Má na sobě masku Vřískota.
Přesto ale vím že to je on, jeho ruce jsou potetované, jsou to ty samé tetování. A ten dech bych už poznala.
,,Spletl sis dům, tu není karneval." Syknu a chci se k jeho tváři napřáhnout pěstí, jenže on moji ruku zachytil...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
^ |
Duo koláž Val a Kláry. Extrémně mě baví dělat koláže na postavy, takže kdyby jste chtěli další jakoukoli duo koláž tak napište jaké duo<3
Smrtelník
Tahle hra mě přivede k šílenství. Ten pohled který na mě upína a snaží se ho dělat vražedným. Je špatná herečka. Právě se o ten pohled snaží. Čekal jsem že bude vřískat na celý dům a dělat scény. Ale ona tam jen stojí a zamračeně na mě kouká.
Hodné koťátko.
Vložil jsem si do úst cigaretu, a tím taky přerušil náš dvouminutový oční kontakt, který byl přes podělané okno jejího pokoje.
Nevnímal jsem tu bolest za krkem, když jsem hlavu měl zakloněnou, abych na ní nahoru viděl.
Měla na sobě růžové tílko na spaní, přes které šly krásně vidět její bradavky. Tvrdnul mi, tvrdne mi už týden co jí pozoruju.
Stál jsem schválně pod pouliční lampou, aby na mě viděla. Abych nesplýval s tím temným lesem kolem, jelikož byla noc.
Viděl jsem jak si do ruky brala telefon a po chvilce mi zavibroval ten můj. S úšklebkem jsem se na to podíval.
Ovečka: Můžeš konečně přestat s tou tvou uchylnou hrou? chci spát
Musel jsem se zasmát. Myslel jsem, že ji už došlo, že už se mě nezbaví. Nikdy.
JÁ: jdi spinkat koťátko, budu tě hlídat
Ovečka: Jako první mě ochraň před sebou, vypadni úchyle
JÁ: ještě jednou mě takhle nazveš, tvých dvacet sedm minut začne teď
Ovečka: Naser si
Je tak tvrdohlavá, stejně mě to na ní dostává.
Z okna mi ukázala fakač a odešla mi z obrazu, nejspíš si šla lehnout. Ušklíbl jsem se a podíval se na můj vyzvánějící mobil.
Calin.
Nakrčil jsem nos a hovor mu zvedl. Otočil jsem se a vydal cestičkou do lesa. Můžu ji ochránit i když tam nejsem. Mám své zdroje a způsoby.
,,Potřeboval jsi pohádku na dobrou noc?" Řekl jsem nasraně. I když jsem nespal, jaký idiot vám zavolá ve dvě ráno?
,,Spíš teď já povím pohádku tobě, je podle skutečné události. Poslouchej Adámku." Řekl neutrálně ale i tak tam byla ta vážnost a posměšek.
,,Jednou dva superhrdinové z jedné společnosti, která se zbavuje padouchů tohohle světa, se pořádně zaměřili na jeden případ ohledně obchodu s nezletilými na západě Brna. Oba hrdinové byli jiní, ten jeden byl taková holka, slabší, hubený, celý potetovaný, ale díky jeho modrým očím a teplého hlasu po něm jelo spoustu holek. A pak tam byl ten druhý, ta největší alfa s hnědými vlasy, pořádanými svaly a vzhledově byl prostě druhý Justin Bieber...." Nad tímhle jsem protočil oči a kopnul do kamene před sebou.
,,Budeš pokračovat?" Nakrčil jsem obočí, což vidět nemohl a opřel se o strom.
,,Jediné co měli k pátrání byla fotka hnědovlasého kluka. Lámali si s tím hlavu, aleee... Ta alfa- tedy já- objevil ve třičtvrtě na druhou ráno, v noci ze středy na pátek, o tom klukovi dost důležité informace, o které se chtěl jako správný přítel zmínit svému blonďatému kolegovi." Úplně jsem v hlavě viděl, jak se z rukama za hlavou uvelebeně opřel o opěrátko židle.
Chvilku mi trvalo než jsem pobral jeho slova, které neřekl v nejlepším způsobu.
Když jsem si to poskládal dohromady, nedalo mi to a vykulil jsem oči.
,,Co jsi zjistil?"
,,Na příjmení se jmenuje Vincenc, je mu devatenáct a nejspíš co má s tím vším společného je to, že jeho otec ten obchod řídí. Křestní jméno jsem nezjistil." Všechno jsem si v hlavě zapisoval a u toho kýval hlavou.
Vincenc.
Devatenáct let.
Jeho otec je ředitel toho svinstva...
,,Pohádky mívají dobrý konec..." ,,Tak to se musíme kurva snažit." Doplnil mě pohrdavě.
Ovečka: Jeeej už mě nemusíš chránit, ten úchyl co mě pozoroval v okně už odešel :D
