,,Mamí! Tatínek žiká že mě pjodáte!" Křikl malý blonďáček a modrými očky a rychle sbíhal schody po dvou. Odtáhla jsem se od kuchyňské linky a podívala se na Kubíka.
,,Co to kecáš smrade, řekl jsem to jinak! Jestli nás budeš zlobit tak že prodáme!" Zasmál se tentokrát dospělý blonďák se spousty tetování, který rychle seběhnul schody a chytl svého syna do náruče.
Začal ho lechtat a malý se začal vzpírat.
Zkřížila jsem si ruce na hrudi a propalovala Petra pohledem. ,,Myslím že s prodáváním lidí už jsme si zažili své." Syknu k němu a opět se otočím k lince, kde míchám omáčku.
,,Nikoho prodávat nebudeme." Řeknu klidně a jen uslyším Kubíkův radostný oddech a následný běh ke gauči.
,,Teda aspoň ne na jeho narozeniny." Zašeptám s úsměvem k Petrovi, který se uchechtne. ,,Co ten dort?" Nakrčí na mě obočí. ,,Je v lednici." Ukážu na ní a blonďák k ní hned přijde a s velkými oči otevře.
,,Je pro našeho syna, ne pro tebe." Zavrčím. ,,Někdo musí přeci zkontrolovat jestli jsi ho neotrávila." Řekne s andělským a nevinným úsměvem.
,,Odpal nebo nedostaneš ani kousek." Odeženu ho. Ok protočí oči a políbí mě na krk. ,,Víš že tě miluju." Řekne s úšklebkem a trochu mě tam kousne. ,,Ne, vlastně ses o tom nikdy nezmínil." Jen mi to říká tisíckrát za den.
,,Nevadí..., hlavně když ty to křičíš vždy u sexu." Dá mi pusu na čelo a běží za Kubou na gauč. Idiot.
***
,,Kubí, my ti přejeme všechno nejlepší, hlavně hodně štěstí a zdraví." Dám mu pusinku na čelo. Jeho široký úsměv mluví za vše. Petr donese na stůl dort, na kterém je svíčka s číslem tři.
,,Sfoukni to a něco si přej." Usměje se na něj Péťa a Kubík přejde k dortu. Na chvíli se zarazí jakoby přemýšlel, ale nakonec tu svíčku s úsměvem sfoukne a my začneme tleskat.
Petr mě zezadu objal a společně jsme se dívali jak si malý blonďáček hraje s novým bagrem a novými autíčky které dostal.
,,Víte co jsem si pšál?" Ani se na nás nepodívá ale usmívá se. ,,To se nesmí říkat Kubí." Zasměje se Petr a rozcuchá mu vlasy.
,,Aby jsme byli takhle navždy spolu."
~Konec~
Jakoby... Nevím ani co říct... Jsme na konci další moji fanfikce, kterou mám asi že všech mých nejraději. Děkuju hrozně moc všem co četli, hrozně si toho vážím, každého hlasu a komentáře. A konečně tu máme jakoby dobrý konec. Ještě jednou moc děkuji a uvidíme se u dalšího příběhu!
ČTEŠ
Smrtelník |STEIN27|
FanfictionMá na sobě masku Vřískota. Přesto ale vím že to je on, jeho ruce jsou potetované, jsou to ty samé tetování. A ten dech bych už poznala. ,,Spletl sis dům, tu není karneval." Syknu a chci se k jeho tváři napřáhnout pěstí, jenže on moji ruku zachytil...
