Když jsme přijeli na místo tak jsme zaplatili a vystoupili.
Ale protože Taxikář zastavil u vchodu na druhý straně než kluci mají studio tak se i trochu projdem.
Už z dálky jsem u vchodu viděla stát dvě postavy, z kterých jedna měla kapuci a kouřila cigaretu.
Dál jsme se pomalu přibližovali když se najednou na náznak druhé postavy ta s kapucí otočila a všichni tři jsme poznali o koho se jedná, ty stříbrný vlasy totiž nejdou přehlédnout.
A nakonec jsme poznali i druhou postavu, až na Samka kterej ho ještě neznal.
"Ty vole vy jste fakt přišli"
Řekl Willy kterej byl ta druhá postava, když už jsme u sebe byly dostatečně blízko na to aby jsme se slyšeli.
"A koho to s sebou táhnete?"
A jeho pohled se zaměřil na Samka.
"Takže za prvý, ahoj, za druhý nemůžu za to že ten kokot co nás přivezl měl 15 minut zpoždění, a za třetí, to je Samuel"
Řekla jsem rychle na jeden nádech a snažila se u toho vypadat trochu uraženě a vážně, ale v konverzaci s ním to prostě nejde.
Nakonec se Willy se Samkem seznámili, my se pozdravili i s Petrem kterej mezitím dokouřil cigaretu, a všichni jsme šli společně do studia.
Kojo odemkl dveře a my mohli vejít.
Šli jsme dál do takového dá se říct malého obýváku kde na nás čekali už David s Calinem.
"PETŘE TAK KDE SEŠ, NAHRÁVÁŠ"
"Jaaj, už jdu klid"
David nevypadal moc šťastnej, on má totiž rád ve věcech pořádek, když se řekne třeba v 9 ve studiu na nahrávání tak budete v 9 ve studiu, a nejlíp by bylo kdyby jste tam byli dřív jak David, jinak dokáže být protivnej a mrzutej celej den.
Petr teda zmizel v nahrávací místnosti a my si sedli na gauč a Samko na křeslo a Calin pustil na televizi potichu písničky aby aspoň něco do pozadí hrálo.
Dál jsme si jen povídali o blbostech a asi po půl hodině přišel Petr, snad nikdy mu to netrvalo takhle dlouho.
"Cos tam dělal tak dlouho prosím tě"
Zeptal se ho Kojo
"V píči hlas, hele omluvte mě potřebuju na vzduch"
Z kapsy od mikiny kterou měl hozenou a opěradle u gauče si vzal krabičku cigaret a zapík a než jsme se nadáli tak jsem slyšeli zabouchnutí dveří.
"Přišlo to jenom mě nebo byl najednou nějakej divnej"
Řekla Áďa která se asi jako první vzpamatovala z toho co se právě stalo, takovej Petr prostě není, a vůbec už nebyl před tím než šel do té nahrávací místnosti.
"Niky, můžeš na moment?"
Řekl najednou David kterej se objevil ve dveřích nahrávací místnosti.
"Ehm.. jo, jasně"
Zvedla jsem se a šla za ním.
David za mnou zavřel dveře a vzal do rukou sluchátka.
"Tohle bys asi měla slyšet, prý to chce nazvat"slunečnice".
Dal mi sluchátka na hlavu a pustil to co tady 30 minut nahrávali.
Prosím tě řekni mi co ti můžu dát víc, než jenom sebe pole plné slunečnic.
..
..
Hážu další antidepresiva do vína, sklony se zabít jsou silnější když se nikdo nedívá.
..
..
Za špínu v krvi dal jsem všechno, nemám nic.
Když písnička dohrála nevěděla jsem co říct, bylo v ní tolik čeho bych v životě neřekla že by Petr vůbec napsal.
Nevěděla jsem jestli teď jít ven za Petrem a říct mu o tom a zeptat se ho jestli si chce promluvit, a nebo se vrátit za ostatníma a počkat až se sám vrátí až si srovná myšlenky.
Řekla jsem si že jak pro mě tak pro něj bude lepší ho zatím nechat a aspoň počkat než se vrátí.
Šla jsem tedy zpátky k ostatním.
"Hele, teď mě napadlo, máte na víkend nějaké plány?"
Zeptal se Calin a tím přerušil to krátké ticho které mezi námi panovalo.
"Hm.. asi ne"
"Taky ne"
"Nope, nic nemám, proč?
Všichni souhlasili s tím že nic nemají.
"No, říkal jsem si jestli by jsme nechtěli jet na chatu, dlouho jsme nikde nebyli"
"Jo, proč ne"
"Okey, bude prdel"
Všichni opět souhlasili s tím že by jely, až na Samka kterej neřekl nic.
On byl totiž vždy spíš introvert, já kdybych mu řekla že nás tu bude tolik, nebo spíš pro něj tolik, tak ho sem nedotáhnu.
"A co ty Same, pojedeš ne?"
Pokračoval Calin směrem na Samka"
"Hmm.. tak jo pojedu"
V tom najednou jsme opět slyšeli zabouchnutí dveří, což znamenalo jediné, že se vrátil Petr.
"A co ty Pítrs, pojedeš?"
Zeptal se ho Calin ale trochu opatrněji když přišel k nám"
"Coo!? Kam?"
"Na chatu na víkend"
'jo, možná"
A s touhle odpovědí zmizel v takové malinké kuchyňce, už vypadal líp ale pořád to nebyli ono.
Neváhala jsem a šla za ním.
Přišla jsem k němu a položila mu jednu ruku na rameno.
"Vše v pohodě? Jestli nechceš nemusíš jet, já s tebou budu klidně doma a jestli chceš můžeme si promluvit, třeba ti too.. pomůže?"
"Ne v pohodě, pojedu, a nechci ti kazit víkend a chci abys sis to hlavně užila"
A pokusil se o malí úsměv, kterej jsem mu opětovala.
Když jsem sobě i Petrovi nalila sklenici vody, tak jsme se společně vrátili k ostatním, kde se zrovna vedla zřejmě důležitá debata o tom, jestli je mezi klukem s malým pérem a klukem s velkým pérem nějaký rozdíl.
No vlastně normálka.
Po asi 10 minutách jsem na Petrovi viděla že je unavenej a nejradši by už šel, a já bych už vlastně taky radši měla jít, bo je zítra zase škola.
Tak jsem se zvedla a všem řekla že už půjdu protože mám školu, a u toho se podívala na Petra s pohledem který přesně říkal "dělám to kvůli tobě, vidím že už chceš jít domů" a on to naštěstí pochopil a taky se zvedl a řekl že taky půjde.
Rozloučili jsme se a šli ke dveřím, potom se k nám přidali i Áďa se Samkem kvůli tomu stejnému důvodu jako já, nebo spíš z půlky stejného, kvůli Petrovi fakt nejdou.
Když jsme přišli domů tak Petr okamžitě zalezl do svého pokoje a hned usnul, a já po rychlé sprše a večerní hygieně udělala to samé.
Dál co ještě vím je že Calin přišel chvíli před tím než jsem upadla do říše snů.
____________________________
Tuhle kapitolu jsem musela psát celou 2x protože se smazala, tak doufám že aspoň stojí za to a že ae vám líbí, i když osobně já s ní spokojená nejsem a moc se mi nelíbí, ale už jsem musela něco vydat.
