Lidi uvědomila jsem si že jsem na začátku ff když přišli ke Calinovi psala že Niky a Petr mají společnej pokoj a já teď pořád píšu tak že mají každej svůj, takže bych se chtěla omluvit a už to tak nechám, každej bude mít svůj
__________________________
12 hodin dopoledne a já jsem až teď vstala, teď ale začínám v poslední době vstávat docela pozdě, a zrovna pár dní před začátkem školy, super, to bude něco až si budu muset zvyknout na vstávání v 6 ráno.
Šla jsem rovnou do kuchyně s tím že si už nebudu dělat ani snídani a rovnou začnu dělat oběd.
A Samozřejmě jsem se před tím ještě převlékla a vyčistila zuby.
Pomalu otevřu dveře do kuchyně a vidím u linky stát Calina jak něco kuchtí, jdu k němu blíž abych viděla co dělá, chudák se mě ale lekl.
"Aa Debile!"
"Sorry vole, a brý ráno"
"Hm dobrý"
Ono vám může přít že jsme na sebe strašně zlý a toxic, ale takhle naše konverzace vypadají normálně, a oba víme že jsme spolu v dobrém i když komunikujeme takhle.
Calin se dál vrátil k vaření a já mu přes rameno koukala co vůbec dělá bo to pořád nevím, a jak mu to jde.
Zjistila jsem že dělá špagety, který se mu už vaří v hrnci a teď dělá omáčku, říkám si že to by pokazit snad nemusel, ale u něj nikdy nevíte.
Nakonec to zvládnul skvěle, a kuchyň nezhořela.
Calin nám nandal, a zavolal i Petra kterej za nedlouho přišel z obýváku, a já si myslela že ještě spí.
"No brý ráno šípková Růženko, kdy si přišla"
"Brý ráno, já nevím, asi před 10 minutama"
Jo, tohle je taky náš normální začátek konverzace.
"Hezky tvl, chci tě vidět až si budeš zvykat na vstávání v 6"
A u toho se zasmál
Jsme my dva opravdu propojení?
Jo a aby jste se nedivili proč říkáme že budu vstávat jen já, tak Petr si řekl že se na ten poslední rok už vysere a radši se bude věnovat na plno hudbě.
Taky bych se na to nejradši vysrala, ale chci mít aspoň tu maturitu.
Chodím na hotelovku, kuchař číšník, nedobrovolně, tak trochu jsem neměla na výběr a vůbec mě to nebaví, jediný plus jsou ty lidi tam, jinak je to katastrofa.
Petr si sedl na proti mě a Calin nám mezi tím už nandal špagety na talíř a položil na stůl před nás.
Navzájem jsme si popřáli dobrou chuť a vrhli se do jídla.
A jo, měl to dobrý, a dokonce nás to neotrávilo, to beru jako úspěch pro Calina.
________________________________________________
Na druhý den jsem si už radši nastavila budík na 8:00, protože do začátku školy zbývá už jen týden a 3 dny, takže si už musím pomalu zvykat.
No ale stejně to bylo zbytečný...
Do pokoje my vrazily Petr s Calinem a oba na ráz něco zakřičeli, ale jak jsem ještě spala a vlastně mě vzbudili, tak jsem jim nic nerozuměla.
"Hmm.. coo? Co děláte vy dementi!?"
Řeknu rozespale.
"No všechno nejlepší, máš svátek vole"
Oni si pamatují kdy mám svátek!??
Vždyť to si nepamatuju ani já sama.
My svátky moc neslavili, nebo aspoň já, vždy mi to přišlo jako blbost a zbytečnost, proč by jste slavili to že někdo na nějakej random datum napsal do kalendáře vaše jméno.
