Smrtelník |STEIN27|

19.🐈‍⬛

O můj božeeeee, na Nepokoušej mé limity je 900 hlasů, děkuju moccccc.... Dotáhneme to na tu tisícovku? Děkuju všem co to čtou!

No a jelikož u "Generace sněhových vloček" vyšla další kapitola, i přes vyhrožování že vyjde později, tak jsem si řekla že bych mohla taky vydat hehe...

Škola je sračka. Děkujeme.

Smrtelník

Ticho. Jen tlumený hukot motoru, který bych jindy ignoroval, mi dneska leze na nervy. Svírám volant, klouby zbělely pod tlakem. Ztratil jsem ji. Moji ovečku. Včerejší večer se mi točí v hlavě jako zlý sen.

„Měl jsi něco předvídat." ozve se Calin vedle mě. Jeho hlas je klidný, jako by šlo o nějakou pitomou hru, ne o život. O Valerii.

„Předvídat co?" odseknu a podívám se na něj zpod přivřených víček. Sedí tam s pohledem upřeným na cestu. „Že se přes tu zasranou silnici přiřítí náklaďák a odřízne mi výhled? Jak jsem to měl kurva vědět?"

Včera jsem ještě stihl jed za tím autem, když se jelo přes lesní cestu, přes hlavní cestu projel náklaďák a já už neviděl, kam zabočil.

„Ne, ale že Adam jí jen tak nedá pitíčko víš co..." Odpoví a ani se na mě nepodívá. „Přesně proto je teď pryč."

Zatraceně, měl jsem mít stoprocentní kontrolu. Ani nevím, kam ji odvezli.

,,Ty jsi ji řekl ať do toho VIP jde... Já ji jasně řekl ať ji to ani nenapadne." Vyštěkl jsem. On se ihned zavrtěl do sedačky a už mlčel.

Jestli moji Val ublíží, pozabíjím celou tu jejich rodinu.

„Co to sluchátko?" Nakrčí na mě obočí.

„To sluchátko, Petře. Vystopuju ji díky tomu sluchátku. Nebude to sice nejlehčí, ale je na Bluetooth. Jestli jí ho sundali, tak je furt naděje, že se nachází v té samé budově." Zamyslím se nad tím a nakonec kyvnu.

Sice tomuhle absolutně nerozumím... Ale Calinovi věřím...

,,Jak to říkáš ty? Ehm nějak... Vždyť poslední se ztrácí naděje?" Zamumlá něco pod vousy, nad tím se zachechtám.

,,Vždyť poslední co umírá je naděje." Opravím ho a on kývne.