Krystal Království

V. Král Evžen je drama queen

Je spoustu nevysvětlitelných otázek, na které jsem zatím nenašla odpověď. Tak třeba proč je Kim Kardashian tak slavná? Proč Ryan Gosling nevyhrál Oskara za roli Kena? A dnešní večer se k nim ještě přidá - jak někdo takový, jako tenhle ješitný dědek, může být králem?

Dva lokajové nám otevřely těžké zdobené dveře a zůstali stát v pozoru, když jsme kolem nich procházeli ve formaci V jako kachny - Gideon v čele a já s Krtihlavem za ním. S vypnutou hrudí a hlavou vztyčenou jsem nějak podvědomě čekala, že se všechny pohledy stočí naším směrem. Ať už jsem pocítila zklamání nebo úlevu, náš příchod zůstal skoro nepovšimnut.

Bylo to to tím, že nikdo neseděl u dlouhatánského stolu, který se prohýbal pod tácy plnými masa, ovoce a zákusků (místní smetánka se teda poměje, to vám povím). Všichni hosté stáli ve vzdáleném konci velkolepé jídelny a upírali své zraky opačným směrem, než z jakého jsme přišli. Jakoby tam hráli nějaké divadelní představení či co.

Přes hlavy dvořanů jsem ho neviděla, ale brzy nám bude vysvětleno, že příčinou toho pozdvižení byl on - ješitný dědek. Ehm... teda velevážený pan král Evžen.

Gideona situace nejspíš vyvedla z míry, zastavil se na místě a pozoroval situaci. „Stalo se něco?" Zeptala jsem se ho. „To bych taky rád věděl." A v jeho vedení jsme si to zamířili až k hloučku dvořanů vzadu v místnosti.

Směsice hlasů splývala v jeden nerozmotatelný chuchvalec. Když jsme se ale k dvořanům přiblížili, rozeznala jsem několik vět jako, „Chudák Jeho veličenstvo, tak těžce to nese." Nebo „Doufám, že Krystal bude rychle navrácen nebo se Jeho veličenstvo utrápí..."

„Zdař Bůh, Korzeto, " Pozdravil Gideon ženu, která celé dění pozorovala z povzdáli. Poznala jsem v ní krásnou paní, kterou jsem měla tu čest potkat při konkurzu. Jen teď měla bujné ryšavé lokny vyčesané do zdobného drdolu, v šarlatových šatech temně zelených odstínů vynikla její bílá pleť. „Zdař Bůh, Gideone. Přišel jsi se taky podívat na tu komedii?" Její hlas byl skoro šepot a vějířem si stínila tvář, aby snad ironický tón nedolehl k nesprávným uším. Krtihlav si posměšně odfrkl.

Postavili jsme se vedle paní Korzety, při bližším pohledu jsem teď viděla celý ten výjev. „Panu králi je zase špatně, protože je tak dlouho odloučen od Krystalu." Korzetě se skoro nepohybovaly rty, jakoby nám říkala zakázané tajemství. „Nevím, jestli je tohle přivítání hodné našeho šampióna." Věnovala mi úsměv tak nádherný, že bych se do ní klidně mohla zamilovat.

Dvořané stáli v hloučku kolem lenošky, když se dav trochu rozestoupil, viděla jsem na ní ležet muže v brokátovém šatu, v kterém jsem podle koruny poznala pana krále. Sklánělo se u něj několik lidí, dvě dámy v krásných šatech ho ovívaly svými vějíři, další u něj klečela s číší vody či vína. Ozývaly se povzbudivá a lichotivá slova, poznámky ohledně Krystalu a urážky na Purpurového Krále.

„Co to má znamenat?" Zeptala jsem se s neskrývaným zmatením. Gideon se ke mně naklonil a šeptem vysvětloval. „Jeho veličenstvo, král Evžen, je totiž strážcem Krystalu. A tvrdí, že je s Krystalem tak úzce spjat, že ho jeho odcizení velice oslabilo." Krtihlavovy zacukaly koutky úst, paní Korzeta se s neskrývaným opovržením ovívala vějířem. Z jejich reakcí jsem pochopila, že pana krále podezřívají, že všechny jen vodí za nos. Já jsem jen nevěřícně zírala na muže na lenošce, připomínajícího důchodce, kterého zmohl boj o mlíko ve slevě. Možná dostal ráno v Kauflandu berličkou po hlavě.

„Třeba by vám prospělo posilnit se nějakým pokrmem?" Navrhl někdo a v tu chvíli Jeho veličenstvo vyskočilo z lenošky. „Znamenitý nápad!" Zahlaholilo a usedlo k překypující tabuli.