Generace sněhových vloček / Stein27

2.

Druhý den ve škole byla každá hodina takový to informování nás co budeme na daný předmět potřebovat atd.

Právě jsem vycházela z učebny chemie, ale někdo vyšel zpoza dveří a srazil mě k zemi.

"To nevidíš kam- a hele, naše beruška je tady, tobě to prominu" zasměje se ten blonďák ze včera a on i jeho parta na mě čumí.

Zvednu se zpátky na nohy a chci odejít jenže někdo z nich mě chytne za zápěstí.

"Jak se jmenuješ?" promluví vysoký klučina s brýlemi a černými vlasy, který jako jediný z nich vypadá normálně.

"Maria a ty?" usměju se a skřížím si ruce na prsou, když vidím, že ostatní už odešli do třídy.

"Jsem Jakub, napadlo mě jestli bys třeba nechtěla někam po škole zajít?" opře se o zeď a v tu chvíli se ozve zvonění.

"Klidně, tak si mě pak najdi, zatím Kubo" vychrlím na něj a rychlým krokem se rozejdu do třídy.

***

"Ahoj Mario" usměje se na mě Kuba a chytne mě okolo ramen.

"Taky tě zdravím, mimochodem včera to bylo fajn" po škole jsme spolu byli na jídle, trochu mě provedl po Brně a ukázalo se, že bydlí asi patnáct minut ode mě.

"Tak to jsem rád, co máš teď?" pustí mě, když se zastavíme na chodbě u schodů.

"Matiku, takže bych asi měla jít, protože ta úča je přesná jako hodinky a navíc strašně mrzutá" zasměju se a přes jeho rameno vidím ty jeho úžasné kamarády.

"No nekecej, jednou s tebou nejsme a už boduješ u naší novačky" ušklíbne se blonďák a poplácá ho po zádech.

"Takže sis přiznal, že tvoje společnost není zrovna nejlepší? Bezva" sjedu pohledem onoho blonďáka a on mě tím svým propaluje.

"Tak hele, měla bys mě přestat srát, docela rád totiž trestám drzý holky jako jsi ty" olízne si ret a zastrčí mi pramínek vlasů za ucho.

"No jasně, tak zoufalá ještě nejsem, abych něco měla s někým jako jsi ty" zamračím se a narovnám si popruh batohu na rameni.

"Ale ten brunet za tebou nevypadá špatně, takže kdyby se rozhodl na mě promluvit, třeba bych konečně realizovala sex na školních hajzlech, papa" otočím se a jdu do přízemí.

***

"Ahoj beruško" přijde ke mně ten debilní blonďák a dá si ruku okolo mých ramen.

"Nazdar?" jeho ruku sundám a pokračuju v chůzi.

"Copak budeš dělat dneska večer?" proč tě to zajímá?

"Nejspíš budu doma a hlavně daleko od tebe" ironicky se na něj usměju a někdo do mě vrazí.

Otočím se na onu osobu a můj úsměv spadne.

"Mario?" vypadne z něj po chvíli co jen tak zírá.

"Taky tě zdravím, mohl by si laskavě říct tomuhle dementovi ať mě neotravuje?" ukážu na blonďáka jehož jméno stále neznám.

"Nemohl, je to můj kámoš. Spíš mi řekni co tady děláš" prohrábne si vlasy a opře se o zeď chodby.

"Nedávno jsme se přestěhovali, takže jsem sem přestoupila" začnu si hrát s pramínek svých vlasů a postupně ho sjedu pohledem.

"Moment, vy se znáte?" ozve se blonďák za mnou a stejně jako ostatní kluci na nás zmateně čumí.

"Jo, chodili jsme spolu" povzdechnu si a připomenu si tak tu šílenou dobu.

"No super, takže teď už plány na večer máš, protože tady tvůj úžasnej ex pořádá párty a ty jsi určitě zvaná, že Maty?" podívá se na zmiňovaného a ušklíbne se.

"To je jasný" usměje se a v očích se mu blýskají jiskřičky.

"Nepotřebuješ připomenout, že jsem ti dala kopačky?" skřížím si ruce na prsou a zakroutím hlavou.

"To, ale neznamená, že nemůžeš přijít, notaaaak chyběla si mi" prosebně se na mě zadívá a vyšpulí spodní ret.

"Ty mně ne" zamračím se a rozejdu se k odchodu.

"To bylo zlý"

"Jenom upřímný" řeknu, když od nich odcházím a on se bolestně chytne za srdce.

Blbeček.

"Ale, když s sebou přitáhnete toho modrookýho bruneta tak přijdu" zakřičím na ně přes chodbu, když si všimnu, že už mezi nima nestojí.

***

Vydavam dalsi, btw nikdy jsem nezazila horsi prvni den skoly, uz tam nikdy nechci:D