Žijící Smrt /Living Death/

18. Thea

„Vítej na místě, kde dělají nejlepší burgery v celém širém okolí." Prohlásím, když radostí rozrazím dveře do mého oblíbeného baru.

„Ahoj Charlie!" Křiknu na postaršího barmana. Je to sympaťák, ví tady o mně asi ze všech lidí nejvíc. Našla jsem tenhle podnik náhodou a okamžitě jsem si to tady zamilovala. Je to obyčejné místo s dobrým jídlem a příjemnými lidmi. Je tu jukebox plný starých rockových pecek, šipky, billiard, stolní fotbálek a další blbůstky na odreagování. Jo, mám radši tyhle podniky, sorry, michelinský Lyon's.

Podívám se na Lucase, jak se tváří a zdá se být s mým výběrem naprosto v pohodě. Se zájmem si to tady prohlíží a mně spadne kámen ze srdce.

„Není to pod tvou úroveň?" Zeptám se napůl vážně.

„Vůbec ne." Usměje se na mě, sundá si sako a vyhrne si rukávy. Vypadá snad ještě víc sexy než předtím. Bude to náročný večer pro moje rodidla.

„Máš rád burgery?" Zeptám se Lucase.

„Samozřejmě."

„Nějaké alergie, nebo něco, co nejíš?"

„Alergie žádné, sestři, a jím v podstatě všechno." Mrkne na mě.

„Koukám, že sis dneska přivedla posilu." Křikne na mě Charlie. „Jako obvykle?" Zeptá se mě a já vím, že má na mysli můj oblíbený burger se slaninou a cheddarem a k pití džus z černého rybízu.

„Ano, Charlie, děkuju." Pokývnu hlavou na Lucase a jdeme k baru.

„A pro tvůj doprovod?" Zeptá se Charlie.

„Pro něho stejný burger." Odpovím.

„A jedno malý točený." Odpoví Lucas.

„Mimochodem, tohle je Lucas, Lucasi, tohle je Charlie." Seznámím oba muže, podají si ruce a pozdraví se.

„Jestli chcete, tak zadní rohový box je volný." Mrkne na mě Charlie. Ví, že je to mé oblíbené místo v baru. Sedím tu vždy a když není volný, sedím na baru a povídám si s Charliem. Často jsem sem chodila, když jsem nechtěla být doma sama mezi službami v nemocnici.

Když tu bylo prázdno, hráli jsme s Charliem nejčastěji šipky a billec a když měl plno, tak jsem seděla v boxu, něco si četla a koukala, jak se baví ostatní. Později jsem tu poznala pár pravidelných štamgastů a pak jsme hrávali všichni společně.

„Děkuju, budeme tam."

Když se usadíme, sleduji Lucase, jak si prohlíží celý interiér. Je to útulný bar. Interiér zdobí mnoho dřevěných trámů a dřeva všeobecně v kombinaci s černým kovem. Nad barem visí světla ve tvaru žárovek, samotný bar je také podsvícený. Světla jsou tu teplá žlutá a tlumená. Právě pohled na bar mě tehdy učaroval a zkusila jsem se tady najíst. Není to klasický pajzl, je to bar celkem na úrovni. Chodí se sem bavit i náročnější klientela, když potřebují utéct ze svých „dokonalých" životů.

„Líbí se mi tady." Řekne Lucas a odmění mě úsměvem. „Jen mě překvapuje, že tu není víc lidí."

„To je tím, že je pondělí. Většina lidí jde zítra zase do práce a myslím si, že už je většina i po večeři doma."

„To máš pravdu, tvoje večerní projížďka nás trochu zdržela." Provokuje mě.

„Nemohla jsem si nechat ujít takovou příležitost. To mi nemůžeš mít za zlé. Nikdy jsem to auto ani neviděla naživo!"

„Zajímáš se o auta?" zeptá se mě.

„Jen o ty, co se mi líbí a tohle je střela." Směje se na mě. „Jak jsi k němu přišel?" zeptám se zvědavě, zajímá mě co dělá.