Samozřejmě, že se jmenuje Thea – dar boží. Ale jestli někdo vystihuje tohle jméno, je to právě ona. Okamžitě usnula. Jak popustila vypustila všechno, co v sobě dusila, tak jí to vyčerpalo.
Po chvíli dojedu do ulice plné nových řadových domků a nacházím ten s číslem 93/26. Zaparkuju na příjezdové cestě před garáží. Thea spí jak dřevo, zkouším na ní mluvit – nic, trošku s ní zatřesu – nic. Štípnu jí – jen něco zamumlá a dál nic. Je úplně vypnutá. Co se dá dělat, tady ji nenechám, už jen proto, že nehodlám dalších x hodin prosedět v autě.
Klíče má připravené v ruce, tak si je od ní opatrně vezmu. Skrz dotek cítím, že spí klidně. Na tom svazku je snad 20 klíčů, kdo potřebuje tolik klíčů, sakra? Obzvlášť když má na dveřích jediný zámek? Ženy jsou zvláštní stvoření. Naštěstí u toho zámku netrávím zbytek svých lidských dní a ten správný klíč nacházím asi na čtvrtý pokus. Vítá mě moderně zařízený interiér, který převážně tvoří tmavé barvy v kombinaci se dřevem. Celý dům má velká okna, takže je tu stále dost světla. Líbí se mi tu.
Nechám pootevřeno a jdu pro Theu. Hodím si přes rameno její kabelku, kleknu si ke dveřím a beru ji do náruče. Zamknu auto a vcházím k ní domů.
Ve spodním patře je velký obývák, kuchyň, koupelna a pár technických místností. Přemýšlím, že ji položím na pohovku, ale bude spát asi dlouho, takže bude lepší uložit ji do postele.
Ložnici nacházím v horním patře. Nábytek je opět v kombinaci černé a tmavšího dřeva, povlečení také v tmavě šedém odstínů. Pomalu ji pokládám na postel a snažím se ji sundat alespoň ten kabát. Něco si přitom zamumlá a usměje se. Nakonec boj s kabátem vyhraju, teď ještě boty. Je oblečená, jak kdyby šla z funusu, má na sobě černé úpletové šaty s dlouhým rukávem a černé silonky. V tu chvíli mi dochází, že je to i dost reálná možnost. Proto se sesypala, pohřby bývají pro lidi většinou úplným uvědoměním si, že o svého blízkého přišli. Jejich poslední rozloučení. Vybavím si zpětně tu bolest v jejích očích, byla naprosto zlomená.
Sednu si k ní na postel. Nemůžu se na ní vynadívat. Její blond vlnité vlasy má rozprostřené po posteli, má je dlouhé skoro až do pasu. Rysy má výrazné, ale jemné zároveň, světle růžové plné rty. Na trapézách je vidět kousek tetování. Vykukuje jí inkoust i na obou rukách a u levého kotníku má malý houslový klíč. Zajímá mě, kam až ten inkoust na zádech vede a co tam má za motiv. Sám mám několik tetování. Buď to milujete, nebo vám to absolutně nic neříká. Já patřím do té první skupiny. Celá mě neovladatelně přitahuje. Nevydržím to, skloním se a políbím ji na čelo. Zase je to, jako kdyby mnou projel elektrický výboj. Rty mě skutečně brní, ale příjemně. Rozhodnu se lehnout si na chvíli vedle ní a užívat si pohled na ní. Sundám kabát a boty a zabořím se do vedlejší matrace. Letmo se jí dotýkám na krku a cítím, jak mnou proudí ten její spánkový klid. Trvá mi asi 3 mrknutí, než usnu taky.
ČTEŠ
Žijící Smrt /Living Death/
Romance„Tak kam mě vezmeš? Nahoru nebo dolů?" Zeptá se a opět jí na tváři hraje úsměv. „Kam bys chtěla?" Zeptám se jí. „Klidně bych zůstala s tebou, jsi docela sympaťák a navíc sexy." Začnu se smát. Naposled jsem slyšel vlastní smích právě s ní. Kéž by tak...
