The teacher?

43. „Jack je příšernej"

Tak a je to tady. Dlouho očekávaný sportovní den. Bůhví co se dneska všechno semele.
V jídelně při snídani jsme měli sraz s mým týmem. Musela jsem určit jasná pravidla, protože Benjamin tak trochu zapomíná na věci. Kupodivu jsem přišla ke stolu jako poslední a ostatní si neušetřili úšklebek.
„Pardooon, Eadlyn mě nevzbudila a můj budík nezvonil...“ nezvonil možná protože nebyl nastavený, ale to už se nikdo neptal. Sedla jsem si a pokračovala
„Takže v rohu tělocvičny jsem nechala měřící pásmo, aby si ho nikdo nepůjčil a náhodou ho nezapomněl vrátit“ ostatní přikývly a já se v duchu pochválila.
„Dále, Eadlyn s Claudií budou zapisovat a ptát se na jména, já budu měřit a Benjamin...“ „Co budu dělat já, to by mě zajímalo...“ „Benjamin bude vysvětlovat co se dělá u nás na stanovišti, vyhovuje?“ Když jsme se všichni shodli na tom, že je všechno připravený vydali jsme se do tělocvičny. Začínalo to až od devíti, ale zapisovala se absence takže jsme tu museli být na osmou. Co tu jako budeme takovou dobu dělat?
Když jsme vešli dovnitř, trochu jsme se zarazili. Tolik lidí jsme nečekali. Tělocvična byla plná lidí, od studentů po učitele. Ředitelka právě mluvila s Luisonem a Carterovou a tvářila se dost vážně. Očima jsem zahlédla i Davidsona jak se baví se Stevem o jejich stanovišti. Za ním stála i Annie která po očku sledovala každý pohyb který přes překážku zkoušel dělat. Když to zkusil s rozeběhem vrazil ale do Laury a strhl ji i s překážkou. Ostatní z mé skupiny se rozeběhli do našeho rohu ke stanovišti, ale já pozorovala co se bude dít dál. Steve ji hned začal zvedat ze země ale ona se nenechala a mlátila do něj rukama, když se jí snažil zvednout. Nakonec jí pomohla Lena s Annie a dovedli ji k lavičce kde se jí ujala tělocvikářka. Konečně jsem sebou hla a prošla skrz dav lidí uprostřed tělocvičny až k mému týmu. Překvapivě zde bylo všechno připravený.
„Takže je všechno připravený, jo?“ chvíli jsem si myslela že se ani nedočkám odpovědi, pak se ale slova ujala Eadlyn „No já doufám že jo.“
„Dobře, jdu zjistit jak jsou na tom ostatní.“ v tu chvíli mi došlo, že jsem ještě neviděla Thomase. Půjdu za ním až všechny zkontroluju. Vedle nás měli stanoviště Melanie a Oliver s ostatními, zrovna u nich okouněl Donnerson, protože jeho manželka se furt bavila s Luisonem a Carterovou. Tiše jsem se tomu zasmála a Katy mi to oplatila a tak jsem mohla pokračovat dál. V dalším rohu byl tým Miriam a Michaela. Docela se spolu bavili, tak jsem se jen zastavila u Monici, která mi potvrdila, že je všechno v pohodě a dokonce se ještě ani jednou s Michaelem nepohádali.
Za houfem lidí jsem našla tým Susan. Měli všechno evidentně hotový, protože leželi na žíněnkách.
„Vy jste taky redy?“ „No máme kotrmelce, takže nic víc nepotřebujeme“ zasmála jsem se a plácla si s napřaženou dlaní Astrid.
„Já věděla proč vám to dávám!“
S tím jsem se zase zvedla a přešla přes celou tělocvičnu k posledním dvou týmům. U Steva byl pořád Davidson, proč asi.
„Jste připravení?“ „Abigail, že se ptáte vy a ne pan učitel...“ co si jako myslí o sobě že se tak ptá? Nevím co na něm Annie vidí... „Jsem v parlamentu, na tomhle projektu se podílíme oba, zatím ho tu nevidím tak jsem se toho ujala-“ Annie to radši přerušila „Jsme připraveni, Abby, všechno klape jak má.“ „To ráda slyším, teď jdu na nejhorší, zatím...“ Steve se na mě pořád kouká tak vyčítavě, asi to bude kvůli tomu že to o nich vím. Možná bych si s ním měla popovídat. To už jsem ale došla k Jackovy a jeho týmu.
„Jacku, můžeš mi laskavě říct, kde máte to stanoviště??!“ „Měla to za úkol zařídit Eleanor, Penelope to měla připravit a Beatrice si měla přinést papíry-“ „A co si měl dělat k sakru ty?“ „Vysvětlit lidem co se tu dělá" „To jsem zvědavá co jim chceš vysvětlovat, když tu nic nemáš“ „Asi nic“ „Doprdele Jacku jak jako "asi nic"? Dostal jsi za úkol tak lehkou věc a i tak to dokážeš posrat“ „Já nic neposral, nedovoluj si na mě vůbec!“ „Jdu to vyřešit s Williamsem a jestli až se vrátím tu budeš furt znuděně ležet, taky se mu zmíním o tom co děláš pred školou a co všechno u sebe nosíš, tak být tebou švihám!“ Jack se naštvaně zvednul aby zamnou došel ale já už se dala na odchod.

