Generace sněhových vloček / Stein27

23.

"Mám tě ráda" šeptnu mu do nahé hrudi a prstem obkresluju hello kitty na jeho podbřišku.

"Já tebe moc" líbne mě do vlasu a přehodí přes naše nahá těla peřinu.

Tyhle chvíle s ním miluju nejvíc.

"Jsi rozkošná, pusinko" pohladí mě po tváři a dětinsky mě cvrnkne do nosu.

"Občas mě mrzí, že tohle nebudeme mít navždy" promluvím a přitisknu se k němu ještě intenzivněji.

"Na to nemysli, to teď není podstatný" přiloží mi ukazováček na rty, aby zastavil další slova co se mi linou z úst.

Chytím ho za zápěstí a políbím ho doprostřed dlaně, pak si jeho ruku přiložím na holou hruď - tam kde je srdce.

Tak moc bych si přála ho mít ráda stejně tak jako on mě.

***

Další týden mi bylo snad tisíckrát hůř než minulý víkend a já myslela, že vyzvracím i duši.

Vím, že to je tím svinstvem co beru.

Ale nemůžu přestat, jsem slabá.

Dneska je neděle a po několika hodinách přemlouvání mé mámy, abych mohla jet za Petrem s tím konečně souhlasí.

"A vážně ti už je dobře?" změří si mě pohledem a když kývnu, jen zakroutí hlavou a povzdechne si.

V pokoji se převlíknu do něčeho teplejšího a jdu se obout.

"Ale ne, že budete courat někde venku! A dávej na sebe pozor, Májo. Mám tě ráda" zakřičí ode dveří, když už sbíhám schody dolů.

Já tebe, mami.

***

Pohled Petra:

Modrovláska spící na mé hrudi mě vždy uklidňovala, takže když jsem se vzbudil uprostřed noci a ona nikde, dostal jsem strach.

Vstanu z postele, natáhnu si před hlavu triko a pomalým krokem vyjdu z pokoje.

Procházím temnem baráku a snažím se sám sebe uklidnit.

Kam jako šla?

Přijdu až na konec chodby a když spatřím pootevřené dveře do koupelny, vejdu dovnitř.

Spatřím ji jak sedí na studené zemi a horní části těla se opíná o skříňku pod umyvadlem.

"Modrovlásko?" kleknu si k ní a jemně ji pohladím po vlasech.

"Péťo" vydechne těžce a zvedne ke mně hlavu.

Je celá bledá, spocená a zornice jejích očí téměř zakrývají tu nádhernou hnědou co tam je normálně.

Její ruce se klepou a spocené vlasy se lepí na její vyhublý obličej.

"Pusinko, copak jsi to udělala?" vyděšeně na ni zírám a snažím se ji zvednout s té studené země.

Jak dlouho tady kurva sedí?

"Petře, já už nechci" potichu se rozvzlyká a znova se svalí na kachličky.

"To neříkej, teď tě musíme dostat do vany, pak ti bude trošku líp" začnu ji přes hlavu stahovat mikinu a její vzlyky se pomalu ztišují.

Na jejích pažích je mnohem víc vpichů než minulý týden, kdy jsme se viděli naposledy.

"Modrovlásko, tohle nemůžeš dělat, ubližuješ si" ustaraně ji po modřinkách pohladím a zvednu k ní pohled.

Už nevzlyká, ona totiž nedýchá vůbec.

"Haló?" začnu s ní třást se snahou ji probudit.

Tohle ne.

"Notak, vzbuď se" sám začnu těžce dýchat a uvědomuju si, že tohle už jsem jednou zažil.

Tak počkat, jsem zase ve snu?

Štípnu se do hřbetu ruky, ale nic.

Tohle není sen.

Tohle je zkurvená noční můra.

"Mario, prosím" rozvzlykám se a prudce s ní třesu.

"Prosím, vzbuď se, prosím" můj nářek vyplňuje celý prostor koupelny a jeho zvuk se odráží od světlých stěn.

"Já tě miluju" špitnu k ní a až teď si všimnu, že se v koupelně svítí.

Někdo mě od modrovlásky odtrhne a v místnosti se objeví víc postav.

Poznám mámu, její vůni, sladký hlas a teplou náruč co mi nabízí.

Tiskne mě ke své hrudi a já sleduju jak se dva muži v neonových oblecích tyčí nad bezvládným tělem mojí krásky.

"Péťo, zlatíčko, pojď odsuď pryč" mluví ke mně máma a otírá mi slzy z tváří.

"Předpokládaný čas úmrtí, 3:15"

***

Hej lidi no a co, ze umrela,ja za to nemuzu, prisaham, me posedl demon😔.