Generace sněhových vloček / Stein27

22.

Pohled Petra:

Škola se díky modrovlásce stala příjemnějším místem a něco ve mě vzplanulo pokaždé co jsem ji potkal na chodbě.

Každé pondělí - takže i dnes, máme společnou volnou hodinu a to znamená víc než jen pozdravení před vyučováním.

"Chyběla jsi mi" přitáhnu si ji k sobě jakmile vyjde z budovy a zamíří ke mně.

"Viděli jsme se ani ne před hodinou" zasměje se mi do hrudi a její ruce me obejmout nazpátek.

"To se nepočítá" pustím ji a ruku v ruce se vydáme ze školního areálu.

Jako vždy se jen couráme po Brně a mluvíme.

"Jsem rád, že už ti je líp. Bál jsem se, že tu školu budu muset trpět bez tebe" když jsem si s ní v pátek psal, prý jí bylo neskutečně špatně od žaludku a tak pak celý víkend proležela.

Navíc mi dala výslovný zákaz za ní chodit, protože dle jejích slov vypadala otřesně.

No, upřímně nevím co by musela udělat pro to, abych ji viděl jinak než dokonalou.

"Pořád to není nejlepší, ale aspoň furt nezvracím, asi jsem předtím něco špatnýho snědla" pousměje se a zajde do útulné kavárny kam chodíme vždy, když není úplně nejlepší počasí.

"Budeš si to dávat i když napadne sníh?" zasměju se a narazím na její objednávku, která se skládá jen z ledové kávy.

"Jestli to nestáhnou z nabídky tak si to budu dávat do konce života" vyplázne na mě jazyk a poposedne si na židli.

***

Po škole jsme vyrazili rovnou ke mně domů, než se moji rodiče vrátí z práce.

"Pojď, chci ti něco ukázat" chytnu Petra za ruku, jakmile si zujeme boty a já ze sebe shodím svůj kabát.

Přijdeme ke mně do pokoje a já ho posadím na postel.

Sednu si na něj obkročmo a z nočního stolku vytáhnu pouta.

Budeme ignorovat to, že jsem je koupila vážně jenom kvůli němu.

"Já tě fakt zbožňuju" zasměje se a chytne mě za boky.

"Vlastně se tě na něco potřebuju zeptat" opřu se dlaněmi o jeho hruď a stále držím pouta.

"Můžu spoutat já tebe?" ušklíbnu se a zavrtím se na jeho klíně.

"To myslíš jako vážně?" zasměje se.

Jen kývnu hlavou na souhlas a skousnu si ret.

"Pusinko, ty víš jak moc dominantní jsem.." hladí mě po bocích a stehnech, ale já s jeho 'odpovědí' nejsem ani zdaleka spokojená.

"Notak, jednou by jsi mě mohl nechat, abych si hrála já s tebou" položím pouta vedle nás na postel a rukama vjedu pod jeho triko.

"Ne" řekne jednoduše a založí si ruce za hlavou.

"Prosím" vyšpulím spodní ret a začnu na něj dělat psí očka.

"To po tom vážně tak moc toužíš?" vydechne a s otázkou v očích zvedne obočí.

"Moc" špitnu a jemně mu přejíždím po podbřišku.

"Ale bude to poprvý a naposled" povzdechne si a já se vítězně usměju.

Políbím ho na rty a jakmile se od sebe odtáhneme, sundám mu triko.

Chytnu jednu jeho ruku a secvaknu mu kov kolem zápěstí.

"Neutahuj to tolik" zamračí se a vyškubne se mi.

"Ticho" přiložím mu ukazováček na rty a pak pokračuju ve svojí prácičce.

Pohled na Petra se spoutanýma rukama nad hlavou je až moc komický.

Sesednu z jeho klína a s jeho nechápavým pohledem na mé osobě se vydám do kuchyně.

Se šlehačkou ve spreji se po chvilce vrátím zpět do pokoje.

"Tohle jsme si, ale nedomluvili" podívá se na mě a já se nemůžu ubránit zasmátí se.

"Chci si to pořádně užít, když můžu" svlíknu si triko i kalhoty a pouze ve spodním prádle se na něho znovu posadím.

Ze šlehačky sundám víčko a protřepu ji.

Její hrot přiložím na pokožku Petrovo levé paže a začnu stříkat.

Tu sladkou, bílou pěnu poté až moc intenzivně a pomalu slížu.

To samé udělám na jeho druhé ruce, krku, hrudi a bříšku.

Rozepnu mu kalhoty a ty i s boxerkama sundám.

"Víš, že čím víc mě budeš provokovat, tím víc ti to pak oplatím?" těžce vydechne, když mu šlehačku začnu stříkat okolo jeho mužství.

***

Tuhle scenku jsem mela v hlave uz tak silene dlouho, ze jsem to proste uz musela napsat a bohuzel, zadne jeji pokracovani nebude😔.