Changbin má pocit, že osud nestojí na jeho straně. Od jeho rozchodu s Dahyun už uběhl rok, ale on se stále ne a ne vzpamatovat. Jako by jeho srdce kolem sebe postavilo bariéru. Nemůže se ani opřít o své přátele. Felix, Hyunjin, Minho a Jisung se pře...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Changbin držel nádobu s několika květinami. Proplétal se mezi lidmi a rozdával úsměvy. Ten mu ale záhy zanikl, když do něho naběhlo nějaké malé dítě a svou limonádu mu vylilo na hanbok. Černovlasý se držel, aby malého chlapce neseřval. Rychle se vedle něho objevila pravděpodobně jeho maminka, která nebohého kluka čapla za ruku a táhla ho jako hadrovou panenku pryč. Changbinovi nevěnovala jediný pohled, natož omluvu. Zakroutil hlavou a shlédl dolů na svůj hanbok. Nevypadalo to zas tak strašně, ale malinová limonáda se na světle žlutém hanboku jen tak neztratí. Povzdechl si a pokračoval v cestě.
Ve vesnici bylo opravdu živo. Sjeli se sem lidé z okolních vesnic, ale i z měst a pevniny, kteří ve vesnici Hayedong vyrůstali. Pro většinu obyvatel to byl nezvyk, ale Changbina to nijak nepřekvapilo. Byl zvyklý se každý den prodírat hustý davem v Seoulu po cestě do školy. Samozřejmě mu připadalo zvláštní, že je teď celá jejich náves plná lidí, zažil ale mnohem horší situace. Na návsi stály stánky místních i lidí z okolí. Prodávalo se jídlo, pití, šperky, dekorace, vlastně všechno možné. Jejich rodina tedy svůj stánek neměla, co by v něm taky prodávali? Navíc se jejich dům i prodejna nacházeli na kraji návsi, takže to bylo zbytečné. Uvnitř byl ale docela frmol, strýček Dong a teta Kwon se skoro nezastavili. Nejen že je chodili navštěvovat známý, ale spoustu lidí si šlo pro pohlednice, letáčky či noviny. Changbin byl rád, že dostal volno.
„Kde se loudáš?" houkl na něho Suhyun od jednoho stolu. Byli s ostatními domluvený, že se kolem poledne sejdou v baru, který se pro tuto chvíli přetransformoval na restauraci a hospodu v jednom. Vypadá to, že přišel poslední.
„Nějaký dítě mě polilo. Navíc, já tady nevysedávám od rána jako někdo," rýpnul si do svého bratrance. Následně postavil nádobu s květinami na stůl a otočil se na své kamarádky. „Dámy, pro vás," řekl a každé věnoval jednu květinu. Hyebin se rozesmála, ale květinu přijala se slovy, že je Changbin gentleman. Chaeryeong se usmála, sklopila pohled a tiše poděkovala.
„Tady je někdo stará škola," pronesl laškovně Suhyun, načež černovlasý protočil očima a posadil se mezi Jungiho a Jacksona. Sotva se usadil, už mu bylo nuceno pivo a jiný alkohol. Odmítl, protože mu připadalo příliš brzo na to, se opít. Nebyl jediný tohoto názoru.
„Tak si alespoň připijeme, že jsme se tu letos tak hezky sešli," žadonil Suhyun, který už v sobě s jistotou pár panáků měl.
„Na to jsme si připíjeli první den, pak po týdnu, na Jacksonovo narozeninách a předevčírem," připomenul mu pobaveně Hyebin. Suhyun ale její slova ignoroval, mávl rukou na procházející dívku a objednal sedm panáků a k tomu i pár lahví soju. U stolu byla příjemná atmosféra. Povídali si o všem možném, konverzace hezky plynula. Svítilo na ně příjemně slunce. Sem tam je přeruší nějaký zbloudilý turista nebo někdo, kdo hledal své příbuzné. Zrovna když řešili, jestli je výhodnější na pevninou lítat nebo plout, je přerušila rodina s dvěma dětmi. Pán tady vyrůstal a nebyl tady dobrých patnáct let. Byl příbuzný k paní Joo a potřeboval pomoct, protože se ve vesnici už vůbec neorientoval. Tohoto úkolu se zhostil Hongjoong.
