The teacher?

23. Nečekaný zvrat

Byl zas pátek. Když jsem odcházela od skříněk všimla jsem si, jak k němu do kabinetu vchází Maimai. Hah, co se tam asi bude dít, fuj, ani to nechci vědět.
Že mi to nedošlo už u toho pana Davidsona, prostě využívá situací a k nikomu nic necítí, v tom případě ani ke mě. Teď toho tak moc lituju. Kam až by to zašlo kdybych to nezastavila, jen kvůli jeho úletu. Ale pořád je tu ta malá pravděpodobnost že to úlet nebyl, protože mě bombarduje emailema snad každý den. Četla jsem jen ten první, hned ve středu, ale přišel mi tak nadiktovaný, jakoby to dělal z povinnosti, prostě jsem jich víc už pak ani nečetla. Tohle mi stačilo.
V pondělí musím vyřešit parlament, protože příští víkend v pátek je ten slavný ples, který se mi zdál jako suprový nápad, před dvěma týdny. Teď mi je akorát na obtíž. Dneska přišel dokonce i zamnou, a Annie se bavit Jack, zval nás ven, že jdou odpoledne s Michaelem a nějakýma třeťákama. Domluvili jsme se na úterý, protože dneska odjíždím rovnou po škole zase domů, protože bych se na intru akorát trápila myšlenkama. Doma mám aspoň co dělat a odbydu si to, až budu chtít být častěji na intru, než doma. Takže na úterý a pondělí plán mám, jsem ráda že jde semnou i Annie, sama bych totiž nešla. Konečně budu dělat něco, co dělají normální teenageři, třeba bude nějaký z těch třeťáku fajn, holky od tamtud jsou v pohodě, tak když tak tam nebudeme sami dvě.
A taky neříkám že Michael není hezkej. Musím si začít představovat někoho jiného než Thomase, pak mi to třeba pomůže. O víkendu jsem si ani jednou nevzpomněla na Thomase, měla jsem pořád co dělat, tak na to nebyl čas.
Když jsem se ale v pondělí vrátila do školy, bylo to horší. Ale určitě lepší než před týdnem. Aspoň jsem se neviděla u jeho zdi.
Dneska musím vyřešit parlament, tak za ním musím zajít, to zvládnu, nebude moct říct nic, bude to celý před třídou na začátků hodiny, nebude mít pro to ani prostor. Jsem dobrá ve vymýšlení plánů, já vím. Když zazvonilo na poslední hodinu geografie, vešel do třídy, už mě ani očima nehledal, věděl že ho budu zase ignorovat. Po tom co začal zapisovat do třídní knihy, jsem se vydala na cestu uskutečnit svůj plán, jakmile jsem k němu došla a on se na mě otočil, všechno se to vrátilo. Byl tak blízko, v očích jsem poznala že jsem to mezi námi nikdy neukončila. Ale ze své strany jsem to uzavřela určitě. „Ehm, no domluvila jsem se s Monicou, že přebere za mě parlament a-"
„Dobře, dobře, zajděte zamnou po hodině do kabinetu, mám tam nějaký papíry a-"
Navzájem jsme si skákali do řeči.
„No, já bych to radši vyřešila teď, já po škole někam jdu a-" „Bude to jen na pár minut." očima mi naznačil ať se vrátím do lavice a já kývla a vydala se bez boje k lavici. Sakra, tak tenhle plán nevyšel.
Když jsem hned po hodině zaťukala na jeho kabinet, věděla jsem že parlament bude to poslední co bude chtít řešit. Já s ním ale víc řešit nebudu.
„Dobrý den, takže Monice nevadilo, že to přebere, mám někde něco podepsat? Nebo co víc mám řešit?“zabouchl zamnou dveře a došel k oknu.
„Ty víš, že parlament víc řešit nebudeme, ty u něj totiž zůstaneš." „Já myslím, že kvůli naší situaci bude lepší, když si to převezme Monica. Já to dělat nebudu." Ani se na mě nepodíval, pořád koukal z okna.
„Budeš Abigail,myslíš si, že tím že si při návalu emocí utekla, si mezi námi všechno uzavřela, ale neuzavřela." jak to jako myslí, já s ním nic víc nechci už mít. Ani parlament teda. „O tomhle se bavit víc nebudeme, přebírá to za mě Monica a jestli není nic víc co probírat, můžu jít pryč." položila jsem mu papíry na stůl a zabouchla za sebou dveře. Nestačil mě ani zastavit. Tak, to bychom měli.
V úterý odpoledne na nás před školou už čekala skupina asi 6 lidi, teď jsme se k nim přidali my 4, takže nás je dohromady 10. Michael se začal hned zdravit s jedním třeťákem narozdíl od Jacka, který jakoby změnil personality a najednou se s nima nechtěl bavit. Když jsem něco šeptala Annie a Jack nás pozoroval, zatáhl mě za loket Michael k tlupě třeťáků.
„Pojď, seznámím tě!“ „Annie, hned jsem tu, zvládni to..." koukla jsem se na ni prosebně, když už mě Michael táhnul ke skupince.
„Takže, tohle je Abigail, Abigail tohle je Tessa, Kaira, Luky, Maty a Charlie. A tamhle vzadu je Nicol. Seznam se.“ na všechny jsem se usmála a s klukama jsem si plácla, ikdyž jsem nejdřív nepochopila co po mě chtějí, když ke mě natáhli ruku. „Hele Abigail, o čem se tam ten Benjamin s Jackem baví? Beztak se zas Jack popere, on tak žárlí, už na něj nemám.“ otočila jsem se zpátky za nás kde stála Annie a před ní Benjamin, který se tam objevil když nejspíš vyšel ze školy a viděl jak se Jack baví s Annie. Teď se ale hádal s Jackem. Ježisi, jdu rychle za ní, chudák. Zamnou se vydal i Michael ale ostatní zůstali u svojí lavičky.
„Hej kluci, co se tu děje, proč se hádáte?!“ oni se na mě jenom naštvaně koukli. Chytla jsem Annie za ruku ale ona se mi vyškubla a usmála se „Běž Abby, nechám je to dořešit, zajímá mě co si tady ještě vyčtou, neboj budu v pohodě, pořád tu budeš někde ne?“ kývla jsem na ní nejistě a pomalu se otočila. Rovnou zamnou stál Michael.
„Takže si můžeme jít pokecat aspoň my dva?“ přitom nahodil takový klidný tón a upřímně se usmál. Že by mi pomohl zapomenout on? Že by ten drsňák mohl mít čisté srdce? Jen abych toho později nelitovala.