Generace sněhových vloček / Stein27

14.

"Na něco jsem předtím zapomněl, ještě mám totiž rád tebe" šeptne a pohladí mě po vlasech.

Co?

Jak mě může mít rád, když se chová tak jak se chová?

I když ten den co zjistil, že jsem si střelila byl trochu zvláštní.

"Co to kurva je?" zhrozí se, když mi vyhrne rukáv a spatří tak vpich po jehle.

"Tak jsem si šlehla a je mi z toho na píču a co jako?" vytrhne se z jeho stisku, vezmu si ze stolu telefon a chci odejít.

"Tohle je vážná věc, chápeš to?" zvýší hlas a svým tělem mi zamezí odejít z pokoje

"A taky to je moje věc. Mohl by si mi laskavě uhnout? Sám jsi říkal, že bych měla jít" není mu do toho vůbec nic.

Nechodíme spolu, nejsme kamarádi, nejsme ani známí.

Šuká mě jenom proto, že nechci, aby někdo jinej věděl, že beru.

"Už to nedělej, je to sračka" řekne jen a dveře mi otevře.

Ale jeho oči jsou plné strachu.

Asi mě fakt má rád.

A asi o mě měl jenom strach?

***

Pohled Petra:

Modrovláska mlčí a já začínám litovat toho co jsem řekl.

Kurva vždyť já ani nevím jestli ji mám fakt rád.

"Kdyby ses předtím nechoval jak debil, tak ti řeknu to samý" au.

Já jsem takovej kokot.

Proč jsem jí to řekl?

Vždyť bylo úplně jasný co řekne.

Vydíral jsem ji, sfetoval jsem ji, pálil jsem ji.

Jak by mě mohla mít ráda?

Ale seru na to.

Je jedno jestli mě má ráda nebo ne.

Stejně mě totiž musí poslouchat na slovo.

Cokoliv si vymyslím, ona musí splnit.

"Vážně máš krámy nebo si to řekla jenom, aby ses vyhla sexu se mnou?" poposednu si na posteli a začnu si rozepínat pásek od kalhot.

"Jo, vážně"

"Tak mi dej aspoň blow" rozepnu si i kalhoty a zbytek už nechám na ní.

Držím ji u toho za vlasy a to jak dokonale její rty obepínaj mýho ptáka je božský.

***

"Půjdeme ven" zvedne se z postele a začne si zapínat kalhoty.

"Tak pojď" vyjde z pokoje a já se rozejdu za ním.

"Mami my už jdeme, tak kdyžtak volej, pa" zakřičí ode dveří a obuje si boty.

"A kam chceš jít?" otočím se na něj, když vyjdeme z domu.

"Uvidíš" chytne mě za ruku a společně jdeme na opačnou stranu Telnice než znám.

***

Pohled Petra:

Držím ji za ruku a pomalým krokem se loudáme u kraje vozovky.

"Přemýšlel jsi někdy, co je po smrti?" promluví modrovláska.

"Co by bylo? Prostě konec" zasměju se a přejdu na druhou stranu cesty.

"Podle mě to konec není nebo teda aspoň ne definitivní" jde za mnou po vyšlapané cestičce u lesa.

"Modrovlásko, když umřeš tak odejdeš z tohohle světa, takže to konec je" zastavím se u začátku slunečnicového pole a když se na ni otočím, uvidím zase ten krásný úsměv.

"Nemyslím si, že navždy odejdeš. Podle mě budeš mít stále stejnej život, dělat stejný věci, chodit na stejný místa, akorát tě ti živí už neuviděj" posadí se vedle mě a opře si hlavu o moje rameno.

"Nemysli na to, smrt je ještě daleko pusinko. Jsme mladí a krásní, život teprve začal" usměju a jednou rukou ji obejmu okolo pasu.

"Já vím, ale prostě.." odmlčí se, ale spíš než, že přemýšlí mi to říct nechce.

"Prostě, co?" vytáhnu krabičku cigaret a jednu si strčím mezi rty.

"Asi to bude znít šíleně, ale jak jsi mi volal, zdálo se mi něco strašně divnýho. Seděla jsem v koupelně na zemi, byla mi strašná zima a zle. Pak jsi tam přišel ty a chtěl jsi mi pomoct, něco jsi mi říkal, ale připadalo mi to jakobych ten sen viděla z pohledu někoho jinýho. Viděla jsem sebe, nedýchala jsem, byla jsem prostě mrtvá" kurva.

***

Dneska nudnejsi, ale mate se na to tesit🤪.