Pohled Petra --------------------- Pomalu otevírám dveře a vidím Niky jak leží zachumlaná v peřinách a ještě spí. Nebo to jsem si spíš myslel.
Vidím jak se jí lehce pootevřely oči a koukla se směrem ke mě.
"Jeej promiň, nechtěl jsem tě vzbudit"
"V pohodě, potřebuješ něco?"
No, vlastně jo, jinak bych tam nešel.
Rozejdu se k její posteli a sednu si na kraj vedle ní, Niky už se posadit mezitím stihla.
"Víš, jenom chci abys něco věděla, ten včerejšek, já vím že ty svátky neslavíš, ale mělo to svůj důvod."
Nechápavě se na mě podívala.
"No prostě, vím že si neměla zrovna růžové dětství, a celkově mi poslední dobou přišlo že jsi nějaká divná a smutná, když jsem o tom řekl Calinovi tak řekl že si úplně normální, a že nic divného na tobě nevidí, ale já ano. A jestli o tom se mnou nechceš mluvit tak to chápu, ale pamatuj si že já tu budu vždy pro tebe. A ten piknik, říkal jsem si jak tě aspoň na chvíli rozveselit, a pak jsem si uvědomil že máš vlastně svátek a mohla to být dobrá příležitost a tak jsem vzal kluky a Áďu a vymysleli jsme toto. A líbilo se ti to, nebo aspoň doufám, vypadalo to tak. No dobrý, melu tady pátý přes devátý, prostě jen nechci aby ses trápila"
Viděl jsem jak se jí nahnali slzy do očí a následně jedna teče po její tváři.
Nenapadlo mě nic jiného než jí prostě obejmout, tím nikdy nic nezkazíte A ona mě hned obejmula nazpátek, takhle jsme tam seděli v objetí dalších asi 10 minut než se Niky uklidnila a my se rozhodli si jít udělat snídani.
Na stole byla položená ještě dvě avokáda která už byla potřeba sníst, a fak jsme je rozmačkali, dali do nich česnek a udělali si pomazánku na tousty.
Celou dobu co jsme to připravovali mezi námi panovalo ticho, ale takové to příjemné ticho.
Pomazánka a tousty už byli hotový, tak jsme si ty tousty namazali a šli si sednout ke stolu, po chvíli přišel i Calin kterej si taky vzal a šel si to sníst k nám ke stolu.
_______________________________________ O týden později ________________________________ Pohled Nikol _____________ Je pondělí ráno, což znamená že mi v 6 ráno zvonil budík a šlo se do školy, jak mně se nechtělo, ale tak, komu jo že jo.
Na první školní den jsem se nechtěla nějak moc čančat, nejdu na módní přehlídku, takže obličej jako vždy, korektor, řasenka, světlé stíny, vlasy jsem si rozčesala a dala do drdolu. Na sebe jsem hodila jen obyčejný bílí triko s baggy kalhoty a vzala tašku
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Musela jsem být potichu abych ty dva nevzbudila, bo jsou ráno straně protivný když je někdo vzbudí, ještě k tomu takhle brzo.
Naštěstí se mi to povedlo a já mohla v klidu dojít ke dveřím, vzít si boty a vyrazit.
Školu mám tak 10 minut autobusem, ale vyšla jsem z baráku nečekaně fakt brzo takže jsem šla pěšky.
Před školou bylo už pár známejch tváří a, počkej.. Áďa??!!!
Ano, vážně tam stojí Áďa.
Rozběhla jsem se za ní a obejmula ji a ona mě.
"Ahooj, co tady děláš kočko"
"Ahoj, no co bych dělala, jdu do školy neee"
Tak teď to vůbec nechápu.
"Počkej cože!!???"
"No slyšíš dobře, budu chodit do školy sem"
"PANEBOŽE to je skvělý!!"
Nevěděla jsem co dělat, jak reagovat, byla jsem v šoku ale zároveň nadšená, takže jediný na co jsem se zmohla bylo jen nadšeně řvát.
"Hej, a mě jako nepozdravíš prcku!??"
Otočila jsem se a stál tam vysoký černovlasý kluk a tmavě hnědýma očima.
"Ježiš ahoooj"
A taky jsem ho obejmula. A kdo že to je, byl to Samuel, můj spolužák a nejlepší kamarád když teď budu myslet jen na kamarády a Petra nechám jen jako bráchu.
Áďu se Samkem jsem seznámila a tak jsme všichni šli společně najít naší třídu a zabrat si nejlepší místa.
A vida, naše třída je ta která jako jediná má lavice po třech, a my jsme tam byli jako první, což znamená hezky dozadu k oknu.
Hodina už začala a jako každej rok to samí, vítám vás v novém školním roce bla bla bla, seznámíme se se školním řádem bla bla bla, ještě že máme jen jednu hodinu.
Učitelka ještě něco říkala ale já jí nevnímala, jediná věc která právě dostávala mou pozornost byl můj mobil na kterej mi zrovna přišlo upozornění z instagramu.
27wolfenstein: po škole se stav do studia jestli chceš, budem tam
Niköl_adamk: jasně že přijdu, a můžu vzít i Áďu a Samka jestli nevadí
27wolfenstein: čím víc tím líp nee
To už jsem mu jen lajknula bo už konečně zazvonilo a mi mohli vypadnout.
"O hodinu mi psal Petr jestli přijdu do studia jdete taky?"
"Jo proč ne"
"Okey, dvacetsedmičku jsem dlouho neviděl"
Nasedli jsme do taxíku kterej jsme si zavolali a jeli směr studio. _______________________________ Po zase dlouhé době kapitolaa
