Žijící Smrt /Living Death/

38. Thea

            Jestli jsem si předtím myslela, že mám písek všude, tak je to nic oproti tomu, kde všude je teď. Sex na pláži jsem chtěla vždycky zkusit, ale myslím, že tohle místo nepotřebuji v blízké době opakovat. Lucas za mnou přijde do moře a směje se. Nedivím se, snažím se ten písek všelijak opláchnout a vyplavit, musí na mě být zajímavá podívaná.

„Chceš pomocnou ruku?" zeptá se mě škodolibě.

„Ne, díky tvým rukám a ostatním částem těla, jsem teď tam, kde jsem." Odpovím a směju se. „Vzdávám to, jdu do sprchy a pro jiný plavky." Prohlásím nakonec.

„Budeš chtít být odpoledne tady, nebo chceš udělat výlet po okolí?" zeptá se mě Lucas cestou z moře. Tak obyčejná otázka a pro mě tak těžká. Sice bych na jednu stranu chtěla vyvalovat bok na pláži a odpočívat, ale na druhou stranu mě zajímá i víc z tohohle ráje. Lucas trpělivě čeká na moji odpověď.

„Jsem pro výlet." Odpovím nadšeně a mizím se přichystat.

Když se osprchuju, obléknu a trochu upravím, Lucas už je připravený. Má na sobě šedé plátěné kalhoty a k tomu bílou košili s vyhrnutými rukávy téměř k loktům. Všude mu skrz látku prosvítají tetování. Mohla bych tu stát několik minut a obdivovat, jak skvěle zase vypadá. Čekám, kdy se mi trochu okouká, ale spíš se mi líbí víc a víc, a to jsem si myslela, že snad ani není možný.

Lucas nás dovede k motorovému člunu s kajutou. Ani mě nepřekvapí, že kormidla se chopí sám Lucas. Jsem z toho všeho nadšená. Prohlédnu si kajutu a zjistím, že nám oběma vzal několik věcí s sebou na převlečení a v miniledničce je svačina a pití. Znovu obdivuji, jak dokáže myslet dopředu. Spousta chlapů má problém naplánovat a zamluvit kino, nebo večeři a on má vždycky v zásobě několik věcí.

Celé odpoledne trávíme cestováním od jednoho ostrůvku k druhému, nebo koupáním se v oceánu. Každé místo je nádherné, nedokázala bych určit, které bylo nejhezčí. Jediné, co mě mrzí, je to, jak rychle celý den utekl, přišlo mi to jako mrknutí oka a už je večer.

Navečeříme se v malé útulné restauraci, je nádherně osvětlená a je z ní překrásný výhled na oceán před námi. Jídlo mě svou lahodnou chutí málem vystřelilo z bot. Jen to podtrhlo perfektní večer. Celou dobu jsme si povídali, smáli se a vyprávěli si různé zážitky. Lucas jich měl nejvíc s Lucim. Nejspíš to bude zajímavý člověk. Trochu švihlej, ale nudit se s ním asi nikdo nebude. Těším se, až ho poznám.

Po večeři se procházíme bosý po pláži a díváme se na hvězdy, které jsou tady velmi jasné a krásně září. Po chvíli dorazíme k malému stánku. Prodává v něm stará paní, má takovou tu čistou auru. Vyzařuje z ní naprostý klid a přívětivě se na nás usmívá, trochu působí jako ty kouzelné babičky z pohádek. Ihned se za ní vydám a dívám se, co tam prodává. Má tam plno ručně vyrobených náramků a řetízků s krásnými motivy přívěsků. Zaujmou mě kabbalah náramky, už dlouho bych ho chtěla, ale člověk ho má dostat od někoho, komu na vás záleží. Ani jsem u toho nevnímala, že si Lucas s tou paní povídá, ale když se na ně podívám působí jako kdyby se znali už léta. Lucas ji drží kolem ramen a něčemu se smějí. Všimne si, že se na něj dívám a podívá se, co zrovna držím. Přijde ke mně, vezme jeden z červených náramků a upevní mi ho na levou ruku. Zkusím se zeptat ženy v angličtině, zda si mohu jeden koupit, ona mi kývne a já připevním jeden Lucasovi také na levé zapěstí.

„Teď jsme oba chráněni před veškerým zlem." Řekne Lucas s úsměvem. Políbím ho a vydáme se zpět k člunu.

Plavba s hvězdami nad námi je dechberoucí, ale bohužel příliš rychlá. Zanedlouho dorazíme do vily a plácneme s sebou do postele. Dnešek byl úžasný, ale vyčerpávající. Usnu v podstatě okamžitě.