Changbin má pocit, že osud nestojí na jeho straně. Od jeho rozchodu s Dahyun už uběhl rok, ale on se stále ne a ne vzpamatovat. Jako by jeho srdce kolem sebe postavilo bariéru. Nemůže se ani opřít o své přátele. Felix, Hyunjin, Minho a Jisung se pře...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Do prdele!" zanadával Seungmin, když mu z rukou vyklouzl keramický hrníček a roztříštil se. Klekl si na zem a začal sbírat střepy. Do kuchyně nakoukl pan Kim, který následně zakroutil nevěřícně hlavou.
„To už je pátý za poslední tři měsíce."
„Já vím!" vyštěkl zpět na svého otce. Vzápětí ale sykl, protože se nedopatřením řízl o střep. Okamžitě si poraněný prst strčil do pusy, aby utlumil bolest. Pan Kim si povzdechl, něco zamumlal pod vousy a rozešel se po schodech nahoru do patra. Po cestě ještě houkl, aby Seungmin nezapomněl koupit nový. Hnědovlasý chlapec dosbíral střepy a ty následně vyhodil. Smetáčkem a lopatkou se ujistil, že na zemi nic nezůstalo. Oprášil si ruce a vydal se z domu ven. Zapomněl ale sklonit hlavu a narazil do rámu dveří.
„Kur-" zbytek slova Seungmin polkl, naštvaně zatínaje ruce v pěst. Dobře, dnešní den nejde podle jeho plánu a to ho vytáčelo. Již se mu povedlo ztratit jedno kuře, protože zapomněl zavřít za sebou vrátka. Pobíhal po dvoře a snažil se ho chytit, což se mu nakonec i podařilo. Jenže hned nato, když se vydal nakrmit ovce, při couvání zakopl o malé jehně. Lekl se a vyválel se zády v trávě. Chudáček jehně se rozeběhlo ke své matce a nenechalo se již od Seungmina pohladit. Jo, dneska je svět proti němu a to je sotva poledne.
Pohledem zkontroloval dvůr, aby se ujistil, že na nic nezapomněl. Všechny své plány už měl ale hotové, takže opustil jejich farmu a vydal se do vesnice pro keramický hrníček. Zajímalo by ho, co se to zas s ním děje, že to schytávají jejich hrníčky. Opravdu to nedělá schválně. S rukama v kapsách procházel vesnicí, pozoruje dění okolo sebe. Ne že by ho zajímalo, co paní Joo dělá na své zahradě a co pan Moon dělá před knihovnou, jeho mozek všechny tyhle věci zpracovával, což bylo dost vyčerpávající. Člověk by ani nečekal, že se v tak malé vesnici může dít tolik věcí. Přešel přes náves a za lékárnou zašel do prodejny pana Parka. Z poličky sebral úplně totožný hrníček, který před pár minutami rozbil a položil ho na pult. Pan Park pozvedl jedno obočí, ale nic neřekl. Samozřejmě si všiml, že Seungmin kupuje stále ten stejný hrnek dokola. Hnědovlasý chlapec zaplatil, otočil se na patě a vyšel z obchodu pryč, opět míře domů. Zamračeně pozoroval návěsní dlažbu, která kvůli erozi byla vlnitá. Sem tam nějaká kostka dokonce chyběla. Kdyby-
„Ahoj, Seungmine," ozvalo se zničehonic. Oslovený chlapec rychle zvedl hlavu a zarazil se na místě. Raději stiskl hrníček pevněji, aby ho náhodou znovu nepustil. To už by se asi zbláznil. Chtěl začít nadávat osobě, která ho takhle vyrušila, ale jakmile pohlédl před sebe, všechny nadávky spolkl.
„Noona," pokývl hlavou na pozdrav.
„Jak se má halmeoni? Už bych se za ní měla stavit," pousmála se Eunbi a poškrábala se provinile na hlavě.
„Dobře. Posedává teď hodně na zahradě a pozoruje ptáky," odvětil Seungmin, zatímco si hrníček přendával z jedné ruky do druhé.
„Neříkal jsi ještě v zimě, že ji letos předěláš? Plánoval jsi přetřít celý plot," vzpomněla si starší dívka. Seungmin by překvapený, že si na to pamatuje.
