když horkej vzduch jezdí
po tvých zádech,
necítíš nic.
necítíme nic
uvnitř,
protože vichřice podle všeho
osvobozuje
a ty mizíš rychleji
jak kdejakej vítr.
bylo to naposled?
je to napořád?
ale některý otázky nemají
odpovědi.
lidi jsou různý a každý
básník má prej
svou nějakou múzu,
ale jak dlouho trvá
zapomenout?
google mi neporadil.
tvůj hlas se ozývá ve zdech
a tohle je jiný a už ani
nekouřím,
ale v něčem se to možná
bude vždycky podobat.
vždycky mi budeš chybět
ty.
a ten vítr,
kterej přestává být
horkej.
už na to nepomůže
ani ámen.
a kdo ví, jak dlouho mi to
zůstane.
jsme jen přechodníci
a nedržíme slovo,
proto nám vítr nepatří
a proto teď tohle píšu.
protože zítra už budu jinde.
a kdo ví, možná za
větrem,
pokud si mě zase najdeš.
a pokud já jednou najdu
tebe.
//5.9.2024
