Changbin má pocit, že osud nestojí na jeho straně. Od jeho rozchodu s Dahyun už uběhl rok, ale on se stále ne a ne vzpamatovat. Jako by jeho srdce kolem sebe postavilo bariéru. Nemůže se ani opřít o své přátele. Felix, Hyunjin, Minho a Jisung se pře...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Bine! Zvedni ten svůj línej zadek, jdeme do baru," zahlásil nadšeně Suhyun, když vtrhl do pokoje. Changbin, který se válel na posteli a projížděl líně Instagram, vystřelil od sedu. Nejdříve se lekl, že se něco stalo, jelikož Suhyun dveře skoro vykopl. Naštěstí se nejednalo o nic vážného, i když pro jeho bratrance je cesta do baru velkolepá událost. Sotva se černovlasý zvedl z postele, už mu bylo nadáváno, že je příliš pomalý. Suhyun poskakoval na místě a neustále ho popoháněl. Pravděpodobně měl v sobě příliš kofeinu.
„Co je dneska tak speciálního, že jdeme zase do baru?" zeptal se otráveně Changbin, když se soukal do kalhot. Naposledy tento podnik navštívili před pěti dny.
„Jackson má narozky, blbečku. Nedělej ze mě alkoholika!" řekl a praštil svého bratrance do ramene. Changbin ho obdaroval naštvaným pohledem, ale vzápětí uvědoměle otevřel pusu.
„To už je dneska?" podivil se.
„Ne, za měsíc, jen Jackson chce slavit dneska," pronesl otráveně Suhyun. Changbin protočil očima a poslal ho do patřičných míst, načež mu jeho milý bratránek odpověděl, že nemá mít debilní dotazy. Changbin se rychle prohlédl v zrcadle, aby se ujistil, že vypadá dostatečně reprezentativně.
„Úplně jsem na to zapomněl. Vůbec pro něj nic nemám, nechci přijít s prázdnou."
„Kdyby slavila Chaeryeong, řekl bych ti, ať přineseš sám sebe, ale je to Jackson, kámo. Tomu stačí chlast," ušklíbl se Suhyun, když se oba muži objevili na chodbě. Changbin se na něho zmateně podíval. Co tím sakra myslel?
„Proč bych měl Chaeryeong dávat sám sebe?" zeptal se zmateně. Suhyun v tu chvíli lehce vykulil oči a na sekundu zamrzl.
„Ale nic, plácám hlouposti, znáš mě," uchechtl se a podrbal na zátylku.
„Suh-"
„Ten dárek! Musíš mu sehnat dárek!" vykřikl zničehonic Suhyun a tím nenechal Changbina nic říct. Ten sykl, protože mu zařval hned vedle ucha. Jeho chování mu přišlo fakt divné, ale to bylo u Suhyuna normální. Divnost je jeho druhé jméno. Raději se tím dál nezaobíral a vrátil se k původnímu tématu, narozeniny.
„Nevím. Co mu dáváš ty?"
„Strýčkovu slivovici," prohlásil hrdě.
„Strýček Dong ti dal jeho slivovici?" podivil se Changbin. Jejich strejda dělal tu nejlepší slivovici ve vesnici. Jistá zásluha musela být připsána i místní farmě. Všichni v rodině ale věděli, že kdo chce ochutnat, musí získat strýčkův souhlas. Lahve střeží jako oko v hlavě. Proto byl Changbin překvapený, že se ji podařilo Suhyunovi získat.
„Ne, ale vím, kde je. Ještě se nevrátil , takže je ideální chvíle," ušklíbl se a rychle se vydal po schodech dolů. Prošel dveřmi na zahradu a mířil si to ke sklepu. Changbin vykulil oči.
