Smrtelník |STEIN27|

20.🐈‍⬛

Omggg taky jste nečekali zrovna dnes další kapitolu???? Xd já taky nevěděla, že tak random po dvou tělocvikách a dvou matikách Sednu k wattpadu a dopíšu tuhle část hehe.

Padlý anděl

Slzy mi tekly po tvářích. A fakt to nebylo z toho krému, který spálil mou kůži a já tu bezbranně ležím. Na špinavé zemi...

Jestli si mě někdo koupí, už nikdy neuvidím rodiče... Klárku ani Matyho... Ani Nikolase... Ani bráchu... Ani Petra.

A i kdyby mě nikdo nekoupil, zabijou mě.

Přesně patnáct minut do okamžiku, kdy se uvidí, jestli budu žít jako děvka nebo vůbec.

Chybí mi Petr...

,,Děláš si prdel?!" Křikl chlap, který vešel do místnosti na chlapa za ním. Ukázal přitom na mě a ten druhý do mě kopl.

,,Je špinavá... Má tam jít jako druhá!" Vyštěkl znovu a za vlasy mě vytáhl nahoru. ,,Řeknu aby jí daly mezi poslední... To zatím vyřeš." Řekl pobaveně ten druhý a odešel. Ten co mě stále držel za vlasy mě vytáhl do nějaké koupelny.

,,Osprchovat se snad zvládneš... Pak si obleč tam to triko." Ukázal na bílé volné triko, které leželo na umyvadle. Hodil po mě ještě ručník.

Nezbývalo mi nic jiného než udělat to co říkal...

Petr řekl, že mě bude před vším chránit.... Tak kde je?

Nehty jsem si zaryla to své kůže, jakoby byla možnost se jimi podříznout.

***

Smrtelník

Stál jsem za sloupem v sále. Neměli možnost mě vidět, jelikož po celé místnosti, kromě pódia, byla tma. Opřel jsem si hlavu o sloup a měl chuť právě kohokoliv tady zastřelit.

Všechny co tu jsou jen z důvodu koupit si člověka...

Najednou publikum uticho a já si k uchu více přitlačil sluchátko. Z kapsy v bundě jsem si vytáhl pistoli a nasadil na tvář vražedný pohled.

,,Moc mě těší vás opět vidět. Vítám vás..." Bylo poslední co jsem slyšel. Nenápadně, pomocí stínu, jsem se dostal do chodby, která by měla vést do primitivní backstage.

Procházel jsem kolem místnosti, do kterých jsem vždy s nadějí nahlížel.

Zbývala poslední místnost. Doufal jsem že tam bude, proklínal jsem se že je už mrtvá nebo prodána. Všechno je to moje vina.

V místnosti se nacházel jen pracovní stůl a stěhovací krabice. Prošel jsem tu místnost, možná se schovává.

Jenže ona nikde nebyla. Nehty jsem si zaryl do dlaní.

Vyšel jsem ven z místnosti a tak moc chtěl právě vejít na to pódium a všechny kromě těch holek rozstřílet.

Když v tom se zval jemný šepot. Otočil jsem se za sebe a hned na to uslyšel zvlyky.

,,Šššt... Zabije nás." Ozval se druhý hlásek. Přešel jsem pomalu ke zdroji toho zvuku.

Za skříní v chodbě stála menší zrzka a o trochu vyšší blondýnka. Když mě uviděly, obě se naplno rozbrečely a klekly si...

,,Ne, ššst... Nejsem tu proto abych vás zabil jo? Dostanu vás odsud." Snažil jsem se je uklidnit. Sluchátko jsem si víc přitlačil k uchu a promluvil.

,,Pošlete Sculu před sál, budou tam dvě holky..." Jako odpověď se mi dostalo 'jasně' od Davida a já ty holky navigoval, aby šly po stínu.

,,Počkejte!" Křikl jsem po nich ještě předtím, než by se mi ztratily z dohledu. ,,Taková malá černovláska s modrými oči, neviděly jste ji?" Jen se na sebe podívali a ukázaly na další chodbu, které jsem si ani nevšiml.

Jen jsem kývl a rozběhl se tam. Byla tam pouze jedna místnost. Vešel jsem dovnitř.

Byla to čistě bílá místnost s béžovým gaučem, bílým stolem, bílými skříněmi... Až mě z té bílé začaly bolet oči.

Doufám, že až budu mít s Val někdy dítě... Nebude to ta holčička která bude až moc na růžovou nebo bílou.

,,Ovečko?" Promluvil jsem ale nic. ,,Koťátko, to jsem já, pojď ke mě." Rozhlížel jsem se po místnosti. Jediné co jsem věděl, bylo že tu je.

Celou místnosti se ozýval její zrychlený dech...

,,P-Petře." Ozvalo se zpoza gauče. Rychle jsem tam přiběhl a viděl jí schoulenou v klubíčku. Na nic jsem nečekal a hned ji uvěznil v mé náručí.

Na noze měla hroznou modřinu... To stejné jí na tváři a ruce.

Takže tady někomu prostřelím nohu, a dalšímu ksicht...

,,Přišel jsi." Vzlykla a já ji hladil ve vlasech. ,,Snad sis nemyslela že bych tě nenašel." Usmál jsem se. Podíval jsem se na hodiny.

22:59

Kurva.

,,Koťátko, zacpi si uši." Odtáhl jsem ji od sebe a opřel o gauč. ,,Proč?" ,,Uvidíš." Zamumlal jsem, jenže ona to stále neudělala.

Přikrčil jsem se k ní a dal jí své dlaně na uši a políbil ji.

Pak se ozvaly jen výstřely.