Pohled Petra
---------------------
Právě jsem se probudil, vůbec nevím co se stalo, ze včerejška mám úplný okno.
Nevím kolik je hodin, vlastně ani nevím kde jsem.
Jediné co vidím je bílo, všude kolem mě jsou jen bílé zdi.
Počkej, JÁ JSEM V NEMOCNICI?! Co tady sakra dělám, vůbec nic si nepamatuju sakra.
Když už se začínám rozkoukávat víc a víc, všimnu si vedle mě dvou sedících postav, ze kterých mě jedna drží za ruku a hladí mě po ní.
Pomalu otočím hlavu na bok abych se podíval kdo to je.
Calin? Aaaa.... Niky?!
"NIKY!! probral se!! Buď s ním jdu pro doktora"
Kurva Caline, je od tebe hezký že máš radost ale to řvaní sis mohl odpustit, bolí mě hlava jak kráva.
"Péťo!"
Ani jsem nestihl zareagovat a už byla pověšená na mém krku, protože už jsem byl v takovém polo sedě.
"Co se stalo? Jak dlouho jsem byl mimo? Proč jsem tady?"
Hned jsem jí začal zasypávat kopou otázek.
Na to se ale zpátky do pokoje přiřítil Calin i s doktorem.
"No dobré odpoledne Pane Adámku, tak přece jen ste se rozhodl tu s námi zůstat, dal jste nám teda pořádně zabrat, aby člověk byl 3 dny v kómatu kvůli předávkování není úplně běžné."
3 DNY!! Tak to asi nemám úplně okno ze včerejška.
Na Niky a Calinovi jsem jasně vyděl smutek ale i jasnej hněv, vždyť to oni mě z toho dostali, to kvůli nim jsem přestal, a teď mě vidí ležet na nemocniční posteli, kvůli předávkování, je mi ze mě na blití nebudu lhát.
Z myšlenek mě ale opět vyruší hlas pana doktora.
"Pane Adámku, vy už jste tu ale jednou byl, asi 2 měsíce zpátky, také kvůli předávkování, ale tentokrát vás to mohlo zabít, v krvi jste měl docela dost alkoholu, a slíbil jste že už to neuděláte, takže potřebuju vědět proč jste si to znova vzal"
Sakra, týhle otázky jsem se bál, to že už jsem to jednou byl vám vysvětlím jindy.
"Ehmmm.. j..já nic jsem si ne..nevzal přes měsíc, já... Nevím proč jsem to udělal, ni...nic si nepamatuju, o..opravdu se omlouvám.."
Začal jsem koktan, byl jsem s ničeho nic strašně nervózní, nevěděl jsem co říct, ještě aby jo když jsem sám neznal odpověď.
( Teď tu bude hodně povídání si mezi sebou tak aby to bylo jednoduší.
D- doktor P- Petr N- Niky C- Calin)
C- Brácho klid, jsme tu s tebou
Pošeptal mi do ucha Calin protože asi viděl jak nervózní jsem
Vidí to všichni ty debile
D- Pane Adámku hlavně klid, v pořádku, hlavně ať už vás tady nevidíme kvůli stejnému důvod ano.
P- Dobře, slibuju že už se to nestane, děkuju pane doktore
Nad tím se už jen doktor pousměje a otáčí se ke dveřím aby mohl odejít..
D- Jo a ještě něco
A nebo taky ne
D- pokud bude vše v pořádku večer můžete jít domů.
A s tím už konečně odešel.
V pokoji nastalo to trapné ticho kdy nikdo nevíme co říct. Jak já tyhle trapný ticha nesnáším.
N- Bráško? Viděla jsem jak si byl nervózní z toho jak si o tom musel mluvit, a nechci aby si se tak cítil, tak chci jenom aby jsi věděl že tě do ničeho nutit nebudeme, ale kdyby sis to rozmyslel a chtěl si promluvit jsme tu pro tebe anu?
No nemám já tu nejúžasnější ségru na světě.
Jem jsem se na ní usmál a kývl na souhlas.
Chvíli jsme si jen povídali o blbostech, když jsem si z ničeho nic začal pomalu vzpomínat so se stalo, vzpomněl jsem si jak jsem odešel od kluků protože jsem se nudil, na toho hnědovlasého kluka, jak jsem šel na záchody a jak mě tam našel Calin.
Ale taky na to že ještě před tím než přišel Calin jsem něco napsal, pokaždé když někam jdu s sebou mám i tužku a papír kdyby mě napadli nějaký dobrý slova do songů, jo, asi je to divný, ale lidi už si zvykli že při konverzaci jen tak vytáhnu papír a tužku a začnu něco psát.
Papírek s textem vytáhnu ze zadní kapsy mých kalhot a podám ho Calinovi.
" Na, to jsem napsal než jsi mě tam našel, mohl by z toho být dobrej song"
Calin si ode mě papírek vezme, prostě byl složenej tak ho rozbalí a začne si to číst, Nahlas.
"Maminko promiň že ti, volám tak pozdě večer, sedím na záchodě v klubu kde bych měl mít zrovna teď show, mám v sobě nějaký svinstvo, a cítím se fakt low, chtěl bych ti dát jen sbohem, když stane se něco se mnou."
"Kámo to je fakt dobrý, mohla by z toho být skvělá písnička"
Calinovi se rozzářily oči, moc jsem teda nečekala že bude tak nadšenej, ale nebudu mu tu radost kazit.
Dál jsme si jen povídali, samozřejmě že o tý písničce, jak by mohla znít, o čem by přesně byla atd.. a Niky z nás už byla docela na prášky, ani se jí nedivím, jestli přežije dočasné bydlení s náma dvěma, tak přežije už všechno.
Z naší velice důležité debaty nás ale vyrušila sestřička kterou jsem viděl snad poprvé v životě, která nám přišla oznámit že můžu jet domů, teda, ke Calinovi domů.
Takže jsem vzal jem tašku s pár věcmi které mi přivezli kdybych náhodou tam musel být dýl a šli jsme konečně pryč, Calin tu měl naštěstí auto takže jsme byli doma brzo.
_____________________
Ignorujte prosím to že je tady Petrovi teprve 19 a Calinovi 20 a už pomalu dělají růži😭
