The teacher?

32. Proč mě srdce nezastavilo?

Ve středu máme nejhorší předměty. Navíc máme tělocvik. Během velký přestávky si mě odchytil Michael.
„Nazdar Abby, potřeboval bych s tebou mluvit, můžeš jít nachvili na stranu?"
Koukla jsem se na něj s údivem ale pak jsem se vydala za ním, stejně mi nedal na výběr. Došli jsme až na chodbu, kde zrovna za rohem mizel Oliver se Stevem a tam jsme se konečně zastavili.
„Tak o co jde?"
„Heled, beru to tak, že jsme teď dobrý kamarádi, tak bych potřeboval takovou kamarádskou pomoc" zakroutila jsem očima co po mě asi může chtít takový Michael. „Dobře, sice nevím proč jdeš s tim zamnou ale můžeš povídat, samozřejmě." přiblížil se ještě víc ke mě jakoby to bylo strašně tajný.
„Nejdřív slib, že to nikomu neřekneš."
„Slibuju, mluv užžž!" zatřásla jsem s ním „Neboj, nebudu se smát." ujistila jsem ho.
„Prostě se mi začala docela líbit Miriam, jakože víc než trochu, jestli chápeš. Akorát vůbec nevím jak na to a takovýhle věci, chápeš?" uvnitř jsem se zasmála. Takový drsňák chce takovou roztomilou dušičku Miriam. Je to roztomilý. Nedala jsem to nádobě ale znát. Vlastně jsem ráda že s tím přišel zamnou.
„No a v čem chceš poradit?"
„No teď si píšeme, docela dost, ale já fakt nic nechci pokazit." položila jsem mu ruku na rameno „Jasný, chápu tě. Asi nějak nepospíchej, zkusím zjistit jestli se jí taky líbíš ale víc toho udělat nemůžu..."
kývl hlavou „Tohle mi fakt pomůže, děkuju ti." usmála jsem se „Kdyby cokoliv tak prostě přijď a já ti ráda pomůžu..." ještě jednou mi poděkoval a pak zmizel po chodbách školy. Já šla zpátky do třídy.
Po tom co Carterová ukončila hodinu tělocviku, vydala se zamnou a já dělajíc jakože ji nevidím jsem se snažila zmizet. Neúspěšně.
„Abigail! Zastavte prosím." otočila jsem se na ni a nasadila hrany úsměv.
„Napadlo mě takové sportovní odpoledne pro studenty, který mají zájem o naše studium, sloužilo by to jako zkouška tělesné zdatnosti. " a co s tím mám společného jako já? „A proč s tim jdete zamnou?" usmála se jakoby to bylo jasné „No všimla jsem si, že jako hlava parlamentu prvního ročníku jste se dokonale našla s panem Williamsem, protože, jak jste si už určitě všimla, on taky má rád všechno naplánované. Tak mě napadlo, že vy dva by jste mohli zařídit takovouhle perfektní organizovanou akci!" teď se usmála o to víc „Samozřejmě že by se vám to potom připsalo na vysvědčení nebo do třídního vysvědčení a panu učiteli měsíční prémie, tak bych byla ráda kdyby jste se toho ujali!!" zasmála se a čekala na radostnou odpověď. Místo toho jsem byla zticha a vymýšlela výmluvu. Ale proč vůbec? Možná se při tom organizování víc sblížíme? To zní jako pádný důvod tam jít. „Dobře, ještě se domluvíme s panem učitelem ale myslím že to zní jako parádní zkušenost!" „To tedy, tak až budete připraveni, stavte se u mě pro podklady a prosím co nejdříve, ať se vše stihne zařídit." kývla jsem a pak jsem se otočila a pokračovala v mé cestě. V pátek se s ním uvidím tak to načnu a třeba se konečně v něčem shodneme.

