Pohled Petra
--------------------
Chtěl jsem na ni počkat, ale už bych nezvládl ani minutu být v blízkosti toho hajzla, a navíc Nikol moc dobře ví kam mám namířeno, protože bych v 1 ráno nikam jinam jít ani nemohl. A kam že to jdu? K mému nejlepšímu kamarádovi Calinovi, a vlastně je to nejlepší kámoš i Nikol, on je jako náš starší brácha.
U něj mám jistotu že se na něj mužů kdykoliv obrátit s čímkoliv a nepošle mě do prdele, (a taky že mám 100% jistotu že bude ještě vzhůru) ale při balení jsem mu ještě radši napsal jestli u něj můžeme pár dní s Niky bydlet a nevadí mu to.
Jeho byt je asi půl hodiny pěšky od nás, takže jsem trochu přidal do kroku abych tam byl co nejdřív.
Došel jsem před panelák kde Calin bydlí, a protože mu nefunguje zvonek, musel jsem mu zavolat že jsem tady, pak se jen ozvalo pípání od dveří a já mohl vejít. Bydlí až v 7. Patře, a zas tak v dobrý kondici nejsem takže si na ten výtah chvíli počkám.
U dveří už na mě Calin čekal s otevřenou náručí.
"Čau Kámo dlouhou jsem tě neviděl"
"Zdar brácho, taky tě rád vidím"
A u toho jsme se obejmuli.
Calin mě pustil dovnitř a já mířil rovnou do obýváku kde jsem si sedl na gauč, Calin si sedl vedle mě dal mi ruku na rameno a opět vyslovil tu jeho oblíbenou větu kterou říká když za ním přijdu kvůli tomu že se něco stalo.
"Tak mluv!"
Jen jsem se na něj podíval pohledem ze kterého neměl šanci vyčíst nějakou emoci a hned svůj pohled opět sklopil na zem.
"Ale nic, pohádal jsem se s fotrem"
"Zase?"
Odpověděl Calin s překvapeným výrazem a lítosti v očích.
"Tak to mi je líto brácho, ale obyčejná hádka to nebyla, že ne"
Jen jsem zakýval na nesouhlas.
"No jo, já si říkal že máš nějak křivej ten rypák"
A u toho se začal smát.
Já ho jen zabil pohledem
"Debile"
A u toho jsem se už smál taky,
Protože vím že tyhle sračky říká vždy aby mě rozesmál když se mám na hovno, a vždy mu to klapne, no jo, náš humor je někdy fakt divnej
Takhle sme si tam povídali asi ještě 20 minut dokud se mě Calin nezeptal
"Hele neříkal si že přijde i Niky?"
V tu ránu jsem ztuhnul, co když jí něco fotr udělal?! Co když mě potřebovala a já jí tam nechal?!
Jsem strašnej brácha...!
"Do prdele!! Co když jí taky něco udělal!! Co když mě potřebovala abych jí pomohl!! Já jsem fakt hroznej brácha, nezaslouží si mě..."
Calin jí má taky strašně rád, a samozřejmě že se o ní taky bojí, protože moc dobře ví čeho je náš otec schopnej.
"Brácho klid, bude v pořádku, je to silná holka."
To co mi řekl Calin je pravda, já to vím, ale můj strach o ní je silnější, a moc mi to v uklidnění nepomohlo.
"Musím za ní jít!...
Ani jsem to nedořekl a už jsem stál na nohách a šel rychle ke dveřím kde jsem popadl boty a odešel.
Calin pak na mě ještě něco řval, ale v tu chvíli jsem za sebou zavřel dveře takže už jsem ho neslyšel.
Jediný na co jsem právě myslel a doufal v to bylo, aby se Niky nic nestalo...
Pohled Niky
--------------------
Už jsem měla dobaleno, tak jsem rychle šla ke dveřím, a doufala že si mě rodiče nevšimnou. Už jsem byla u dveří a brala si boty.
"Kam si jako myslíš že jdeš?!!"
A na mé neštěstí se za mnou ozval hlas, hlas mého fotra...
Nechtěla jsem na sobě nechat znát ani kapku strachu, tak jsem se na něj pomalu otočila a s výrazem bez emocí se mu koukla do očí.
"Někam kde mi bude líp protože tam nebudeš ty."
Než stihl cokoliv říct, už jsem byla pryč, né protože bych se bála co by mi udělala, (i když to taky) ale proto že už jsem tam nechtěla být ani minutu.
Kam Petr šel jsem věděla moc dobře, šel k našemu kamarádovi Calinovi na 110%, protože, kam jinám by mohl takhle hodně brzo ráno jít než prostě k nějakému kamarádovi, a u Calina máme oba jistotu že mu to vadit nebude a že bude i rád když k němu půjdeme.
Byt úplně blízko nemá, ale ani né nějak daleko, tak jsem šla docela v klidu.
Asi na půl cesty jsem před sebou viděla postavu celou v černém a s kapucí, trochu jsem se bála ale šla jsem dál, od postavy jsem nespustila oči, přišla mi něčím povědomá, dokud nezvedl hlavu od země a já uviděla jeho stříbrné vlasy, už v ten moment jsem věděla kdo to je, hlavu zvedl celou a naše pohledy se střetli, jeho modrý oči bych poznala na kilometry daleko, kdybych je nepoznala bylo by to asi trochu divný když je máme úplně stejný.
"NIKYY!!!?"
Ano, byl to Petr.
Rozběhl se za mnou a chytl si mě do pěkně silného obětí.
"Péťo! Taky tě ráda vidím, ale uškrtíš mě"
"Promiň, ale já se o tebe tak bál, bál jsem se že ti ten zmrd něco udělal."
Awww, já ho mám tak ráda.
"No, jak vidíš, jdu po svých, takže mi nic neudělal, neboj se"
Trochu jsem se zasmála a petr se mnou.
Pustil mě z obětí a najednou mi byla zase zima, už bych vážně chtěla jít.
"Půjdeme? Už je mi docela zima."
"Joo jasně, pojď. Jdem ke Calinovi"
Já vím ty ňoumo, znám tě pomalu líp než ty sám sebe
"To mi bylo jasný, znám tě."
Tomu jsme se jen oba zasmáli a pokračovali v chůzi směr Calin.
-----------------------------
Tak, je tu další kapitola, vím že není nějak zajímavá ale přišlo mi divný tam udělat po první kapitole další drama, ale nebojte pár kapitol a zase se to rozjede.🌻
