Changbin má pocit, že osud nestojí na jeho straně. Od jeho rozchodu s Dahyun už uběhl rok, ale on se stále ne a ne vzpamatovat. Jako by jeho srdce kolem sebe postavilo bariéru. Nemůže se ani opřít o své přátele. Felix, Hyunjin, Minho a Jisung se pře...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ráno v rodinném době světle zelené barvy bylo velice hektické. Changbin již dávno zapomněl, jak jeho rodina dokáže být hlasitá. Spokojeně se unášel spánkem v pokoji, který sdílel se svými bratranci, než dovnitř vtrhla teta Hayoung s veselým úsměvem na tváři. Svým zvučným hlasem začala všechny obyvatele pokoje pobízet, aby vstali a oblékli se, protože za deset minut se bude vyrážet. Changbin seděl zmateně na své posteli, přičemž jeho mozek byl ještě v polospánku. Co se děje? Kam se jde? Jeho bratranec Suhyun se pouze otočil na druhý bok a dál spal. Všichni se dali do pohybu až tehdy, kdy do pokoje vstoupila paní domu, teta Kwon.
„Zvedněte své líné zadky a udělejte ze sebe lidi. Za tři minuty vás chci vidět u jídelního stolu, jak snídáte," zavelela žena s vlasy sčesanými do drdolu. Zpoza jejího ramene do místnosti nakoukla Eunbi a nemohla si odpustit výsměšný smích. Jablko nepadá daleko od stromu. Konečně se dal Changbin do pohybu. Ze skříně vyndal tričko a tepláky, ale zarazil se, když se Suhyun rozesmál.
„Jestli půjdeš do chrámu v tomhle, tak tě teta Kwon zabije," dobíral si svého bratrance. Konečně se Changbinovi v hlavě rozsvítilo a jemu došlo, o co tady jde. Byla neděle a to znamenalo jediné. Je čas navštívit chrám, pomodlit se ke všem duchům ostrova a připomenout si všechny, kteří tuto zem již opustili. Vesnice Hayedong byla jedna z mála těch, kde se stále provozovalo původní přírodní náboženství, které mu se dnes říká Korejský šamanismus. Jde především o uctívání bohů, duchů a jejich předků. Changbin na takové věci moc nevěřil. Jeho rodiče byli v tomhle dost benevolentní a požadovali po něm, aby dodržoval ty nejdůležitější tradice. Ten zbytek už jim byl tak nějak jedno. Ani jeho mamka, paní Seo, nenavštěvovala chrám každý týden, když tu ještě žili. Vypadá to ale, že čím je starší, tím víc se vrací k původnímu náboženství, ve kterém byla vychována. Nebo za to může smrt halmeoni, která vždy striktně dodržovala pravidla.
Changbin tedy rychle zvolil vhodnější oblečení. Jelikož se jednalo o běžnou událost, nemusel si na sebe brát nic svátečního. Vyšel z pokoje za účelem navštívit koupelnu, ale zůstal tak akorát překvapeně stát na chodbě. U dveří již čekal jeho táta a mladší bratránek Seojun.
„Mamka asi zapomněla, že jsou na celý barák jenom dvě koupelny," zabrblal pan Seo a podíval se na své hodinky. Černovlasý muž si povzdechl a opřel se o zeď. Jo tak tohle mu fakt nechybělo. Zvykl si, že koupelna je vždycky volná a on nemusí čekat. Zároveň mu to ale připomnělo jeho dětství, kdy fronty na záchod byly běžnou součástí jeho života. Konečně se dveře otevřeli a z nich vyšla paní Seo se svou kosmetickou taštičkou v ruce. Její manžel jejím směrem pronesl pár jízlivých slov, že malovat se mohla i u zrcadla na chodbě, než zaplul do koupelny.
„Proč tady stojíte jako kůly v plotě? Koupelna nahoře je volná," ozvalo se ze schodiště, po kterém scházel strýček Dong. Changbin úlevně vydechl a rozešel se jeho směrem, než zpozoroval Suhyuna, který vyšel z jejich pokoje, ale též slyšel strýčkovo hlášení. Vyměnili si vyzývavé pohledy a trvalo jen pár sekund, než se oba muži rozeběhli ke schodišti. Schody brali po třech, div nesrazili strýčka. Bohužel černovlasý neměl štěstí a o poslední schod zakopl, čímž dal prostor Suhyunovi, který doběhl ke koupelně. Věnoval mu vítězoslavný úsměv a zavřel za sebou dveře. Changbinovi uniklo z úst několik sprostých slov, když se zvedal ze země.