Naštvaně jsem vyšla z tělocvičny a vyběhla schody do horniho patra.
Prošla jsem dlouhou spletitou chodbou až ke dveřím jeho kabinetu a bez zaťukání do něj vlítla.
„Nenapadne tě co-“ otočil se na mě s vylekaný výrazem jen v trenkach ale jakmile mě uviděl s úlevou se usmál.
„To mi nedělej...“ Donandal si sportovní triko co držel v ruce a začal hledat i šortky, přitom se potutelně usmíval.
„Promiň, já nechtěla..“ špitla jsem ale pohledem jsem furt zůstala na něm a na jeho těle. Jasný, břišáky už jsem viděla ale borec tu předemnou stál jen v trenkách. Haló, v trenkách. Když viděl jak jsem pořád zaražená ve dveřích došel ke mě s pořád neoblečenýma šortkama a dozavřel zamnou opatrně dveře.
„Co bylo tak důležitý abys nezaklepala drahoušku?“ popohnal mě dlaní ke gauči a než si na něj semnou sedl, konečně se dooblékl „Neříkej mi tak“ dloubla jsem do jeho břicha prstem a on se zasmál a sedl si ke mě
„Máš mít zamčeno!“ „Ostatní klepou...“ naoko naštvaně se zamračil
„Dobře, omlouvám se už se to víckrát nestane, pane uč-“ „Stačí, mě to nevadilo, řekneš mi už co se děje?“ „Co kdyby sem vlítla učitelka? Taky by ti to nevadilo?“ „Nebyl jsem nahej“ obrátila jsem se na něj s ironickým úsměvem „Jasně, to všechno mění-“ místo odpovědi mě dál konečně pusu „Ab, mluv už...“
„Jack je příšernej.“ naprosto zvážněl a chytl mě pevně za ruce „Proč? Něco ti udělal?? Vyhrožoval ti??!“ zasmála jsem se „Neee, nic z toho, prostě si jen nepřipravil stanoviště.“ „Jen to? Já myslel že se stalo něco horšího...“
„Horšího? Neříkal jsi náhodou že je to reprezentace školy?“ „To jsem říkal jen aby jste to brali vážně, Jackovy dáme nějaký míčky a koš a bude. To zas tak nutný nebyl-“ vlezla jsem si na něj obkročmo během toho co mluvil a chytla ho za ruce. Už jsem někdy mluvila o tom, jak je má roztomile oproti mým velký?
„Hej, připravovalo se to tak dlouho, aby si mu pak dal koš s míčema? Tomu říkáš reprezentace školy? Thomasi, já na tom docela dlouho pracuju a jakej je z toho výsledek? Chci to řešit, je to nutný!“ nakonec jsem bouchla jeho rukama, který jsem držela ve svých, do jeho hrudi. „Ššs...nemůžeš tak řvát. Budu to řešit, jen na to musí přijít pravá chvíle...“ políbil mě a já jsem se opřel o jeho tělo svým. „Promiň, jen mě to štve...“ dal mi pusu do vlasů.
„Já to chápu, ale víš že on je takovej...“
„I tak mě to štve“ teď už radši neodpovídal. Radši začal jinak.
„Máme ještě chvilku pro sebe než to vypukne...“ koukl se na hodinky, které ukazovaly za 20 minut devátá hodina, a znovu se mu vykouzlil úsměv na rtech. „Máme dost času na pár polibků a možná-“ „Musíš jít za tím Jackem a vyřešit to!“ „No jooo, to chvíli počká-“ slezla jsem z něj a stoupla si před něj. „Nepočká, pojď to vyřešit a možná ještě odpoledne bude čas na tyhle tvoje hrátky“ zakoulel očima a konečně se taky  zvednul. Vzal ze stolu desky a píšťalku a došel až ke mě. „Slibuješ?“ „Slibuju, pojď už!“ natáhla jsem se za klikou ale on mě zatáhl zpátky ještě blíž k sobě a něžně mě políbil. To ale neměl dělat protože tomu se nejde ubránit. Pořád mě měl přitáhlou na těsno u sebe a já mu jeho polibky oplácela.
„Tak sakra co tu tak dlouho děláš Ab-“ okamžitě jsme se od sebe odtáhli a utřeli si jako na povel nastejno pusu rukou. Až teď mi došlo co by to bylo za průser kdyby sem vlítl někdo jiný než Annie. „Pardon, jen Abby, hledá tě Carterová...“ zabouchla za sebou dveře a on se na mě zmateně a vyděšeně koukl.
„Další člověk co neumí klepat, hah...“ řekla jsem to dost nervózně
„Co? Ona...? Jak?“ promnul si čelo  „Tome, já ti to potom vysvětlím, musíme jít.“ stiskla jsem mu ruku a pomalu ho zase pustila. Ze dveří jsme se vydali na stejno ale s přísným odstupem, abychom se nemohli dotýkat. 
Co jsme viděli když jsme přišli do tělocvičny nečekal ani jeden z nás.