Generace sněhových vloček / Stein27

16.

Pohled Petra:

Jakmile za námi zabouchnu dveře mého pokoje, přilepím se modrovlásce na rty a povalím ji na postel.

Téměř okamžitě jí sundavám mikinu, triko i podprsenku a ruce ji poutám k rámu postele.

Poodstoupím od ní, zamknu dveře a opřu o psací stůl za mnou.

"Na něco se tě zeptám pusinko a chci slyšet pravdu" pozoruju jak se jí pravidelně zvedá a následně klesá holý hrudník.

"Proč jsi se mi hrabala ve věcech?" zadívám se do stropu a čekám na odpověď.

"Netuším o čem to mluvíš" promluví po chvilce a zavrtí se na posteli.

No jasně.

"Takže jsi to nebyla ty?" tázavě ji sjedu pohledem a zastavím se na lemu jejích kalhot.

Zřejmě je brzo budu muset taky sundat.

"Ne" řekne naprosto jistě a já se otočím.

"Dobře tedy" otevřu poslední šuplík, odhrnu hromadu časáků a prsty přejedu po hlavni střelné zbraně.

Nakonec ji uchopím do ruky a pomalu se otočím k modrovlásce.

"Petře, tohle se mi přestává líbit" vyděšeně na mě hledí, když se k ní přejdu blíž.

"Na to jsem se tě, ale neptal" zamračím se, pistol odložím na noční stolek a začnu ji rozepínat džíny.

"Co chceš dělat?" těžce polkne, když už přede mnou leží zcela nahá a já znovu vezmu zbraň do ruky.

"Pšššššt" přiložím jí ukazováček na rty a posadím se k ní na postel.

"Víš, já nemám rád lidi co mi lžou a to ty děláš" opatrně přiložím okraj hlavně k jejímu kotníku a pomalu jedu po její kůži nahoru.

"Nevím, co jsi v těch šuplíkách hledala, ale tohle jsi nečekala, viď?" zasměju se a ani nečekám, že odpoví.

Přes její stehno a bříško dojdu k jejímu pravému prsu a začnu obkružovat její bradavku.

"Bojíš se?" podívám se jí do očí a zbraní pozvednu její čelist.

"Ano" špitne a když se naše pohledy střetnou, zavře oči.

"Tak buď hodná holčička a nic se ti nestane"

***

"Otevři pusinku" promluví po chvíli a tak povolím čelist a dám rty od sebe.

Jasně, že mám strach.

Doslova má u mého obličeje pistol.

"Ocucej ji" strčí mi mezi rty studený kov a radši se snažím zahnat otázku, jestli v tom jsou náboje nebo ne.

Dělám to co chce a doufám, že mu nepřepne úplně.

Jak vlastně sebral zbraň?

Vždyť mu je sedmnáct.

Teď už je to pro mě definitivní magor a nejhorší na tom všem je, že i přes to jak velký mám strach, mám právě teď mezi nohama neskutečně mokro..

"Roztáhni nožičky pusinko" vyklouzne pistolí z mé pusy a přesune ji na mé stehno.

Pak do mě hlaveň zbraně pomalu zasune a dělá pravidelné pohyby.

Bože.

Jak já ho nenávidím.

***

Pohled Petra:

Když cítím jak lehce se do ní zbraň zasouvá, dojde mi, že ji to vzrušuje.

Je stejně zvrácená jako já.

"Pověz mi, líbí se ti to?" pokračuju v jejím uspokojování a pobaveně sleduju to jak slastí přivírá oči.

"Ano" zasténá a tak pokračuju.

A užívám si u toho pohled na její naběhlé bradavky, husí kůži, to jak si kouše rty a vrtí se proti tlaku, který působí na její střed.

Chtěl jsem ji potrestat, ale to jak se mi teď oddává ji vytrestá samo.

Je jenom moje, úplně celá.

Když ji přivedu k hlasitému orgasmu, utřu zbraň do trika a schovám ji zpátky do šuplíku.

Pak modrovlásku rozpoutám a její chvějící se tělo přikryju dekou.

Sundám ze sebe triko a lehnu si vedle ní.

Ona se ke mně mírně přivine a já si ji pak přitáhnu k sobě na hruď.

"Nemusíš ze mě mít strach" pohladím ji po vlasech a sleduju jak se její dech klidní.

"Nikdy bych neudělal nic, co by ti skutečně ublížilo"

Na to tě mám až moc rád modrovlásko.

***

A je to tu!!🤪n