Pohled Williams
Dneska ji to řeknu. Musím. Hned v úterý večer jsem to nedokázal, ale dneska to musím zvládnout. Ale sakra, nechci ji jen tak zlomit srdce. A Abigail taky ne. Tolik jsem ji toho nasliboval a teď by ti mělo skončit kvůli tomu že ve svých třiceti letech neumím ukončit vztah? To zvládnu, půjde to lehce.
Když jsem přišel domů, doufal jsem že tu ještě není. Potřebuju čas na vymýšlení plánu. Bohužel tu už byla.
„Ahoj zlato, dneska jsem přijela dřív abychom mohli spolu víc trávit času, jak jsme se včera domlouvali-"
„Domlouvali jsme se že si dáme čas, ne společný čas, Jas" musel jsem to říct narovinu. Už teď se proklínám, hlavně ať není naštvaná, možná jsem to mohl říct víc jemněji...
„Thomasi? Stalo se něco v práci? Proč si protivný?" „Nic se nestalo, promiň že jsem tak nevrlý, jen prostě si musíme promluvit, jestli si to včera nepochopila-" „A co jsem měla včera pochopit?"
Zněla nejistě, co když ji ten rozchod zničí? „Nech mě převléknout, pak to kdyžtak probereme." potřeboval jsem získat čas na přemýšlení. Došel jsem do ložnice ale ona se zamnou vydala „Ne Thomasi, začal jsi to, tak to dořešíme, takhle to vždycky ukončis a pak se furt hádáme,pojď to jednou provždy dořešit!"
Otočil jsem se na ni od skříně a věděl jsem že to asi už neoddálim. Nikdy jsem ji neviděl naštvanou.
„Měla jsi pochopit to, že si dáme pauzu!" vypadala že se rozbrečí. Thomasi, nekoukej se jí do očí, nesmíš. Udělal jsi to co jsi musel.
„Počkej, co? Proč?"
„Protože... protože" nemohl jsem najít jiný důvod než že jsem zamilovaný do svý studentky. Vždyť nám to přece dobře klapalo, není jiný důvod k rozchodu. Dobře možná zas tak dobee to neklapalo ale aspoň se furt nehadala jako Abigal. Jak špatny to semnou sakra je. Přemýšlej Thomasi. „Protože každý od vztahu čekáme něco jiného. Neustále hádky, pořád jsme v práci a nemáme čas se navzájem podporovat v našich koníčkách. Takhle to dál nejde, Jasmine."
„Pokud vím tak většinu hádek jsi začal ty, protože pořádně nevíš co chceš, tak to nesvadej na mě! Já se snažím udržet vztah a ty mi řekneš že každý chceme něco jiného? Miloval jsi mě někdy vůbec?" nekoukej se do těch oči. Musíš to vydržet. Děláš to kvůli Ab. Kéž bych uměl líp odolávat emocím. „Jasmine, jasně že jo." chytla mě za ruce a otočila mě celýho k sobě. „ A teď už mě nemiluješ? Jen tak najednou?" mlčel jsem „Thomasi, odpověz, miluješ mě? Stačí ano nebo ne a odejdu, jestli už ne. Pochopím to-"Během toho vzala moji tvář a donutila mě se na ni kouknout. Měla na králíčku. Příště se udržím. Příště ji to řeknu. Abigail by mě pochopila.
„Jo...jo, jo, jo" zahrnoval jsem ji polibky a ona mi je oplácela a děkovala mi že jsem ji zachránil před zhroucením. Zatočila se mi hlava a tak jsem s tím přestal a sednul si na postel. Tak to jsem pokazil. Nadobro. Děláš si to jenom horší, Thomasi, tos nadobro pokazil.
Sedla si na mě a sundala mi košili. Teď rozhodně nemám náladu na to co ona. Radši jsem se na ni ani nekouknul, jen jsem seděl a zhluboka oddychoval.
„Seš v pohodě?"
Jasně že nejsem. Já jsem takový idiot. Myšlenky se mi kryly jedna přes druhou.
„Jo...jo,jo..." tentokrát jsem to řekl nejistě.
Lehl jsem si na postel a ona si sedla vedle mě. Jak tohle vyřeším nevím. „Ja ti přinesu vodu, zlato, mezitím si odpočin" než odešla se ještě jednou otočila. „A děkuju že jsme si to vyříkali, já si fakt myslela že se chceš rozejít, ale teď už žádná hádka nebude, slibuju." Její hlas byl v pozadí mých myšlenek. Žádná hádka. Už jsme si to vyříkali. Proč jsem jí ale líbal když miluju Abigail? Proč mě srdce nezastavilo? Miluju teda Jasmine nebo Abigail?