PART I.

131 2 0
                                    

Bylo něco okolo půlnoci, a já byla v mém pokoji, a chystala se na to jít pomalu spát. Už jsem zavírala oči, ale na to se z dolního patra ozvala obrovská rána, a slyšela jsem jak můj otec začal strašně řvát na mého bráchu. Věděla jsem, že už se tam tak 10 minut hádali, ale nebylo to tak strašný jako najednou teď. Vylezla jsem teda z postele a šla se pomalu podívat co se tam děje. Stoupla jsem si na schody, a opatrně nahlížela. Stálá jsem tam už tak 5 minut, když začali místo slov používat i pěsti, chtěla jsem tam jít a zastavit to, ale bála jsem se, že něco udělá i mě, tak jsem dál stála na místě a jen se slzami v očích koukala na to jak se můj fotr pere s jeho vlastním synem, a jak mamka na ně s hysterickým brekem, a celá vyklepaná řve, ať přestanou. Konečně přestali, a otec se zvedl, samozřejmě že v bitce vyhrál, bo je prostě silnější, jen se na bráchu s pár modřinami po těle podíval, chvíli se na sebe jen dívali a první se slova ujmul otec,

"běž si zabalit do svého pokoje ty tvoje píčoviny a vypadni z tohohle bytu a už se nevracej!!!"

Petr (můj brácha) se s pomocí mamky zvedl a odešel do svého pokoje, pokoj má jako já ve druhém patře, a jelikož jsem stála pořád na schodech, všiml si mě a jen se na mě se slzami, hněvem v očích a nosem od krve podíval a běžel dál nahoru.

"PETŘE!!"

volala jsem na něj, ale marně.

Sesbírala jsem všechny kousky odvahy a vydala se směr můj fotr.

"Co si o sobě vůbec myslíš ty hovado, přijde ti kurva v pohodě hádat se tady se svým synem a pak ho zmlátit do krve že má co dělat aby se zvedl!!? Ty nejsi náš táta, ale zkurvenej hajz!"

V tu chvíli mi bylo všechno jedno, i to že jsem tohle řekla svému tátovi.

"Co si to řekla ty smrade?!!"

S těmito slovy mě chytil za tričko a přitiskl na zeď za mnou.

Mamka chtěla něco dělat ale v tom stresu jí nešlo nic...

Mezitím jsem pořád byla v jeho sevření na zdi a pokračoval

"To že jste dvojčata by poznal i slepej!! Jste úplně stejní, nevychovaní spra.."

Ani to nedořekl a byl dole Petr.
Když nás tam viděl, jak tam pomalu levituju se slzami v očích, neváhal a strčil otce na zem.

"Opovaž se na ní jen šáhnout ty hajzle a osobně ti zařídím aby už jsi se v životě neprobudil rozumíš mi?!"

Jak to dořekl šel si zvednout svoji tašku kteru před tím pustil na zem a odešel ke dveřím, než je otevřel, ještě se otočil, jak se jeho pohled střetl s mamky, hned se z jeho očí hněv vytratil a změnil se na smutek a začali se mu v nich dělat slzy. Otřel si je a podíval se na mě.

"Běž si zbalit Nikol, víš kde mě najdeš, tady už ti nedovolím být ani minutu! Rozumíš??!!"

Jen jsem kývla na souhlas a Petr za sebou zavřel dveře. Byla jsem zaskočená tím co mi řekl, ale je to můj o 12 minut starší brácha a bojí se o mě. Jak řekl tak jsem taky šla udělat.

Teď jsem si u toho balení uvědomila, že, jsem se vám v tom zmatku ani nepředstavila, jmenuji se Nikol Adámková, a je mi 19 let, a jak už vás asi napadlo můj brácha je Petr Adámek aka Stein27, mám s ním dokonalí vztah, aspoň s někým z mojí rodiny, s otcem asi chápete proč s ním nemám dobrej vztah a mamka měla odjakživa radši Petra, vlastně je to její vysněnej synáček, mě nikdy nechtěla, možná to tak zatím nevypadalo, ale je to tak...

----------------------------------------
Ahoj, tohle je můj úplně první příběh, byl to nápad docela na random že bude mít Péťa dvojče, ale i tak doufám že se vám to bude líbit❤️🌻

sibling love/ Stein27Kde žijí příběhy. Začni objevovat