Žijící Smrt /Living Death/

21. Lucas

Ona se usmívá! A usmívá se velice podezřele! Poznala, kam jedeme, jakmile jsem odbočil, takže tu byla nejspíš několikrát. Přece mě neporazí v mé disciplíně!

„Takže na všechno budeme mít jeden pokus, ať je to co nejvíc fér. Souhlasíš?" Zeptám se They.

„Souhlasím. Takže 10 minut na trati a nejrychlejší kolo vyhrává." Řekne a už teď se na mě vítězoslavně usmívá. Do háje, musím do toho dát všechno.

„Tak jdeme, ať stihneme rezervaci." Chytnu ji za ruku a vedu dovnitř. Povedlo se mi zarezervovat trať jen pro nás. Když vejdeme, dostaneme všechny potřebné instrukce, nasadíme kukly, helmy a jdeme na to.

„Mohla bych dostat 13tku?" Slyším Theu, jak se ptá týpka, co tam pracuje. „Jo, jasně. Vaše oblíbená. Vždy ji pro vás mám připravenou." Odpoví jí týpek a usmívá se na ní od ucha k uchu jako idiot. Co to kurva? Týpek je z ní vydřenej a tím víc se naplňuje moje obava, že to tady zná víc než dobře. Za chvíli přijde klučina ke mně, zaparkuje přede mě motokáru, odkývu mu, že to všechno znám a připravíme se na startu.

Zazní zvukový signál, zhasnou světla a my vyjíždíme. Okamžitě mě předjede. Podle její stopy je mi jasný, že by tu mohla jezdit nejspíš i poslepu. Dost možná si mě tu namaže na chleba, ale nehodlám to vzdát, využiju její znalost dráhy a držím se za ní a první 4 kola se učím trať a jezdím za ní, co nejblíž dokážu. V následujících kolech se do toho začínám dostávat, ale bohužel nejsem jediný. Ať se snažím, jak chci, tak se mi s každým kolem nepatrně vzdaluje. V posledních kolech mi přijde, že už skoro nepoužívám brzdu a stejně je mi to k ničemu. Je v tom fantastická a pohled na ní je ještě lepší. Je ve svém živlu, užívá si to a já jsem rád, že se mi povedlo se jí takhle trefit do noty.

Když nám týpek odmává poslední kolo, chybí mi na Theu asi půl kola, ale stejně to sešlápnu, co to dá a plně se soustředím. Kolo projedu bez jediný větší chybičky a chvilku ve mně svitne naděje, ale jakmile projedu cílovou čáru, na obrazovce se objeví její vysmátá fotka. Mrknu na časy a prohrál jsem o 3 setiny sekundy. Mám strach se podívat jejím směrem, určitě si pro mě připravila nějakej lahodnej úkol jako trest za prohru.

Jak zastavím motokáru, vylezu a sundám si helmu, už stojí přede mnou. Čekám kdy jí prasknou tváře a koutky, jak široce se usmívá.

„Gratuluju." Řeknu a dám jí pusu.

„Děkuju, ale nebyl jsi tak marnej." Dál září jak 100wattová žárovka.

„Už máš vymyšlenou další výzvu?" Zeptám se.

„Mám, ale ještě tě čeká trest za prohru. S okamžitou platností mě budeš oslovovat jako slunce moje nejjasnější a přestat můžeš až mě v něčem porazíš." Ohlásí mi s ďábelským výrazem.

„Jak chceš, ale pamatuj, že brzy budu vymýšlet trest já." Odpovím se stejně dábelským výrazem. „Slunce moje nejjasnější." Dodám.

„To se uvidí." Odpoví a dá mi pusu na nos, pak si stoupne ode mě a nastaví ruku. Je mi jasný, že čeká na klíč od auta. Protočím oči a jakmile jí je dám, oči se jí rozzáří a doslova letí na místo řidiče.

O chvíli později přijíždíme před obrovskou sportovní halu.

„Tady toho stihneme nejvíc." Prohlásí Thea. Má pravdu je tady toho mraky na výběr. Jsem zvědavý, co vybrala. Když vstoupíme vede nás cestou k lasergame. „Mám taky rezervaci, tak pohni." Směje se a táhne mě za sebou.

„Kdy jsi ji stihla udělat?"

„Když jsi brečel, že jsi prohrál." Utahuje si ze mě.

Jakmile dorazíme, vezmeme si vesty, zbraně a jsme vpuštěni do hry. Místnost máme pro sebe, Thea během okamžiku zmizí a mně je opět jasný, že to zná i tady. Ale v tomhle bude mít problém mě porazit.