Smrtelník |STEIN27|

4.🐈‍⬛

Ještě pro jednou! Ti co četli prvních dvacet minut po vydání, chyběla druhá kapitola (nezveřejnila se), proto to nemohlo dávat smysl. Wattpad newattpaduje. Takže prosím přečíst pro pochopení!!!!

,,Val?" Sledovala jsem zeď před sebou, jakobych si na ní v hlavě malovala tu siluetu toho záhadného muže. Nevím kdo je ani co je zač. Tvarovala jsem si jen jeho velké paže, větší postavu. Kapucí na hlavě a jediné čeho jsem si tak zásadního všimla, byly jeho špinavé blond vlasy které mu trčeli z pod kapuce.

Nevím jestli mám volat policii, normální člověk by to udělal, jenže mám stále v hlavě ty poslední dvě zprávy co mi napsal. Policie mi ani nevěřila.

Nevím jméno.
Věk.
Ani to jak vypadá po obličeji.

A stejně jsem na sobě v noci cítila něčí pohled, ale nebyla jsem schopná ty oči otevřít. 

,,Val!" Ozval se vedle mě výkřik, já ihned odtrhla pohled od zdi a podívala se na červenovlásku vedle mě. ,,Co?" Nakrčila jsem na ní obočí. ,,Vím že jsi stále rozhozená ze svého stalkera, ale vnímat bys mě mohla." Zamumlala. Když mi opět připomenula toho idiota, začala jsem opět přemýšlet nad jménem.

P... Patrik?

,,A co jsi říkala?" Poupravila jsem si mikinu. ,,Jestli nechceš něco podniknout. Celý týden se extrémně nudím." Podepřela si hlavu a udělala na mě psí oči. Váhala jsem, teď se spíš soustředím na toho úchyla v mém domě.

,,Fajn." Mykla jsem rameny a ona radostně vypískla.

,,Val! Jsi v pohodě?" Přiběhl ke mě Nikolas, který mi od včerejška nenapsal. ,,J-jo." Řekla jsem zmateně. ,,Vím co se včera stalo, kurva, najdu toho kreténa." Řekl nasraně a zkoumal jestli na sobě nemám nějakou modřinu.

Já se naštvaně podívala do země. To už se to stihlo vyslepičit? Kdo všechno to ví? Jediný komu jsem to řekla byla Klára...

,,Val, to já mu to řekla. Ale nikomu jinému! Ale myslela jsem že chceš aby to věděl." Ozvala se za mnou zmíněná a já jen kývla. Aspoň že tak.

,,Neměl jsem včera odcházet. Měl jsem tě poslouchat víc." Opět mluvil to samé dokola, až jsem ho musela zastavit. ,,Jsem v pohodě. Policie to řeší." I když, ani moc ne...

Zkurvených jedenáct palců.

,,Zdravíčko lidí!" Objevila se kolem Nikolasových ramen paže, která patřila Matymu. ,,Čau ovečko." Řekli jsme s Nikolasem nastejno. Klárka se postavila vedle mě s tím, že už musíme na hodinu.

,,Hele, rodiče dneska otevírají tu jejich restauraci. Máma řekla, že si můžu vzít kamarády, beru Matyáše, chceš jít taky?" Usmál se na mě černovlásek a já kývla. ,,Ty též?" Podíval se na červenovlasou dívku vedle mě. ,,Jo, chtěli jsme i s Val někam zajít, takže se to hodí." Kývla.

,,Super takže dvojrande." Usmál se blonďák sladce a na Klárku se díval jak na svatý obrázek. ,,Jasně." Řekla červenovláska ironicky a táhla mě za rukáv mikiny za ní.

****

,,Ty... Já... Co? Stalker? Co to... Fakt si to nevymyslela?" Zakoktával se blonďák vedle Nikolase, který už jedl třetí kuře. Díky tomu co řekl, schytal od černovláska loket do břicha.

,,Proč zrovna tebe?" Opravil otázku na kterou jsem ani já neznala odpověď. ,,Nevím... Hele... Ehh." Chystala jsem se jim říct o tom, co mi včera psal. Jen jsem nevěděla jak začít.

,,Chutná vám?" Objevila se u stolu máma od Nikolase s vřelým úsměvem na tváři. ,,Je to úžasné. Kdyby jste hledala rozvoz a výplata by byli dvě kuřata každý den, hlásím se jako první." Řekl Matyáš s plnou pusou. ,,To nejde, musíte chodit do školy." Zasmála se a pohladila ho po hlavě.

