Je asi půl 4 ráno a já pořád nemůžu usnout, celou dobu jsem se jen převalovala v posteli a čuměla do zdi, vstala jsem teda z postele a šla na balkón kde jsem si vytáhla krabičku cigaret a zapík, a jednu cígu si zapálila, a ano, já opravdu kouřím, není to nějak často, jen právě když nemůžu usnout tak mi většinou jedna cigaretka pomůže a nebo když jsem ve stresu tak si jednu dám.
Pomalu dokouřím a vracím se pomalu zpátky do mého pokoje.
Sednu si na postel, vezmu do rukou můj mobil, stejně jsem si říkala že už asi neusnu takže rychlý projetí tik toku a instagramu mi neuškodí.
Zapnu mobil a co moje oči nevidí.
3:46
Út 3.8.
ONO UŽ JE ÚTERÝ?!!
tak teď už neusnu vůbec.
A jak jsem si myslela, tak bylo, nespala jsem opravdu celou noc.
Nemohla jsem přestat myslet na to setkání s Dominikem.
Proč se se mnou chce sejít?
Proč by se chtěl seznámit zrovna se mnou?
Tenhle typ otázek si kladu celou dobu.
Je 7 ráno a já s 0 hodinami spánku vylejzám z postele, stejně by bylo k ničemu v tý posteli být dýl.
Neměla jsem ani hlad, takže dneska bez snídaně jdu rovnou do koupelny, kde se svléknu z pyžama a vlezu si do sprchy, ráno do sprchy moc nechodím, ale teď jí fakt potřebuju.
Nechávám studené kapky pomalu stékat po mé kůži asi 10 minut, nakonec teda už vylezu a zabalím se jen do ručníku bo jsem si s sebou do koupelny nevzala žádný oblečení.
Rychle si ještě vyčistím zuby a pořád ještě v ručníku vylezu z koupelny a jdu si konečně pro něco na sebe, a vyhrál to nejvíc basic outfit, prostě obyčejný černý tepláky s oversize bílím trikem, který když nad tím tak přemýšlím je vlastně možná taky Petrovo, no to už je jedno
Asi hodinu už jen sedím na gauči v obýváku a scroluju tik tok, když ale najednou uslyším křik, myslela jsem si že to bylo v tom videu, ale po druhé to už jako z videa nebylo, a já si hned uvědomila odkud to vůbec jde a kdo tak křičí.
Rychle jsem se zvedla z gauče na kterým jsem už vlastně ležela, a běžela k Petrovi do pokoje kde jsem mu do slova rozrazila dveře abych zjistila co zas ten debil vyvádí,
Vidím Petra ležet celýho spoceného na posteli jak se převaluje ze strany na stranu a pořád dokola řve "nech mě být" "už dost" "přestaň!"
V tu chvíli mi to došlo, zase ty jeho noční můry, dřív je měl hodně často a troufla bych si říct že aspoň každou druhou noc jsem ho musela uklidňovat, a občas to bylo pár dní za sebou i každou noc.
Sedla jsem si vedle něj a pomalu ho začala hladit ve vlasech a uklidňovat ho. Jo v tomhle už mám bohužel praxi...
"Klid bráško, je to jen noční můra"
Opakovala jsem mu několikrát za sebou ale moc to teda tentokrát nepomáhalo.
"Co se tady děje kurva, já bych rád spal"
Do místnosti najednou přišel i Calin
"Že by noční můra?! Nestůj tam tak a pojď mi radši pomoct ho uklidnit"
Řekla jsem Calinovi docela dost nepříjemným tónem.
V tu chvíli Petr rychle vystřelil do sedu a ještě to celej spocenej rozdýchával,
Chudák...
"Péťo klid, nic se nestalo, byla to jen noční můra"
"Dýchej Peťko, klid"
Snažili jsme se ho ještě s Calinem uklidnit.
Když se Péťa trochu vzpamatoval, nechali jsme ho ještě chvíli v klidu dospat a šli jsme společně s Calinem do kuchyně, kde jsem nám udělala čaj a jen tak jsme seděli u stolu, koukali do mobilu a sem tam si něco řekli.
