The teacher?

33. Benjaminův plán

Benjamin pohled

Když Annie zaťukala na dveře intru musel jsem chvíli čekat aby to nevypadalo že jsem strašně nedočkavý. Protože jsem byl. Celý odpoledne netrpělivě čekám na intru až přijde. Vlastně už čekám od úterý, kdy zamnou přišla, že se chce sejít. A jelikož jsem na tohle čekal celou dobu samozřejmě jsem kývnul. Když mi přišlo že už by byl čas otevřít dveře udělal jsem to. Byla už na odchodu. „Jee, Ani, už jsem tu, promiň za čekání." zakroutila očima jakoby už to chtěla mít za sebou. Zachráním situaci!
„Kam půjdeme? Chceš jít do kavárny?"
„Noo, zaprvý tu ve školním areálu žádná není a zadruhý bych šla jen do parku" to mi nedošlo. Snad aspoň v tom parku bude nějaký dobrý místo „Jo, to je lepší nápad..." došli jsme až k lavičce k altánku. Nevím proč šla rovnou k téhle ale třeba je to náhoda.
„Tady je to takový klidnější." jakoby mi četla myšlenky. Když jsem s ní, jsem takový nesvůj. Seděli jsme asi minutu v tichosti.
„Měla bych-" „Měl bych-" začali jsme úplně nastejno mluvit. „Začni ty..." nechal jsem ji mluvit, to moje stejně nebylo důležitý. „Děkuju, chtěla jsem jen říct, no, trochu to rozvedu..." pohodlně jsem se usadil a nasadil vážnou tvář, protože vypadala, že to nebude vtip o blondýnkách v parku, který jsem jí chtěl říct já.
„Pořád přemýšlím nad tím, co jsi mi řekl a asi tě nechci nechat čekat, víš, asi sis všiml že jsem tě tak nějak ignorovala poslední dobou. Nebylo to kvůli té bitce, ta mi vlastně potvrdilo to co si myslím. S tím co jsi mi řekl a tak nějak všechno dohromady mi došlo, že se ti líbim, viď?"
Takže to poznala, to je super. Můj plán se vyvedl ale teď jen doufat že řekne já jí taky. „Prokoukla si mě." „Práve že jo, a problém je v tom, že momentálně vztah nechci, spíš nemůžu. Myslím že u tebe, ani u nikoho jiného prostě nic necítím-"
„Ty seš na holky??" „ Říkám u nikoho, ne u kluků, nejsem Bene!" „Promiň, jsem se jen zeptal, no ale asi to chápu, děkuju, že si mi to řekla a nemusím se teď aspoň o tebe snažit" zasmál jsem se, ikdyž mě to mrzelo „Ne že by ti to nějak šlo" to trochu zabolelo, to jsem tak špatnej?
Pak ji došlo co řekla a radši se to snažila zamluvit „No a nechtěl jsi taky něco předtím říct? Já jen že už budu muset jít, mám ještě něco zařídit ve škole a pak si pro mě přijedou rodiče aby mě odvezli domů..." „Co budeš dělat v pátek odpoledne ve škole??" trochu se zarazila ale pak pokračovala „Noo, půjdu si tam něco vytisknout a pak předat...třídnímu, jo, tomu." chvíli jsem se zamyslel co by dělal Williams v pátek odpoledne v kabinetu ale nechal jsem to být. „Ne, já asi už nic nechci říct, Ani, tak se měj zatím pěkně..." mám ji potřást rukou nebo ji můžu obejmout? Než jsem si to rozmyslel s krátkým rozloučením vyběhla z parku rovnou směrem ke škole. To je nějaký divný...můžu ji následovat a zkusit se kouknout jestli bude dělat to co řekla. Není na tom přece nic špatně, ne?

Pohled Annie
Jakmile byla možnost odtamtud zmizet, udělala jsem to. Jo, trochu mi je ho líto, ale já jsem to musela udělat. Vydala jsem se rovnou za Davidsonem. Konečně ho zase uvidím. V pátek snad ve škole moc lidí nebude. Prošla jsem skrz šatny a najednou jsem uslyšela někoho. Někdo volal moje jméno. „Annie?" odkud to ale jde? Počkej, to je...Abby? Rozeběhla jsem se za ní, zrovna nejspíš vyšla z Williamsova kabinetu „Takže ty z rande a já na rande!" prohodili jsme pár vět a já se vydala k Davidsonově kabinetu. Když jsem vešla už na mě čekal.

Omlouvám see že nevydávám pravidelně, ale za to můžete napsat do komentářů, co by jste chtěli vidět v dalších dílech! Chcete abych napsala pokračování pohledu Williams rozchod s Jasmine nebo to můžu přeskočit?

Děkuju že vaše hodnocení a určitě kdyby jste se chtěli na něco nejasného zeptat napište komentář 💋💋 zatím papa teacherpeťáci