jsem jeden z mála učitelů, který učí svůj předmět jako jediný učitel na škole, jinak by mě určitě vyhodili. A to je vlastně tak nějak všechno...je to to, co jsi chtěla vědět?"
Upřímně jsem asi minutu neřekla ani slovo. Koukala jsem se do zdi vedle a nechala jsem myšlenky pospojovat. Takže se to ani trochu netýká toho, že se spolu Oliver se Stevem líbali, počkat, ví o tom teda Williams vůbec? Znamená to, že i Laura ví co se děje mezi nimi, všimla si toho? Proto pak nemohl zbytek výletu Steve Jacka vystát, poprali se...Proč vůbec jede Jack po Lauře když má Claudii? A proč je Williams tak podezřele hodnej na Lauru? Poslední otázka ve mě vyvolala plno emocí a tak jsem vylétla z jeho klína a dala se na odchod. Ještě že mě zadržel. Doběhl rychlostí zamnou a chytl mě těsně před dveřmi za ruce.
„Kam jako jdeš?? Já ti tady řeknu přísně tajný věci, který říkat žákům nesmím, a ty mi ani neodpovíš a odejdeš pryč?? To teda ne!" byl naštvanej, držel moje zápěstí pevně,já se mohla beznadějně snažit vyprostit z toho sevření. Srčeli jsme oba zlostí.
„Takže k tobě se chodí Laura vybrečet ale když přijdu já brečíš jenom ty???" vyštěkla jsem to na něj že se úplně zarazil. Pustil mi ruce a koukal se mi do očí. Jeho hlas zjemněl oproti tomu naštvanému tónu. „To myslíš vážně Abigail? Ty proti mě použiješ to že se ti svěřuju?" tady se mu už hlas dočista zlomil. „Já nevěděl že tě taky něco trápí a nedošlo mi už vůbec, že se o tom chceš taky svěřit, já jsem nechtěl já...já jsem debil, já vůb..." „...Sakra,to já bych se měla omlouvat, promiň že jsem tě tak osočila, mě nevadí, když mi to říkáš, jen mě naštvalo že ti sem chodí i jiná studentka brečet, víš, já...já myslela že jsem nějak, no já nevím, prostě výjimečná, že ti sem nechodí každá druhá a..."skočil mi do řeči a chytl mě za ruce, tentokrát už ale spíš jemně, palcem mě hladil na dlani. „...Ty seš výjimečná, jenom tobě říkám takový věci a jenom ty mi můžeš kdykoliv říct o cokoliv, víš s Laurou je to takový neosobní, spíš je to moje povinnost jí jako učitel pomoct ale tvoje povinnost to není. Ty seš výjimečná tím že mi i bez povinnosti pomůžeš a já bych ti to rád oplatil akorát netuším jak..." to bylo upřímně roztomilý. Prostě jsem ho obejmula. Nic víc jsem nepotřebovala. Přitisknul se ke mě zase úplně jiným způsobem než doposud. Tohle objetí bylo zase silné, dávalo mi pocit bezpečí, jeho tělo mě skoro celou schovala pod sebe, mohla jsem se schoulit k němu a on mě za sebe schoval. Když se odtáhl usmíval se. Dřepnul si zase přede mne abychom si byly blíž. „Tak tedy doufám, že jsme si všechno vyjasnili, taky se mi můžeš vybrečet do náruče, aby bylo jasno..." jak měl svým zvykem, píchnul do mě prstem a já se rozesmála. Hodlám ho chytit za slovo. Ale až jindy. Když mi řekl tohle, zasloužil by si vědět o vztahu Olivera se Stevem.

Když jsem mu to dovyprávěla koukal na mě s otevřenou pusou.„Takže...oni.... spolu?!?" vypadal že mi to nevěří ale můj vážný obličej mu to potvrdil. „To není možný, děkuju že si mi to řekla, už chápu proč jsi mě zadržela abych to neviděl, asi jsi mě zachránila od noční můry..." mrkl na mě a já se zasmála. V tu chvíli někdo zaťukal a já se vymrštila z jeho klína, kde jsem se u vyprávění zase uvelebila, pobrala jsem si svoji tašku s věcma a osoba vešla dovnitř. Byl to Davidson. O tom mu taky musím říct, vymyslela jsem plán jak ho přeorientovat a asi to teď půjde ještě lehčeji, když se pohádali a ještě ke všemu se rozvádí s manželkou. Že by kvůli Williamsovy nebo kvůli něčemu jinému? Williams se zmínil jen lehce o jeho manželce, že ho obvinila nebo něco takovýho ale víc to neřešil. Zpátky do reality.
Davidson proplul okolo Williamse jako duch, sebral si pár věcí a zase odešel. Jakmile zavřel vybouchli jsme smíchy. „Asi bych už měla jít, kdyby se vrátil pro pusu..." zasmála jsem se.
„Tentokrát bych mu jí neoplatil, aby sis nemyslela, dobře, běž, a nezapomeň se zase někdy stavit!" zakroutila jsem nad ním očima ale u poslední věty jsem se usmála: „ To si piš, mě se jen tak nezbavíš!" naposledy jsme se na sebe zasmáli a já se vydala ke dveřím. V otevřených dveřích jsem se na něj ještě jednou otočila a zadívala se na něj. Zakoukala jsem se na jeho tělo a pohledem došla k rtům a pak k jeho očím, které mě po očku nervózně sledovali. Otočila jsem se a zmizela. Třeba příště Abby.