,,A co ty Vali, chutná ti?" Usmála se na mě. Jeho mámu mám hrozně ráda, narozdíl od té mé nehledá ve všem chybu. S Nikim se znám od šesti, už od základky. ,,Jo... Moc. Možná trochu slané." Řekla jsem, ale opravdu to bylo hrozně dobrý.

,,Slané... No to ne... Musím se podívat co s tím vzadu Martin dělá." Zarazila se. ,,Je to úžasný." Řekla Klárka a probodla mě pohledem.

Niki se ke mě naklonil a do sklenice mi nalil trochu svoji coly, nad čímž jsem se usmála.

,,Mami, ten název je strašný." Podíval se na ní Niki protivně. Jeho máma si odfrknula. ,,Věděli jsme, že se tak bude jmenovat, ještě než jsi se narodil."

Když jsem se podívala na jídelní lístek, musela jsem se zasmát když jsem si všimla názvu.

"Nikiho kuchyně"

Po chvilce jeho máma odešla a já jim konečně řekla o tom, kdo a co mi včera psal.

,,Co to je za úchyla? Proč jsi to nenahlásila?" Řekla červenovláska vážně. ,,Však se podívej co psal dole." Vyjela jsem po ní. ,,Jen tě straší, ve skutečnosti ti to říká, protože je z policie posranej." Vím že je na tom něco pravdy. Ale stejně... Celé mi to připomíná nějaký sen nebo horror.

,,Asi jsi ho zaujala." Zamumlal Nikolas.

,,Určitě jsi musela dostat nějaký kontakt, vyscreenuju to a pošlu jim to." Vezme si ode mě mobil a já jí tak nechám. Možná má fakt pravdu.

Ještě chvíli se bavím s klukama, do té doby, dokud si nevšimnu že už je půl desáté. Máma mě zabije. ,,Už budu muset." Zvednu se a dám si mobil do kapsy mikiny. ,,Kolik je- doprdele, už musím taky." Všichni jsme se posbírali a šli svou cestou.

Nebylo mi nejpříjemnější jít takhle ve tmě dvacet minut. Rozmýšlela jsem se jestli nezavolat tátovi, aby pro mě přijel.

Nedivila bych se, kdyby na mě tady někde z toho křoví vyskočil ten zkurvený stalker.

A nebudeme si nic nalhávat, poposkočila jsem, když mi v kapse zavibroval mobil.

Přemlouvala jsem se, jestli ho chci právě teď otevřít. Právě teď když stojím uprostřed lesa.

NEZNÁMÉ ČÍSLO: rozhodla ses zlobit?

NEZNÁMÉ ČÍSLO: koťátko já myslel že jsem tě dostatečně varoval

JÁ: Jsi jen zkurvený úchyl který má potřebu strašit malé holky. Jdi se léčit psychopate

NEZNÁMÉ ČÍSLO: moc dobře oba víme jak tě vzrušuje ten pocit, když víš že se na tebe dívám jak usínaš nebo se převlékáš miláčku

To je takový zkurvysyn. Po téhle zprávě jsem se ohlížela za sebe, jestli náhodou není někde v křoví.

Byl by toho schopný, psychopat...

JÁ: Úchyle, naser si, přijedou si pro tebe cajti

NEZNÁMÉ ČÍSLO: brzy se uvidíme ovečko

JÁ: Jo u soudu a s pouty na rukách

NEZNÁMÉ ČÍSLO: jediný kdo na sobě bude mít pouta jsi ty. Ti fízlové se ti nepovedli

NEZNÁMÉ ČÍSLO: jsi vlhká z té představy že tě celou připoutám u sebe k posteli, nahou a nenechám nikdy odejít?

JÁ: Vlhká jsem z té představy že tě v té cele zabijou ti psychopati

Podle té siluety má hubenou postavu, ramena sice má, ale vypadá hubeně.

,,Val?" Ozvalo se vedle mě a já vyskočila metr do vzduchu. ,,Jee, klid, nechtěl jsem tě vyděsit. Jen, jestli nechceš doprovodit." Uklidnila jsem se, když jsem si všimla jeho černých vlasů. Jen jsem kývla a v tichosti jsme šli vedle sebe.

,,Toho stalkera zabiju." Zamumlal a upřeně se mi podíval do očí. ,,Spíš proč já? Proč zrovna já?" Rozmýšlela jsem se, jestli mu neukazat ty zprávy co mi teď psal.

Nechci ho ale do ničeho zatáhnout, dneska mi říkal že po něm půjde. Nevím kdo je ten stalker zač. A už vůbec nechápu proč stalkuje mě...

NEZNÁMÉ ČÍSLO: toho vedle tebe zabiju dřív, než se naděješ